Zdravotnickým zařízením hrozí, že přijdou o miliony korun. Od ledna příštího roku totiž začne dobíhat tříletá promlčecí lhůta u prvních pohledávek, které vznikly tím, že pacienti nezaplatili regulační poplatky. Nemocnice, jež nechtějí pohledávky navždy odepsat, je proto musejí ještě letos začít soudně vymáhat.
Některým ústavům se do toho ale moc nechce. Především kvůli nepřiměřeně vysokým nákladům na exekuce, které se šplhají až k 15 tisícům i u zanedbatelných částek. Má je sice zaplatit dlužník, ale pokud u něho exekutor nenajde peníze, musí část z nich uhradit nemocnice. Obavy rostou s tím, jak v Česku vlivem krize klesá vymahatelnost pohledávek.
Ústavy, které se do vymáhání pustily, zjišťují, že by je to mohlo stát více, než mají šanci získat. Především se to týká těch, které vymáhají i nízké částky, například 30 korun za jednorázové ošetření nebo 90 korun za ošetření na pohotovosti.
Nemocnice musejí při neúspěšné exekuci zpravidla uhradit soudní poplatky ve výši minimálně 300 korun, pro příští rok se dokonce uvažuje o navýšení na 800 korun. Exekutor by po nich také mohl chtít svou minimální odměnu 3000 korun, na niž má nárok.
Vymáhat poplatky ovšem ukládá nemocnicím zákon pod pokutou 50 tisíc korun. Problém však spočívá v tom, že mají zároveň jako příspěvkové organizace státu placené z rozpočtu povinnost to provádět efektivně.
Některé se proto soustředí jen na větší dluhy, u nichž mají šanci vymoci je. „Kvůli vysokým nákladům jsme se rozhodli vymáhat soudní cestou jen větší pohledávky, například za dlouhodobější hospitalizaci,“ řekl Jiří Ropek, ekonom Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Naprostá většina lidí ale podle něho dluží jen za jednu návštěvu. Nemocnici se za tři roky existence regulačních poplatků nashromáždilo už 12 tisíc dlužníků a dluh dosáhl zhruba 2,5 milionu korun. Průměrný dluh tedy činí 200 korun. Těmto pohledávkám hrozí promlčení, protože je nemocnice vymáhá „měkčími cestami“, tedy především opakovaným upomínáním dlužníků.
Pouhé upomínání pacientů dopisy není příliš efektivní, nemocnice ani advokáti nemají přístup do centrální evidence obyvatel a jen těžko zjistí jejich trvalé bydliště. Potvrzuje to advokátka Olivia Tučková, která vyřizuje tisícovky případů.
„Než dáme případ soudu, všechny dlužníky obešleme doporučeným dopisem na adresu, kterou uvedli, ale asi 70 až 80 procent dopisů se nám vrací zpět s tím, že adresát nebyl zastižen,“ řekla. Řada dlužníků tak už na svůj závazek zapomněla. To ovšem neznamená, že jim nemůže přijít od soudu platební rozkaz, pokud nemocnici dojde trpělivost a dá případ k soudu.
Nemocnice se dnes snaží nastavit své systémy tak, aby ke vzniku dluhu vůbec nedošlo. Především u ambulantních vyšetření tlačí na to, aby pacienti platili předem nebo aby neopustili pracoviště, dokud nezaplatí. „Poplatky za hospitalizace jsou vybírány většinou v hotovosti na odděleních v den ukončení léčby. Pouze v případech, kdy nelze poplatek takto vybrat, je vystaven doklad o uznání dluhu,“ řekla mluvčí Ústřední vojenské nemocnice v Praze Jitka Zinke.
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.