Už jsme si zvykli, že financové tápou ve financích a „krizoví manažeři“ v krizi. Ale tolik nepoučenou vládu vidíme poprvé.
Pozor, ve Strakovce nesedí hloupí, neschopní nebo snad bytostně zlí lidé! Jen si ta naše nejvyšší exekutiva podnikatelů pro podnikatele plete stát s provozem soukromé firmy.
„A ještě to drze přiznává,“ řekl by Cimrman: v nedělních Otázkách Václava Moravce se ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek upřímně zhrozil, že „větší část“ úřednického (rozumějme: třeba i hasičského) platu je předem daná a že „principem odměňování je počet odpracovaných let“.
Jak je to demotivační, odsoudil v spravedlivém hněvu hned třikrát. A zaplédoval pro „kvalifikaci, zkušenosti a schopnosti“ toho kterého pracovníka, a tudíž pro zvýšení „kvality služeb státu vůči občanům“.
Tento manažerský refrén pějí všichni ministři Nečasovy vlády. Také šéf zdravotnického resortu Leoš Heger, jenž se vyslovil pro spravedlivější oceňování podle vzdělání a výkonu. A pro zvýšení platů mladším pracovníkům.
Potlesk si umím představit nejen od těch, kteří před volbami „přemlouvali bábu“ a na Facebooku si navzájem stěžovali - jak osvěživý mladistvý humor! - na „vražedné tempo“ důchodců v supermarketech.
Od vlády však musím požadovat větší rozhled, podstatně vyšší státnickou kvalifikaci, než jakou mají u nás čerství, na rychlou kariéru a zbohatnutí - k zoufalství sociálních psychologů - orientovaní postpubescenti.
Rozdal bych pro začátek ministrům německého sociologického klasika Maxe Webera. Ten sice věděl (a víme to všichni), jak pěkně umí byrokracie zdegenerovat. Ale nenašel jiný „ideální typ“ pro prosazování racionality v kapitalismu.
Věděl, že bez byrokracie není možné zajistit obecnost a formální nestrannost práva, občanství, vzdělávání, léčby lidí či hašení požárů. A byl si jist, že předpokladem toho všeho - efektivnosti „úřednictva“ pro stát - je předem daný plat a zajištěný kariérní postup. Anarchisté jsou proti právě proto, že to funguje…
Naši „vládní podnikatelé“, kteří už dokázali na hodinu vyhodit manažera v průběhu ranní porady, mají svůj svět: fabriku, kde to „pěkně odsejpá“. A kde všichni, kdož propadli roštem „mezního užitku“, musí jít z kola ven. Bez ohledu na věk a na cokoli, bezohledně.
„Takový přístup rozhodně není možný,“ prohlásil ministr Drábek - bohužel k něčemu zcela jinému: k odhodlání zdravotnických odborů protestovat jako jeden tým s kuchaři, vrátnými, „ajťáky“ a uklízečkami v nemocnicích. Takový přístup je však nejen možný, ale i - a nejen v nemocnicích - nutný.