Komentář čtenáře na výzvu Zdraví.Euro.cz
Spotřebitelský test českých nemocnic, před nedávnem uskutečněný redaktorkou deníku Dnes Lenkou Petrášovou, zaznamenal aktuální situaci a my se teď můžeme dohadovat, jestli se nám tato situace líbí či nikoli, a pokud ne, tak co udělat pro její zlepšení.
Ve shodě se rčením „Nenadávej na zrcadlo, když máš hubu křivou!“ je zbytečné se čertit na autorku, že dělá dobře svoji práci.
To se spíše ptejme po důvodech, proč zástupce jedné profese pracuje s nasazením, při kterém obětuje svůj volný čas i nedotknutelnost své vlastní tělesné schránky, a proč reprezentanty druhé profese jejich práce viditelně obtěžuje.
Narušení přirozených vztahů
Ano, vztah mezi pacienty a lékaři v našem zdravotnictví má k ideálu daleko a pachatel je známý – narušení přirozeného vztahu mezi pacientem a lékařem, tedy mezi tím, kdo zdravotní péči čerpá a platí, a tím, kdo službu poskytuje a je za ni placen.
Všechny ostatní možné důvody jsou druhotné. Nemyslím si, že by naši lékaři byli méně etičtí než jejich zahraniční kolegové, jenom je jejich etika posunuta do jiné roviny.
Více než spokojenost pacienta je pro ně rozhodující závažnost a zajímavost jeho nemoci. S prostředím, ve kterém jsou narušeny nebo deformovány normální zpětné vazby, kde není dobrá práce odměňována a špatná trestána, kde šéfové často nešéfují, kde schází jasný zákazník, se každý vyrovnává, jak umí.
| DÁLE ČTĚTE: Vlídnost za 600, nadávky za 2000 Payne: někteří lékaři ztratili smysl pro hodnoty |
Standardní slušné chování ke všem pacientům spíše přidělává práci, a protože nepředstavuje existenční nutnost, je jenom na lékaři, zda mu to za dobrý pocit stojí.
Účel světící vzorce chování
Když současně druhá strana má malou motivaci zdravotní služby nezneužívat, rodí se nepěkné, ale účel světící vzorce chování. Pacient si to už podruhé rozmyslí, vyrušovat s banalitou ve službě, regulační roli peněz nahrazuje nerudnost.
V panujícím bezvládí si navíc někteří pacienti myslí, a často se jim to i vyplácí, že své zájmy nejlépe prosadí preventivní agresí. Bludný kruh nedorozumění mezi pacienty a lékaři sílí a místo laskavosti a pochopení nastupuje komisnost a přezíravost.
Vysvětlovat nevlídné chování lékařů jejich celkovou únavou, vyčerpáním, dlouhodobým stresem, nedostatečným finančním ohodnocením a kdoví ještě čím je na úrovni výmluv školáka přistiženého s merunou v ruce u rozbitého skleníku, nikoli argumentací dospělého a svéprávného jedince.
Pokud někdo dělá práci, která je pro něj trvalým zdrojem celkové únavy, vyčerpání a stresu, udělal by lépe, kdyby se šel věnovat něčemu, na co bude stačit.
Pokud je řeč o malých penězích, tak přece všichni víme, že kvalitu práce ovlivňuje daleko více vazba výše odměny na odvedený výkon a přesvědčení o její smysluplnosti než absolutní výše platu.
Jediným lékem je změna
Pokud skutečně chceme změnit prostředí v našem zdravotnictví k lepšímu, tak si příliš nepomůžeme ani povinnými lekcemi z etiky, ale ani nucenými přestávkami v práci či zvýšením tabulkových platů podpořeným navýšením povinných odvodů do veřejného zdravotního pojištění.
| Máte na tento problém jiný názor?Podepsané příspěvky rádi zveřejnímejako samostaný článek na Zdraví.Euro.cz.bezdekova@mf.cz |
Jediným kauzálním lékem pro naše zdravotnictví je obnovení normálních ekonomických vztahů mezi pacienty a lékaři, kde pacienti nebudou prosebníci, ale platící zákazníci.
K tomu se dobereme tím, že jako občané budeme odvádět méně peněz do společného měšce a více si necháme ve svých peněženkách pro přímé použití.
Když se staneme pacienty, za běžné náklady zdravotní péče zaplatíme z vlastní kapsy či svého soukromého pojištění a zbytek doplatí naše veřejné zdravotní pojištění. A právě tady nás čekají největší změny.
Zatímco přechod správy části prostředků z povinného zdravotního pojištění do našich rukou je problém pouze psychologický, protože se svými penězi budeme zacházet jistě hospodárněji než nemotivovaný správce, zefektivnění činnosti „plátců třetí strany“, tedy zdravotních pojišťoven, bude větší oříšek.
Nastavení pravidel pro jejich fungování tak, aby se staly našimi skutečnými agenty na trhu zdravotních služeb, a nikoli jenom dalšími hladovými krky ve zdravotnictví, bude složitou filigránskou prací s mnoha úskalími, která přesto musí být udělána.
Alternativou je zdravotnictví, které sice bude zásobovat Lenku Petrášovou tématy ke stále drastičtějším reportážím, ale nám ostatním bude jenom komplikovat život.
MUDr. Pavel Vepřek, www.Zdravi.Euro.cz
autor je předsedou občanského sdružení Občan