KomentářZdraví.Euro.cz
Profese zdravotní sestry je trochu skrytá za nápadnějšími součástmi zdravotnictví. Problémy v tomto segmentu jsou ale vážné a mají hluboké kořeny.
O problémech lékařů už se celkem naučila informovat i média hlavního proudu. O starostech praktiků, specialistů i nemocničních zaměstnanců se toho napsalo hodně. Mnohem méně zájmu bohužel vyvolává jiný problém, který však může české zdravotnictví hodně ošklivě poznamenat. Tím problémem je nedostatek sester. Právě střední zdravotnický personál se přitom potýká s velmi podobnými potížemi jako lékaři. A nedostatek sester v nemocnici může její provoz ochromit úplně stejně jako nedostatek lékařů. České sestry však zatím nedosáhly takového stupně bojovnosti jako lékaři. Je to dost možná škoda, protože jejich potíže nejsou zanedbatelné.
Nepříjemná personální bublina
Sestry nikdy neměly na růžích ustláno, ale do opravdu prekérní situace je dostal zákon o vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu z roku 2004. Ten ukládá pracovníkovi na pozici sestry vysokoškolské bakalářské nebo vyšší odborné vzdělání. Už tedy nestačí maturita jako dosud. Maturanti ze zdravotnických škol by nadále měli nastupovat jen do pozic zdravotnických asistentů.
Ono to samo o sobě nezní špatně – na pozicích středního personálu budou vysokoškolsky vzdělaní jedinci zaměření na kvalifikovanou zdravotnickou práci, zatímco méně kvalifikovaná práce spadne na středoškoláky a tak dále. Jenže problém je, že český systém není na takovou změnu vůbec připraven. A v příštích dvou třech letech navíc vznikne nepříjemná bublina – ještě nebude dost vysokoškolských absolventů oboru a zároveň už na střední zdravotnické pozice nebudou moci nastupovat maturanti. Nejedna nemocnice již kvůli tragickému nedostatku sester omezila své provozy.
Sestry doplatily na zánik „civilky“
Kdyby šlo jen o jakousi porodní bolístku nového lepšího systému, snad by bylo možné na rok dva zatnout zuby a počkat, až ona bublina vzniklá při přechodu na novou praxi splaskne. Ale neveselá situace českých sester má mnohem hlubší kořeny. Prvním z nich je obecný nedostatek nižšího zdravotního personálu, který by mohl vykonávat méně kvalifikovanou nemocniční práci. Zjednodušeně řečeno, pokud sestry budou trávit větší část dne převlékáním ložního prádla, budou se samy sebe právem ptát, zda k tomu potřebují vysokou školu.
Sestry paradoxně doplatily na jednu ze zásadních pozitivních polistopadových společenských změn, totiž na profesionalizaci armády. S koncem povinné vojenské služby zmizeli z nemocnic „civilkáři“, kteří představovali mnohdy vítanou a po čertech levnou nekvalifikovanou pracovní sílu. Mnohé z jejich práce spadlo právě na sestry. Organizace práce v nemocnicích se této změně dosud uspokojivě nepřizpůsobila a využití nižšího zdravotního personálu, kterého pohříchu také není přebytek, je mnohdy neefektivní.
Zásadní mantra
Zcela zásadní otázkou je samozřejmě finanční ohodnocení, tak jako v mnoha jiných segmentech zdravotnického systému. Jistě, při volbě profese zdravotní sestry asi nikdy nebudou jako hlavní motivace převládat peníze. Ale finanční ohodnocení by mělo být alespoň takové, aby potenciální sestry od volby této profese neodpuzovalo.
To se dnes v mnoha případech děje. Dosahuje-li plat průměrné sestry dejme tomu dvou třetin platu průměrné sekretářky, je to situace nepochybně nezdravá. Útěky ze specializovaných škol mimo obor představují jednu z velkých rezerv, v nichž lze hledat řešení nedostatku sester.
Dalším neštěstím sester je zřejmě už z komunismu zažitá ekvivalence „sestra = nikoli kvalifikovaný zdravotnický pracovník, ale poskok“. Je to možná další součást toho, o čem mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt v jiné souvislosti mluvil jako o syndromu doktora Štrosmajera. Dokud budou sestry vnímány jako poskoci, bude tato profese přitahovat věru méně lidí, než by si ze své ušlechtilé podstaty zasloužila. Kdo si zdravotnický systém představuje na základě „Nemocnice na kraji města“, bude stěží cítit zvláštní úctu k sestrám.
Změnit postavení sester nebude lehké. Vyžaduje to změnu systémovou, společenskou i manažerskou. Začít by se ale mohlo jednoduchým opakováním důležité mantry, kterou by měli používat jak pacienti, tak někteří lékaři. Mantra zní: Sestra není poskok.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína
