které za ošetření dostanou. O mladých lidech ve státu New York, kteří nemají zdravotní pojištění, napsal na své internetové stránce deník New York Times.
„Nejdřív jsem se začala smát - říkala jsem, že to není možné,“ vypráví 28letá recepční Alanna Boydová o své reakci, když za dvoudenní pobyt v newyorské nemocnici Beth Israel Medical Center dostala účet na 17.398 dolarů (406.570 korun), včetně 13 dolarů za používání televize. Léčila se tam s divertikulitidou, onemocněním trávicího traktu. „Mohla jsem rok studovat na univerzitě, místo toho jsem strávila dva dny v nemocnici,“ říká.
Boydová patří do skupiny, které zdravotníci přezdívají „mladí a nepřemožitelní“. Jsou to lidé kolem dvacítky, kteří nemají zdravotní pojištění, protože si ho nemohou dovolit, nebo si myslí, že se jim nic nemůže stát. Mladí dospělí jsou ve Spojených státech největší nepojištěnou skupinou, zdravotní péči ze svého si podle údajů neziskové organizace Commonwealth Fund z roku 2007 musí platit 29 procent z nich.
Guvernér státu New York David Paterson navrhuje, aby rodiče své dospělé děti až do 29 let mohli kvůli pojištění nahlašovat jako osoby závislé. Toto během posledních let udělaly více než dvě desítky amerických států.
„Dříve měli zdravotní pojištění díky rodičům nebo školám, pak začnou pracovat a ze systému vypadnou,“ říká o mladých dospělých Susan Sherryová z Community Catalyst, bostonské organizace na ochranu spotřebitelů.
Kdyby návrh guvernéra Patersona prošel, mohly by zdravotní pojišťovny ve státu New York hradit péči 80.000 mladým mužům a ženám z 775.000 mladých lidí, kteří nyní pojištěni nejsou. Ale i tak by statisíce lidí musely nadále při zdravotních problémech improvizovat.
„Mnoho lidí se musí rozhodovat, zda chtějí vydržet v New Yorku, nebo zda si pořídí zdravotní pojištění,“ říká Hogan Gormanová o životě ve městě, kde jsou mimořádně vysoké životní náklady a kde mladí často berou velmi málo peněz. Herečka Gormanová, která měla před pěti lety dopravní nehodu, na loňském Fringe Festivalu na svém příběhu založila představení „Sexy mrzák“.
Nicole Polecová, 28letá fotografka na volné noze, trpí poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou. Má zákaznici, která jí u svého lékaře, jenž problémy Polecové zná, obstarává lék ritalin. Šestadvacetiletá spolubydlící mladé fotografky zase naposledy, když měla chřipku, dostala od kamarádky zřejmě prošlé antibiotikum amoxicilin.
Devětadvacetiletý hudebník Ian McElroy se do Brooklynu přestěhoval loni z Omahy. O zdravotním pojištění si může leda tak nechat zdát. „Rozhodně to není tak, že bych byl nepřemožitelný, je mi 29 let a nic se mi nemůže stát. Právě naopak. Ale musím platit za bydlení a za jídlo,“ shoduje se s ostatními. Lékařské rady proto vyhledává na internetu, čte si o tom, jak se různé nemoci projevují, jak působí nejrůznější léky, zapojil se do několika diskusních skupin. V současnosti ale sedí doma a na nohu si dává ledové obklady. Jednoho lednového dne ho rozbolela tak, že nemohl chodit. Myslí si, že má plantární fasciitidu, která je u dospělých nejčastější příčinou bolesti paty.
I kdyby návrh newyorského guvernéra začal platit, McElroye, Polecové ani její spolubydlící by se netýkal. Jejich rodiče totiž nežijí ve státu New York.
Diagnóza stanovená za pomoci informací z internetu, používání léků bez porady s lékařem nebo obchodování s lékařskými předpisy může mít zlé následky. Lékařka Barbie Gattonová, která od roku 2002 pracovala na několika newyorských pohotovostech, se často setkává s případy, kdy si mladí lidé půjčí od známých antibiotika a sami si je naordinují. A tak si například na zánět močových cest vezmou antibiotika určená spíše na zápal plic, vypráví. Problém je v tom, že svou skutečnou nemoc neléčí a jen si vytváří odolnost proti antibiotikům, vysvětluje.
Ale v některých zdravotnických zařízeních mohou mladí lidé bez pojištění některé věci dostat zadarmo nebo velmi levně. V mobilní „ordinaci“ si 26letá Lindsay Bellingerová nechává dělat stěry z děložního čípku a testy na pohlavně přenosné nemoci. „Takhle mám za sebou gynekologii, návštěvu u zubaře dostávám od rodičů jako dárek k Vánocům,“ popisuje, jak to u ní chodí s preventivními prohlídkami.
Jsou i tací, kteří se cítí být „nepřemožitelní“. Čtyřiadvacetiletý nezaměstnaný Eric Williams si se snowboardem užívá na horách. Říká, že než odjel, přemýšlel o tom, že by si zdravotní pojištění zaplatil. Rychle to zase pustil z hlavy, když zjistil, že za méně než 400 dolarů za měsíc ho nepořídí. A proto se snaží být opatrný, i když ne vždy s úspěchem. „Narazil jsem do několika stromů,“ přiznává. „Ale snažím se, aby se to už nestalo,“ ujišťuje.
ČTK