Rozhodnutí mezinárodních arbitrů, že český stát musí vyplatit firmě Diag Human devět miliard jako odškodné za zmařený byznys, vyvolalo poprask.
Jak je možné, že stát má dát tolik peněz majiteli Diagu Josefu Šťávovi, tedy muži, jehož jméno figurovalo v řadě korupčních skandálů, podezření z obchodu s drogami a kšeftech s infikovanou krví?
Politici nad tou otázkou krčí rameny, ale jsou to právě oni, kdo by měl teď řadu věcí vysvětlovat. Šťáva si pohádkově přilepšil právě kvůli jejich chybám, nezákonným krokům a možná i korupci.
Kolo se roztáčí
Zdálky to vypadá, že hlavním viníkem karambolu je někdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar. Ten na začátku devadesátých let upozornil ředitele nemocnic a zahraniční firmy, že nemají spolupracovat se Šťávovou společností Diag Human. Vzhledem k tomu, že ti jeho varování vyslyšeli, Šťáva kvůli „zmařeným obchodům“ zažaloval stát o odškodnění za poškození dobrého jména. Výsledkem je dnešní tučná náhrada.
„Může za to Bojar, nikdy to neměl o Šťávovi říkat,“ tvrdí dnes politici napříč všemi stranami. To ale není přesné. Bojar měl ve své době na stole řadu podezřelých indicií o Šťávově podnikání a logicky se bál pustit do tak citlivého byznysu, jako je obchod s krevní plazmou muže, o jehož bezúhonnosti panovaly vážné pochybnosti.
Například proto, že se jeho firma pokusila ze země vyvézt velké množství látky, z níž lze pohodlně vyrobit narkotika. Nebo že na něj byl vydán v Německu zatykač kvůli podezření z prodeje infikované krve, údajně násilně odebírané vězňům v bývalé NDR.
Či že figuroval v kauze uplácení šéfů bavorského Červeného kříže, kterému prodával krev. Faktem ale také je, že Šťáva nebyl nikdy za nic odsouzen. A protože jde o protřelého muže, dokázal v tom brzy najít svou šanci - v polovině devadesátých let zažaloval stát o odškodné.
V tu chvíli se roztočilo kolečko nekompetentních rozhodnutí a podezřelých zakázek státních úředníků přiživujících se na řešení sporu. Právě tady je nutné hledat hlavní zdroj Šťávova dnešního zbohatnutí.
Nerušit, analyzujeme
I když na začátku sporu existovala možnost uzavřít se Šťávou kompromis, který by pro stát neznamenal tak velkou finanční újmu, nikdy k tomu nedošlo. Místo aby se ministři a vysocí státní úředníci - poté, co se podezření neprokázala - pokusili s rozzlobeným mužem vyrovnat (stálo by to pouhých dvě stě milionů), rozhodli se jít do boje.
„Nemá šanci vyhrát,“ říkali ministři zdravotnictví z řad ODS i ČSSD. Bylo to divné: vládní právníci jim totiž opakovali, že šance uspět v arbitráži je velmi malá.
V listopadu 2000 nicméně Zemanova vláda pod tíhou obav, že může prohrát (a to už ne dvě stě milionů, ale Šťávou nově požadovaných čtrnáct miliard), nařídila tehdejšímu šéfovi zdravotnictví Bohumilu Fišerovi (ČSSD), aby s podnikatelem vyjednal smír.
Fišer se ale tomuhle nařízení vzepřel a dohodu zablokoval. Část jeho kolegů z brněnské ČSSD pod vedením Fišerova kolegy Zdeňka Koudelky se v té době totiž údajně domnívala, že ČSSD nemá šanci vyhrát blížící se volby v roce 2002, a že tudíž musí ODS předpokládaný nástup k moci co nejvíc „osladit“.
Koudelka proto Fišerovi napsal v červenci 2001 dopis, ve kterém navrhl, aby byl spor protažen až za volby 2002. Důvodů, proč blokovat dohodu bylo však víc než jen touha poškodit opozici. Každé další zpoždění znamenalo dobrý byznys pro státní úředníky, kteří se na jeho řešení podíleli.
Například již zmiňovaný Koudelka, dnes náměstek nejvyšší státní zástupkyně. Když si Fišer vyžádal nové - a zbytečné - právní posudky ohledně Diag Human, získaly na ně lukrativní kšeft firmy kolem Koudelkova přítele advokáta Pavla Blažka. A tak by se dalo pokračovat.
S příchodem dalšího šéfa rezortu se kolečko opět protočilo: ministři tvrdili, že „šance vyhrát je nemalá“, a do kapes lidí kolem nich proudily miliony za nové a nové právní posudky. Při nicméně nešlo natahovat do nekonečna a arbitři jednoho krásného dne další prodlužování odmítli a vynesli teď verdikt.
„Je to čerstvá záležitost, musíme to analyzovat,“ odpovídá mluvčí protikorupční policie Roman Skřepek na otázku, zda po verdiktu arbitrů budou detektivové prověřovat, jestli například bývalý poslanec Koudelka vědomě stát nepoškodil. Jisté je každopádně to, že současný šéf zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) se chce proti arbitráži odvolat a pokusit se ji zvrátit.
To je ovšem možné opravdu jen čistě teoreticky. Výplatě pohádkové sumy se prostě zřejmě nevyhneme.
Ondřej Kundra, Respekt
