Problémy s financováním zdravotní péče však nejsou záležitostí posledních dnů, ale měsíců a let. V červnu letošního roku se předseda vlády Jiří Paroubek na společném jednání se zástupci zdravotníků a zdravotních pojišťoven zavázal uskutečnit kroky, které se projevily jako problematické. Prvním z opatření bylo 8% navýšení platů zdravotnických pracovníků. I přes objektivní námitky nejen Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, ale i samotného předkladatele nového vládního nařízení, tj. Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, bylo nařízení vlády č. 307/2005 vládou schváleno. Jaké námitky před jeho schválením naše odbory uplatňovaly? Jednak námitku, že zvýšení platů se netýká všech zdravotnických pracovníků, neboť minimálně jedna třetina zaměstnanců již není odměňována podle zákona o platu. Přijatým opatřením je položen základ pro nerovné odměňování při stejné kvalifi kaci a stejném výkonu povolání zdravotnického pracovníka, pokud ostatní zaměstnavatelé, kteří odměňují své zaměstnance podle zákona o mzdě nepřistoupí ke stejnému navýšení platů. Další námitkou byla skutečnost, že ve zdravotnictví pracují i nezdravotničtí pracovníci a jich se růst platových tarifů také netýká. Jednou z dalších námitek byla skutečnost, že všem zaměstnancům veřejné správy, tedy i zdravotnickým pracovníkům, rostou platy průběžně, na základě vyjednávání odborů a vlády a rostou takovým tempem, které odpovídá růstu ekonomiky a růstu infl ace. V ekonomice se obvykle nepřistupuje ke skokovému a neodpovídajícímu navýšení mezd, neboť důsledky takových kroků jsou obecně známé, vedou zejména ke zvýšení míry nezaměstnanosti. V našem případě se tak může dít na úkor ošetřovatelského personálu a ostatních nelékařských a nezdravotnických profesí. Vzhledem k tomu, že navýšení platů vstoupilo v platnost v období, ve kterém měla zdravotnická zařízení již uzavřeny dodatky ke smlouvám o úhradě poskytované zdravotní péče se zdravotními pojišťovnami, nedalo se očekávat, že by mohlo být platové navýšení kryto zvýšenými příjmy ze zdravotního pojištění. Bylo tedy od samého začátku jisté, že přinejmenším v roce 2005 budou muset tyto náklady krýt zaměstnavatelé nebo jejich zřizovatelé.
Reálná vize blízké budoucnosti
Následky, které zvýšení tarifní tabulky s sebou mohou přinést, při současném nedostatku finančních prostředků zdravotnických zařízení, jsou dvojího druhu. První se dotýká přímo zaměstnanců, jedním z očekávaných kroků je snížení nenárokových složek platu, dalším může být snižování počtu zaměstnanců. Druhé se týká změny právní formy nemocnic z příspěvkových organizací na obchodní společnosti, aby se zaměstnavatelé vyvázali z povinnosti odměňovat zaměstnance podle zákona o platu.
Dalším dopadem je snaha zdravotních pojišťoven nepodlehnout tlaku k navýšení úhrad za zdravotní péči v roce 2006. Zdravotní pojišťovny prosazují tzv. nulovou variantu. Navýšení úhrad za zdravotní péči by znamenalo růst kumulovaných ztrát zdravotního pojištění v roce 2006 a patrně další zpožďování plateb za zdravotní péči. Naše odbory všechny uvedené argumenty zvážily, a proto nebyly na straně těch, kteří návrh na zvýšení platových tarifů vítali. Zástupci Lékařského odborového klubu a České lékařské komory při předkládání svých návrhů také asi stěží pomysleli na ošetřovatelský personál v zařízeních sociální péče, kterých se navýšení platů týká také. V minulosti měl prokazatelně dynamičtější růst platů zdravotnických pracovníků oproti nezdravotnickým pracovníkům v zařízeních sociální péče za následek snížení počtu ošetřovatelského personálu. Poslední vývoj událostí ve zdravotnictví ukazuje, že zdravotní pojišťovny pravděpodobně svoje stanovisko obhájí, a tak i v roce 2006 budou muset současný i budoucí platový růst pokrýt zaměstnavatelé z vnitřních úspor.
Postup odborového svazu
A jak k celé situaci přistupujeme my? Naše argumenty nebyly vzaty v úvahu, žijeme ale v demokratickém státě, a tak je nutné se vyrovnat s realitou. Nařízení vlády č. 307/2005 je platné pro všechny příspěvkové organizace, ve kterých budeme prostřednictvím svých zástupců sledovat vývoj platů v letošním roce a kolektivního vyjednávání na rok 2006, zejména v tom ohledu, aby neklesaly nenárokové složky platů zaměstnanců, a dále vývoj zaměstnanosti. Při případném snižování počtu zaměstnanců není totiž v sázce jenom zaměstnanost, ale i kvalita poskytované zdravotní péče. V organizacích, kde zaměstnanci nejsou odměňováni podle zákona o platu, máme také své odborové organizace a naši zástupci jsou také členy dozorčích rad. I tam se budeme snažit všem zaměstnancům vyjednat odpovídající mzdové podmínky. Na úrovni vyjednávání s vládou budeme i nadále prosazovat jednotné odměňování pro všechna zdravotnická zařízení, kterým je zdravotní péče proplácena ze zdravotního pojištění. Také budeme i nadále prosazovat zrušení základní tarifní tabulky, tím by se tarifní třídy posunuly do další tarifní tabulky, která je o 14 % vyšší. Dlouhodobě totiž zastáváme názor, že je třeba odměňování zaměstnanců ve veřejné správě sjednocovat, a nikoli diferencovat prostřednictvím tarifních platů. K diferenciaci má sloužit nenároková složka odměny za práci.
Velmi podobně jako u navýšení platových tarifů je tomu i s promítnutím nových mzdových indexů do lékařských zdravotních výkonů. Je zcela nesporné, že je třeba do zdravotních výkonů promítat aktuální ceny práce a aktuální ceny ostatních vstupů. Jde pouze o to, za jakých okolností se tomu tak má stát. Zastáváme názor, že změna mzdových indexů se musí týkat všech, tedy i nelékařských profesí, a ke změně musí dojít současně. Také je nutné si položit otázku, jaký budou mít zvýšené mzdové vstupy do zdravotních výkonů následek. Dojde ke zvýšení úhrady za jednotlivé zdravotní výkony, a to by opět mělo za následek růst výdajů zdravotního pojištění a růst dalších ztrát. Zdravotní pojišťovny by pravděpodobně reagovaly na situaci stanovením maximálního objemu finančních prostředků jednotlivým zdravotnickým zařízením. Ta by získala za méně zdravotních výkonů stejný objem finančních prostředků. Tím by ambulantní zařízení ošetřila méně pacientů a ti by se více obraceli na nemocnice. Došlo by tedy k dalšímu přelivu pacientů z ambulantní sféry do nemocniční. I v této situaci nezpochybňujeme oprávněnost požadavku na promítnutí současné odměny za práci zdravotnických pracovníků do úhrad za zdravotní péči. Zřejmě bychom uměli naformulovat celou řadu dalších obdobných požadavků, jenže vedle požadavků musíme také umět stanovit, z jakých zdrojů si představujeme, že bude nárůst výdajů za zdravotní péči zdravotními pojišťovnami financovaný. Celý systém zdravotní péče je provázaný a zásah na jedné straně vyvolá reakce na straně jiné. Současnou situaci ve zdravotnictví nepovažujeme za dobrou, a právě proto voláme po celkové reformě. Součástí celkové reformy pak musí být i odpovídající nastavení ceny práce ve zdravotnictví i s ohledem na jiné země EU.
Naším cílem není pouze vyjednávat o výši platů všech pracovníků ve zdravotnictví, ale i udržet zaměstnanost a kvalitní pracovní prostředí. V neposlední řadě nás také zajímá skutečnost, zda mají naši zaměstnanci možnost poskytovat kvalitní zdravotní péči a zda mají dostatečný prostor pro svůj profesní růst a vzdělávání. Sladění všech těchto cílů není jednoduché. Výše tarifního platu našich zaměstnanců je pro nás důležitým aspektem, nikoli však jediným.
O autorovi: Bc. Iva Merhautová, členka Výkonné rady Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR