Před dvěma lety jsem dočasně přestala slyšet na jedno ucho. Až při návštěvě lékaře jsem si uvědomila, co vše je možné pokazit při komunikaci se sluchově postiženým.
Na ambulantní úsek ORL jsem sice dorazila bez větších problémů, ale to, co na mne čekalo uvnitř, bylo pro špatně slyšícího čiré zoufalství. Přistoupila jsem k okénku, kde za tlustým sklem seděla sestra a hovořila ke mně přes krabičku, které jsem téměř nerozuměla.
Další šok nastal, když jsem zjistila, že pacienty tu volají rozhlasem. Cítila jsem se bezradná. Uslyším a porozumím svému jménu? Hned vedle mne seděly dvě starší ženy, které vedly dialog na několik centimetrů. Jedna druhé křičela do ucha: „Prosím, řekněte mi, až budou volat Nováková.“ „Když já také nic neslyším a nerozumím.“ Ihned poté se spiklenecky dohodly, že se budou snažit spolu …
Jak neslyšící hodnotí lékaře a sestry
Data jsme nasbírali od 50 neslyšících v Brně a Praze. Na otázku: „Co se vám líbilo na chování zdravotních sester a lékařů při komunikaci?“ neodpověděl téměř nikdo. Při položení téže otázky s předponou NE-líbilo, jsme se nestačili divit:
* Nevěděl jsem téměř nic o vyšetření, které mělo nastat. Zdravotníci měli ústenky - viděl jsem jen, jak pohybují ústy, co ale říkali, nevím. Do zprávy mi pak napsali, že je se mnou obtížná komunikace. * Při vizitě mluvilo najednou několik lékařů a sester a já nevěděl, na koho se mám dřív dívat. Je hrozné, když víte, že se o vás mluví a rozhoduje, a vy netušíte o čem je řeč. * Doktor mi nikdy nic neřekl. Měl jsem štěstí, že mi vše dodatečně vysvětlil pacient na vedlejší posteli. * Sestry zpočátku začnou mluvit tak, že jim vidím do obličeje, záhy však na moji potřebu vnímat i očima zapomínají, a já jim tedy nerozumím. * Říkali slova, kterým jsem vůbec nerozuměla. Já totiž používám jinou gramatiku i jiná slova než slyšící. Zdravotníci se domnívají, že když mi něco napíšou, bude to pro mne srozumitelné. Bohužel ne vždy.
Neslyšící a statistika
„Byl / a jste informován / a o důvodech přijetí do nemocnice tak, že jste tomu porozuměl/a a zapamatoval / a si to?“ Na tuto otázku sice většina pacientů odpověděla kladně, ale 39 % sluchově postižených v Brně a 25 % v Praze tuto informaci nemělo. „Byl / a jste informován / a o diagnóze tak, že jste porozuměla, a zapamatoval / a si to?“ Většina postižených - 72 % v Brně a 67 % v Praze -nebyla o diagnóze informována. Jeden z důvodů neporozumění bylo používání odborných výrazů, které nejsou zdravotníci schopni „přeložit“ do srozumitelné formy. Mnoho zdravotníků si rovněž neuvědomuje, že slovník neslyšících (především tzv. prelingválně hluší) má často velmi omezenou slovní zásobu.
Základní pravidla komunikace s neslyšícími
Dbejte na dobrou viditelnost úst (neotáčíme se zády, nezakrýváme si ústa) a dodržujeme optimální vzdálenost. POZOR: Neslyšící člověk si udržuje větší odstup, aby dobře viděl na ústa a mohl bez ohrožení okolí používat znakový jazyk. Nedoslýchavý člověk se naopak snaží využít zbytků sluchu, a proto upřednostňuje kratší vzdálenost, čímž ovšem může neúmyslně narušovat zdravotníkovi jeho proxemické zóny. Pokud sluchově postižená osoba používá sluchadlo, je důležité odstranit při komunikaci zdroje hluku v okolí (vypnout rádio, televizi, eliminovat hluk z ulice atd.).
Než začnete hovořit, upozorněte na to, např. dotykem předloktí. Hovořte jednotlivě a spíše pomalu. Ujistěte se, že vám sluchově postižený porozuměl - pokud ne, informaci zopakujte, případně použijte jiná slova. Pokud si sluchově postižený dělá poznámky, nemůže se samozřejmě současně věnovat vám i papíru. Vyčkejte tedy, až se na vás bude zase dívat, a teprve pak pokračujte v konverzaci.
Neostýchejte se používat mimiku a gesta, neslyšící to ocení a budou vám lépe rozumět, ale pozor - přílišné přehánění artikulace je nepřirozené. Mohlo by pak dojít ke změně polohy mluvidel, což ztíží odezírání. Při komunikaci s neslyšícími nekřičte.
V příštím čísle se budeme zabývat dalšími možnostmi, jako je využití tlumočníků apod.
O autorovi: Mgr. Šárka Dynáková (eruditio@seznam.cz)