Velký zájem vzbudily nálezy skupiny profesora Jeffry Gordona z washingtonské univerzity v St. Louis v USA, které se zabývají vlivem střevních bakterií na obezitu. Gordonova skupina provádí tento výzkum pomocí experimentálních modelů geneticky obézních myší (leptin deficitních myší ob/ob) a myší gnotobiotických (bezmikrobních, tj. bez bakteriální mikroflóry).
Gordonův tým pokusy ukázal, že osazení střeva bezmikrobních myší pomocí mikrobů z konvenčních myší vedlo poměrně rychle (již během 14 dnů) ke 40procentnímu nárůstu tělesného tuku i při zachování nízkého kalorického příjmu.
Později Gordon střeva bezmikrobních myší kolonizoval dvěma různými typy mikroflóry: od obézního kmene hlodavců a od hubených myší. Ukázal tak, že přenesená mikroflóra obézních myší vede k mnohem výraznějšímu nárůstu tělesného tuku.
Molekulárně biologickými metodami pak analyzoval složení střevních bakterií a prokázal, že se složení mikroflóry u obézních geneticky modifikovaných pokusných myší liší od složení mikroflóry hubených myší, a to především v podílu dvou hlavních bakteriálních skupin (Firmicutes a Bacteroidetes). U obézních myší byl výskyt bakterií typu Bacteroidetes nižší o 50 procent, a naopak se zvýšil podíl skupiny Firmicutes.
Velice zajímavé výsledky ukázala analýza mikroflóry u lidí. Potvrdila nálezy získané u myší: obézní pacienti měli menší podíl Bacteroidetes. Ti, kteří během jednoho roku zhubli, už ale měli nález srovnatelný s nálezy u hubených lidí.
Skupina profesora Gordona se snaží analyzovat další mechanismy, kterými střevní bakterie ovlivňují využití energie z potravy a identifikovat ty bakterie, které jsou za popsané efekty zodpovědné.
Podílí se také na projektu, který slibuje poznání našeho soužití s mikrobiálním světem z nového úhlu: na rozluštění genomu našich bakteriálních společníků, který je 100krát větší než genom člověka. Někdy se o něm hovoří jako o „druhém lidském genomu“, mikrobiomu či metagenomu.
Těsné soužití mikroflóry a lidí je výsledkem dlouhodobého vývoje a vzájemné adaptace obou neoddělitelných složek, které určují naši schopnost přizpůsobit se prostředí i bránit se vzniku nemocí.
Významné nálezy i možnosti ovlivnit optimálně naši mikroflóru zřejmě teprve přijdou, ale už nyní víme, že bakteriální souputníci ovlivňují naše osudy mnohem více, než se kdy předpokládalo
Helena Tlaskalová-Hogenová
Autorka je profesorka imunologie na 1. LF UK a vědecká pracovnice v Mikrobiologickém ústavu AV ČR.
Lidovky.cz
