Bohužel, v dalších letech nebyl tento systém rozvíjen, naopak byl „zabetonován“ a zůstal do dnešních dnů prakticky nevyužit. Dnes skutečně existuje v ČR devět zdravotních pojišťoven, které nemají možnost se od sebe příliš odlišovat. To lze ale rychle změnit.
Stačí jen, aby nová vláda chtěla využít konkurenční síly zdravotních pojišťoven. Vznikající vládní koalice má velkou šanci získat mandát k prosazení potřebných legislativních změn. V době, kdy jsou vybudovány sítě, uzavřeny smlouvy a kdy funguje financování, by bylo škoda nevyužít potenciálu už existujících pojišťoven.
Ať předvedou, co opravdu umí a zda pro své pojištěnce zajistí lepší servis .
Směřování ke státnímu zdravotnímu systému s jednou pojišťovnou, známému například z Velké Británie, je skutečně cestou zpět. Propagátoři této myšlenky sice často používají argument, že při provozu jedné pojišťovny se ušetří. Není to ale pravda, jen chiméra, přelud.
Současný systém veřejného zdravotního pojištění v ČR patří k nejlevnějším v EU. Český systém spotřebuje asi 3,5 % z vybraného pojistného, průměr v EU je o dvě až čtyři procenta vyšší. Ani náklady na provoz se nesníží. Bez konkurence se bude zdražovat administrativa, navíc transformací na jednu pojišťovnu se utratí dalších několik miliard. A hlavně, státní monopol nikdy a nikde nefunguje ideálně.
Významně by se snížila i efektivita. Zatímco u zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven stačí jeden pracovník na 1750 až 2000 klientů, VZP, která se nejvíce blíží modelu státní instituce, má efektivitu kolem 1300 klientů na jednoho pracovníka. Takto bychom mohli pokračovat.
Je zapotřebí, aby se systém dále zefektivnil, zavedly se konkurenční prvky, zkvalitnily se služby ve zdravotnictví, umožnilo se vícezdrojové financování a pacientům dala možnost volby. Svaz zdravotních pojišťoven ČR ve svém nejnovějším materiálu, se kterým už seznámil i politiky, nabízí cesty jak toho dosáhnout. Materiál je veřejně k dispozici na www.szpcr.cz.
Nikdo z nás nechce jednu banku, jeden penzijní fond. Proč bychom měli chtít jednu zdravotní pojišťovnu?
Autor je viceprezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR