20. listopadu proběhla symbolická akce LOKu v zemích Visegrádské čtyřky. Jaký byl její cíl?
V listopadu 2011 lékařské odbory V4 ve Visegrádu symbolicky podepsaly visegrádskou chartu. Podmínky v těchto čtyřech zemích jsou velice podobné a vlády si z nás dělají pokusné králíky. Zkoušejí, kde co projde, aby to mohly aplikovat i jinde. První krok byl symbolický, pacientů se nedotkl. Akce se konala ve dvanáct hodin pět minut, symbolicky, že už je po dvanácté na to, co se děje. Trvala půl hodiny. Ukázali jsme, že ty problémy vnímáme a že je chceme řešit. Tohle byla první zkouška a budeme pravděpodobně pokračovat dál, protože tahle arogantní vláda své jednání asi nezmění.
Co bylo náplní té půlhodiny?
Shromáždění zaměstnanců, někde i pacientů z okolí nemocnice. Tuzemským tématem bylo rušení nemocnic bez pravidel, informace pro pacienty, aby věděli, jestli s tou nemocnicí se dál počítá, nebo kam budou muset jezdit jinam.
Myslíte, že by mohlo nastat například společné podání výpovědí ve V4?
To by měl být asi cílový stav, musí to být něco silného, protože tyhle vlády na nic jiného neslyší.
Odkud by měly přijít peníze do systému?
Stát dává nízké procento z HDP a ještě z toho našeho nízkého HDP. Je to veliký rozdíl například proti Rakousku. Jak říká profesor Pavel Pafko, pokoj v hotelu Hilton ve Vídni a v hotelu Hilton v Praze stojí stejné. Ale když se podíváte na úhradu za jeden den pacienta ve vídeňské nemocnici a v pražské, tak ten rozdíl je dramatický.
Jste hlavním autorem akce „Děkujeme, odcházíme“ z přelomu roku 2010/2011, která skončila memorandem v únoru 2011. Co se pro lékaře změnilo?
Nepatrně se zlepšilo finanční ohodnocení. V době, kdy se všem bralo 10 procent, my jsme přišli se zdánlivě šíleným nápadem, že chceme navýšit platy do výše 50 procent základní mzdy. Nakonec realizace toho prvního kroku byla 5-8 tisíc, což se prezentovalo jako 25 až 30 procent základního platu. Cíl je 1,5 - 3násobek průměrného platu, jak odpovídá realitám na západ od naší hranice.
V memorandu byl i požadavek na změnu postgraduálního vzdělávání. Mají mladí lékaři přijímat smlouvy na směšný úvazek během postgraduálního studia nebo mají odmítnout a riskovat odchod z Prahy?
Přece ani nemůžete čekat, že řeknu, že mají smlouvu přijmout. Nikdo náročně nestudoval 6 let proto, aby byl vykořisťován, aby tam za úvazek 0,1 trávil celé dny. V regionálních nemocnicích se to neděje, mají plnohodnotný úvazek 1,0. Nedovedu si představit, že by se tohle dělo v jiném odvětví. Dávali jsme podněty na úřad práce, dokonce jsme měli i svědectví několika statečných lékařů. Bylo ale jasné, že úřady práce to pro státní správu kryjí, a nedocílili jsme ničeho.
Na mladé lékaře, kteří chtějí nastupovat ve fakultních akreditovaných nemocnicích v Praze, aby mohli dělat atestaci, je ale takto vyvíjen psychický nátlak.
Rozumím, že situace je těžká, ale myslím si, že kdyby neakceptovali tyto podmínky, tak se to musí změnit. Nesouhlasím ale, že nejsnazší cesta k atestaci je z Prahy. Jde o to si najít nemocnici, která má určitý rozsah poskytované péče, aby většinu postgraduálních aktivit mohli dělat v té nemocnici. Špatné je i nastavení postgraduálního vzdělávání. Odborné společnosti kladou přehnané nároky na splnění stáží a výkonů, přetahují lékaře do center, kde pracující jejich vedoucí. Získávají tím levné pracovní síly, protože není vyjasněno financování těchto aktivit. Jste zaměstnancem regionální nemocnice, pro kterou v daném úseku nepracujete, a pracujete pro někoho, kdo vás vlastně neplatí. Určité změny k lepšímu se po březnu 2011 staly, rozšířil se počet kmenů, ale pořád s náplní a s řešením postgraduálního vzdělávání rozhodně spokojený nejsem.
Co mohou dělat nastupující lékaři?
Místo toho, aby hned měli snahu tady nenastoupit, by se měli snažit zapojit, aby ten systém byl pro ně přijatelnější. Aby podmínky v našich nemocnicích byly takové jako na západ od našich hranic. V Německu se vás zeptají, co byste k práci potřebovali, kde budete bydlet a celkově se o vás postarají. U nás dostanete kontrakt na úvazek 0,1, a jestli se vám to nelíbí, tak si běžte jinam. Je to ostuda tohoto státu. Odmítat tyto kontrakty je to nejmenší. Je nutné neakceptovat nedůstojné podmínky a mít svou hrdost. Vystudovali jsme, jsme lékaři a za to chceme mít alespoň standardní podmínky, to znamená úvazek 1,0. Nevěřím tomu, že když nevystoupíte z té šedi a zůstanete v anonymitě, že dobře dopadnete. Tohle není cesta.
V memorandu se mluvilo o kontrole financování nemocnic, popřípadě o změně úhradové vyhlášky, což nenastalo. Předseda ČLK Milan Kubek řekl, že memorandum je právně nevymahatelný dokument. Počítali jste tedy s čestným slovem neboli podpisem ministra Leoše Hegera?
Nejsem právník, k dokumentu jsme měli výhrady, ale byli jsme v časové tísni. Pro nás bylo důležité, že tam byl náš hlavní záměr – navýšení platů do finální podoby v třetím kroku. Dokument měl být závazný pro nás i pro druhou stranu. Úhradovou vyhlášku jsme museli opustit, protože ministerstvo kontrolu financování nemocnic svou aktivitou paralyzovalo. Ale věděli jsme podle zdravotně pojistných zdravotních plánů pojišťoven, že do nemocnic půjde 98,5 % loňských peněz, takže nemocnice dostali méně peněz než v roce předchozím.
Mluví se o komercializaci zdravotnictví, o komerčním připojištění. Jsou to podle vás validní zdroje pro zdravotnictví?
Nejsem si jistý, že by to pro zdravotní pojištění bylo výhodou. Je potřeba především zvýšit úhradu za státního pojištěnce a příspěvek osob samostatně výdělečně činných. To vidím jako jednoznačné priority k navýšení peněz. A druhou věcí je hospodaření. Náš problém je dneska dvojí, podfinancování a špatné hospodaření, mluví se o 10-20 procent peněz, které jsou z tohoto systému ukradené. Místo toho, abychom rychle díry ucpali, tak hledáme drobné. Tomuhle přístupu vůbec nerozumím.
Tento přístup byl posouzen i na sjezdu ČLK začátkem listopadu, při hlasování o rezignaci ministra Hegera většina bylo pro. Jak si vysvětlujte, že je tak dlouho ve své funkci v porovnání s jeho předchůdci?
Tady nerozhoduje ministerstvo zdravotnictví, ale jsou zde taková soukolí jako sněmovní zdravotní výbor ovládaný Markem Šnajdrem a Borisem Šťastným nebo představy ministra Miroslava Kalouska. Proč, když Heger o těch věcech nemůže rozhodovat, tam své učinkování prolonguje a důstojně neřekne, že za těchto podmínek nemůže vykonávat úřad, jak by si představoval, a nejde od toho?
Ministr chystá rušení 12 nemocnic. Co tomu říkáte?
K vypovězení rámcových smluv došlo před rokem. U nemocnic se zkoumá, pracují-li dost efektivně, jestli tam není zbytečně moc lidí. V tom případě bych se chtěl zeptat, co těch 8 nebo 9 pojišťoven dělalo celý rok, než vydalo tento seznam. Nemají žádné analýzy dopadu, žádná pravidla, podle kterých na 12 nemocnic bylo ukázáno a dalších 18 má umírat postupně. Bavíme se o 30 nemocnicích, to už není kosmetická úprava systému, ale silný zásah do sítě.
Dosud nebyly zveřejněny úhrady jednotlivým nemocnicím od zdravotních pojišťoven. Jedná se o veřejné prostředky, to nejsou peníze pojišťoven, jsou to zdravotní daně občanů. My netušíme, kolik se nemocnicím za jednotlivé výkony platí. Dokud nebudou ta čísla známá, dokud se nebude za operaci žlučníku platit všude stejně, nemůžeme zasahovat do té sítě a pravidel, která neznáme. Dokonce to na mě působí tak, že ty levnější nemocnice pod rouškou ušetření dává ministerstvo či pojišťovny pryč.
Je nějaká možnost stav českého zdravotnictví změnit?
Jedinou možností je obrovský veřejný tlak. Jsou to peníze veřejnosti, každý z nás tam dává peníze a měl by vědět, co se s nimi děje, kdo z toho systému profituje. Nejcennější jsou lidé, přistroj koupíte okamžitě, dům postavíte do roka, ale týmy se budují často mnoho let a přitom vůči nim je systém vůbec nejnespravedlivější.