Vážený pane poslanče,
rád bych Vás upozornil na jistou formu bezpráví, která je páchána státem cestou zdravotních pojišťoven na lékařích, o jejichž potřebnosti pro společnost snad není pochyb a kteří si takové jednání od společnosti nezasluhují.
Podstatou regulace je, že na základě zjištěných hodnot se upravuje činnost subjektu takovým způsobem, aby bylo dosaženo požadovaných výsledků. Podmínkou regulace jsou tedy přesné zjištěné údaje, představa výsledného stavu a především možnost aktivního ovlivňování procesů tak, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku. Jinak regulace nemůže probíhat.
Nikdo si nepřeje požáry. Přesto požáry vnikají, a proto existují hasičské sbory, aby požáry hasily. V optimálním případě, když nevznikne za rok žádný požár, hasiči nemusí nic hasit a náklady na jejich činnost jsou nízké. Pokud je špatná doba a požárů je mnoho, pak je musí hasit všechny, samozřejmě za zvýšených nákladů na svoji činnost. I když hasiči provádí prevenci, jejich možnost ovlivnění počtu požárů a jejich intenzity není příliš velká. Počet požárů a jejich intenzita se nedá naplánovat. Lze ji jen předpokládat.
Je tedy přímo absurdní myšlenka, že by hasiči mohli na hašení požárů vynaložit jen 120 procent celostátních nákladů a 100 procent svých nákladů předchozího referenčního období a při překročení by museli část nákladů na hašení hradit ze svých peněz, protože povaha jejich práce jim neumožnuje nehasit, i když by je to finančně poškodilo.
Přesto u lékařů již několik let podobný systém funguje.
Nemoci jsou jako požáry. Nikdo si je nepřeje, lidi poškozují, a pokud vzniknou, musí se řešit. Jako jsou na hašení požárů hasiči, tak jsou na léčení nemocí lékaři. Proto je společnost nechává profesně připravit, protože je potřebuje.
Jde mi nyní konkrétně o praktické lékaře. Praktičtí lékaři mají minimální možnost ovlivnit kolik pacientů a s jakými nemocemi za nimi přijde. Musí je léčit bez ohledu na to, zda tím překračují nějaké finanční limity. U praktických lékařů, kteří poskytují své služby v zařízeních sociální péče, jsou díky skladbě klientů, náklady na zdravotní a indukovanou zdravotní péči na pacienta největší.
Jediné co mohou praktičtí lékaři v sociálních zařízeních dělat, je předepisovat doporučené léky, dodržovat platné předpisy a pokud mají informace, pak z možných vyšetření vybírat ta levnější. Tím jejich možnost ovlivnění nákladů na léčbu v podstatě končí. Alespoň tak to vidím z mé dlouholeté lékařské praxe.
Ve vyhlášce o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 324/2014 Sb se píše následující:
…Pokud průměrná úhrada za léčivé přípravky a zdravotnické prostředky v výjimkou pomůcek skupiny 2 (pomůcky pro inkontinentní) předepsané poskytovatelem, vztažená na jednoho přepočteného pojištěnce podle věkových indexů vypočtených podle skutečných celostátních nákladů v hodnoceném období, převýší 120 % celostátní průměrné úhrady za předepsané léčivé přípravky a zdravotnické prostředky (s výjimkou pomůcek pro inkontinentní) předepsané poskytovatelem v roce 2014 a zároveň úhrada pokud celková úhrada za léčivé přípravky a zdravotnické prostředky (s výjimkou pomůcek pro inkontinentní), předepsané poskytovatelem v hodnoceném období převýší 100 % celkové úhrady za léčivé přípravky a zdravotnické prostředky předepsané poskytovatelem v roce 2014, zdravotní pojišťovna sníží poskytovateli celkovou úhradu o částku odpovídající součinu 2,5 % z tohoto překročení.
Dále následuji podrobnější rozbor regulačních opatření:
Z logiky věci vyplývá, že autoři úhradové vyhlášky předpokládají, že praktičtí lékaři mají nějakou významnou možnost své chování ovlivnit tak, aby nepřekročili požadovanou výši nákladů na léčivé přípravky a zdravotnické prostředky za rok 2015. Pokud by takovou možnost neměli, potom by finanční postih praktických lékařů za nedodržování regulačních limitů byl nesmyslný, což je podle mě aktuální situace.
Upozorňuji, že zdravotní pojišťovny nevydaly žádné doporučené postupy, při jejichž dodržování by měl lékař jistotu, že nebude finančně postižen. Proto je lékař povinen léčit lege artis, tedy podle dostupného vědění a dostupných diagnostických a vyšetřovacích metod. Nemůže používat zastaralé metody diagnostiky a léčení, byť jsou levnější.
Jak jsem napsal výše, ovlivnění nákladů na předpis léčivých přípravků a zdravotnických prostředků u praktických lékařů, pokud dodržují platné předpisy a léčí lege artis, je podle mých dlouholetých zkušeností zcela minimální.
Vyhláška sice umožňuje nepoužití regulačních postihů v případě, že praktický lékař odůvodní nezbytnost poskytnutí hrazených služeb. Ale to je velmi gumový paragraf, protože není nijak blíže specifikováno, jaký má být postup tohoto odůvodnění, kdo jsou osoby, které se tím mají zabývat, jaká jsou jednotlivá práva a povinnosti těchto osob. V praxi si tento paragraf vykládají zdravotní pojišťovny velmi individuálně a většinou neprospěch praktických lékařů, protože mají silnější vyjednávací pozici.
Vážený pane poslanče, chci se Vás zeptat, zda se současným zněním Úhradové vyhlášky pro rok 2015 souhlasíte.
Pokud ano, můžete mi napsat, jak by podle Vás měl praktický lékař konkrétně regulovat své chování, aby nepřekročil limity dané vyhláškou?
Pokud nesouhlasíte, jste ochoten podílet se na nápravě situace, která podle mě praktické lékaře v zařízeních sociální péče (a nejen je) poškozuje?
Děkuji za odpověď.
V Praze 2. 5. 2015,
MUDr. Ing. Mgr. Petr Bouzek, všeobecný praktický lékař pro dospělé, předseda Společnosti lékařů a zdravotníků v sociálních službách ČLS JEP