Plán profesora Enthovena
Když Nizozemci před devatenácti lety dumali, jak na to, aby všichni obyvatelé měli přístup ke kvalitní zdravotní péči, aby nabídka zohledňovala jejich preference, aby zdravotnictví bylo nákladově přijatelné a aby se vyhnuli tragikomickým neefektivnostem a mizerné kvalitě státem řízených systémů typu britské Národní zdravotní služby (NHS), vzpomněli si na profesora na americkém Stanfordu, Alaina Enthovena.
Enthoven v roce 1978 přišel s myšlenkou „řízené konkurence“ ve zdravotním pojištění. Vycházel z toho, že ekonomické náklady amerického zdravotnictví s jeho současným 16% podílem výdajů na HDP jsou velmi vysoké (u Forda a GM by mohli vyprávět), a to přesto, že desítky milionů lidí nejsou pojištěny dostatečně anebo vůbec.
Každý by měl mít podle Enthovena povinnost se pojistit, ale zároveň i možnost vybrat si z různých pojistných plánů, a soukromé pojišťovny by směly uzavírat smlouvy s těmi poskytovateli zdravotní péče, kteří za peníze nabídnou adekvátní hodnotu. V Americe Enthoven nepochodil, byť radil několika vládám, zato v Nizozemsku byl úspěšnější. Navzdory střídání vlád udrželi Nizozemci kurz směrem k řízené konkurenci a v roce 2006 jejich reforma začala platit.
Levnější pojistky než naše
V kostce vypadá nizozemský model následovně: privátní pojišťovny nabízejí konkurenční plány a smějí si konkurovat cenou. Pojištěnec si zvolí pojišťovnu i pojistný plán a je ekonomicky motivován k péči o vlastní zdraví. Poskytovatelé péče si rovněž mohou konkurovat cenou (v roce 2006 smluvní ceny platily jen asi u 10 % celkového objemu nakupované péče, podíl deregulovaných cen má však postupně výrazně stoupnout).
Více se dočtete v Hospodářských novinách.
