Zatímco v roce 2001 byla kontinuální hluboká sedace použita u 5,6 % umírajících nemocných, v roce 2005 to bylo již u 7,1 %. Téměř polovina z takto léčených trpěla rakovinou. K sedaci byly většinou použity benzodiazepiny a v naprosté většině případů trvala dobu kratší než jeden týden. Mezi takto léčenými umírajícími bylo i dost těch, kterým v minulosti nebyla povolena eutanázie. Pouze devět procent praktických lékařů konzultovalo specialistu na paliativní medicínu. Na webových stránkách časopisu se po zveřejnění této studie rozpoutala živá diskuse. Většinou diskutující lékaři souhlasili s touto cestou usnadnění umírání. Zazněly však i názory, že lékař se může mýlit a stav nemocného nemusí být infaustní; nebo že období umírání může být velmi důležité pro vyřízení světských i duchovních záležitostí a to sedace neumožňuje.
BMJ, 2008, 336, p. 810-813
Výběr a překlad MUDr. Eliška Potluková, Ph. D.