Proč vůbec Nizozemsko tak palčivé téma sebevraždy za lékařské asistence otevřelo? Následkem provokativního činu bývalého senátora Edwarda Brongersmy, který spáchal v roce 1998 sebevraždu s pomocí lékaře Philipa Sutoria.
Nejvyšší soud Nizozemska označil jeho jednání za napomáhání sebevraždě, ačkoliv lékař tvrdil, že šlo o eutanazii.
Šestaosmdesátiletý Brongersma přitom o smrtící koktejl prášků požádal Sutoria písemně, napsal zdůvodnění pro svůj čin a veřejně dal najevo, že jednal svobodně.
Brongersma totiž trpěl depresemi, které nazval „únavou ze žití“. Lékař mu jen připravil přípravek, který se dává při eutanazii fyzicky trpícím lidem.
Soud v Haarlemu v roce 1998 uznal, že Sutorius jednal v souladu s přáním pacienta a Brongersmovy důvody pro smrt byly dostačující. Dva roky poté ale Nejvyšší soud země tento rozsudek změnil.
KNMG proto vytvořila v roce 2001 komisi vedenou Dijkhuisem, která měla zjistit, zda právo nezaostává za lékařskou realitou. Dijkhuis pak zaujal i na nizozemské poměry kontroverzním postojem.
„Lidé, kteří z nějakého psychického důvodu nejsou schopni snášet život nebo jim jejich duševní rozpoložení brání žít, se dají označit za osoby, které strádají v důsledku toho, že žijí,“ uvedl Dijkhuis.
„Dijkhuisova zpráva dává za pravdu bývalému senátorovi. Začíná debata, zda je smysluplné vystavovat lékaře riziku, že jim soud zakáže vykonávat profesi, jelikož pomohli zemřít duševně trpícímu,“ říká Rob Jonquiere, ředitel Nizozemské společnosti pro eutanazii.
„Spousta lidí stále bere duševní nemoc jako šílenství, kdy lidé nejsou svéprávní a mohli by si způsobit smrt kvůli nerozumu. Většina duševních chorob, kterými trpí zvláště starší lidé, je ale jiného původu. Jsou to lidé, kteří mají hluboké deprese nebo žádnou motivaci pro život,“ říká Dijkhuis.
„Eutanazie se u duševně trpících nebude praktikovat často. Ale pokud bude nový Brongersma, neměl by se lékař kriminalizovat.“
Hospodářské noviny