Odměna za darování orgánů nadále nebude možná, žijícím dárcům by ale mělo být kompenzováno nepohodlí a omezení kvůli darování a pokryty výdaje a ztráty příjmu. Novela počítá i s příspěvkem na vypravení pohřbu dárce.
Transplantační zákon zajišťuje bezpečnost lidských orgánů určených pro použití u člověka. Novelou se český předpis sjednocuje s právem EU, kde například darování orgánů od zemřelých cizinců možné je.
Novela tak odstraní nerovnost, která nyní mezi občany ČR a dalších zemí EU fakticky existuje. Pokud totiž cizinec v tuzemsku potřebuje transplantaci, musí být zapsán na tuzemskou čekací listinu a dostane orgán od českého dárce. Na čekací listinu je zapsán i občan ČR, který transplantaci potřebuje, orgán od cizince ale zatím dostat nemohl.
Nyní platný zákon vede také k tomu, že v Česku není respektováno dříve vyslovené přání cizince, který ve své zemi získal dárcovskou kartu, tedy doklad o projevu vůle k posmrtnému darování tkání a orgánů.
Novela stanoví, že když je cizinec držitelem dárcovské karty, platí, že s darováním orgánů souhlasí a není podstatné místo provedení odběru nebo národnost příjemce. Není-li cizinec držitelem dárcovské karty, zkoumá se, zda už dříve vyslovil nesouhlas s posmrtným odběrem, zdravotní způsobilost a potvrzení totožnosti. Nutné je navázat kontakt s rodinou.
Novela uvádí i náklady, které by se zavedením kompenzací a pohřebného měl stát. Při pohřebném 5000 korun by stát ročně vydal za v průměru 250 zemřelých 1,25 milionu korun. Na náhradu výdajů a ušlého zisku v souvislosti s darováním orgánů při průměrném počtu 40 žijících dárců, průměrném měsíčním příjmu 25.000 korun a pracovní neschopnosti v průměru šest týdnů by státní rozpočet ročně vydal 620.000 korun.