ŘEDITEL PRAŽSKÉ NEMOCNICE NA HOMOLCE MUDR. VLADIMÍR DBALÝ ŘEKL PRÁVU:
V závěru minulého roku jste koupili nový gama nůž. Měl stát 130 miliónů korun. Kde v době krize jste na to vzali peníze?
Tuto investici pokryla státní dotace, kterou jsme v rámci vládní strategie podpory rozvoje státem řízených nemocnic dostali na konci minulého roku. Nemocnice se podílela standardní spoluúčastí. Sedmnáct let starý přístroj již totiž dosluhoval. Od jeho instalace na něm bylo ošetřeno 10 526 pacientů. Náš gama nůž byl jedním z nejvytíženějších přístrojů na světě. Ročně jsme na něm prováděli zhruba 800 operací, přičemž celosvětový průměr je 260. Pracoviště patří mezi světovou špičku. Odborníci z celého světa jej kvalitou a zkušenostmi řadí mezi nejlepší na světě.
Nový gama nůž je údajně plně robotizovaný a přinese pacientům větší komfort a bezpečnost radioterapeutického zákroku.
Ano, díky tomu je léčba podstatně rychlejší a komfortnější. Výpadek mezi prací starého a nového byl pouze tři týdny. To je opravdu minimum. Na rozdíl od starého přístroje, který uměl léčit pouze onemocnění soustředěná v oblasti hlavy a mozku, nová verze umožňuje rozšíření spektra léčených onemocnění až na oblast krku. To má zásadní význam pro léčbu zejména nádorových onemocnění a vícečetných metastáz právě v oblasti hlavy a krku. Tedy podstatně se rozšíří možnosti léčby.
Jak si Homolka vede ekonomicky?
Patříme mnoho let k ekonomicky stabilním českým zdravotnickým zařízením. Díky dobré ekonomické pozici můžeme pacientům poskytovat moderní, účinnou a co možná nejbezpečnější léčbu a našim zaměstnancům velmi dobré finanční ohodnocení. Loňský rok jsme skončili se ziskem 53 miliónů, což považuji v podmínkách českého zdravotnictví a ekonomické krize ve státě za výborný výsledek. Tradičně máme vyrovnaný rozpočet a se zhruba stejným ziskem počítáme i letos.
Na které léčebné programy se soustřeďujete?
V medicínské strategii se nic nemění: I nadále se soustřeďujeme na léčbu pacientů s kardiovaskulárními chorobami a s nemocemi neurologicko-neurochirurgické povahy, kteří k nám přicházejí z celé ČR. Přitom se snažíme uplatňovat v těchto oborech metody a postupy, které co nejméně zatěžují pacienta, tedy tzv. minimálně invazívní zákroky včetně robotické chirurgie. Vizí vedení nemocnice do budoucna je rozšířit péči o onkologické pacienty. Těch neustále přibývá a zejména radioonkologických kapacit je málo.
Co to je …vize do budoucna?
Horizont zhruba tří až pěti let.
Parkoviště před nemocnicí je neustále plné. Rozšíříte ho?
Nemocnice jen ambulantně ročně ošetří téměř jeden milión dvě stě tisíc pacientů. Ti se k nám nějak musejí dopravit. Velmi by pomohlo plánované protažení metra do Motola. A teď k parkovišti. Využili jsme všechny možnosti k navýšení parkovacích míst. Jednáme s pražským magistrátem o pronájmu hlavního prostoru pro parkování před nemocnicí, který není v majetku nemocnice, a tudíž zde nemůžeme provádět žádné úpravy. Tato jednání jsou na dobré cestě. Uvažujeme i o možnosti soukromého investora a také o zpoplatnění parkovacích míst. Vždyť zde například parkují i lidé z nedalekého sídliště, kteří nejdou do nemocnice.
Zasáhla krize do vašich investičních plánů?
Samozřejmě. Snažíme se trvale snižovat náklady. Vypisujeme výběrová řízení na veškerý zdravotnický materiál a technologie. Tímto systémem se dá ušetřit patnáct až dvacet procent finančních prostředků, což jsou v obratu nemocnice desítky miliónů korun.
Nemocnice získala mezinárodní akreditaci JCI. Je těžké ji udržet?
My jsme akreditaci JCI získali poprvé v roce 2005, v roce 2008 jsme ji obhájili již v nových, přísnějších a obsáhlejších standardech a další obhájení tohoto titulu nás čeká v roce 2011. Pokud chceme být opět úspěšní, je důležité, abychom neusnuli na vavřínech. Nelze si tedy představovat, že s odjezdem mezinárodního týmu auditorů, kteří při této akreditaci týden podrobně zkoumají nemocnici doslova od sklepa až po střechu, vše končí a do příští akreditace máme pokoj. To opravdu ne.
Takže hlavně kvalita poskytované péče a především její bezpečnost?
Jistě. Jde hlavně o minimalizace nejrůznějších rizik, která mohou ve zdravotní péči nastat a pacienta ovlivnit či poškodit. Jde o proces kontinuální a nikdy nekončící. My jsme se pro tuto cestu rozhodli před pěti lety, protože chceme poskytovat bezpečnou a kvalitní péči. Naplňování mezinárodních akreditačních standardů představuje spolu s odbornými medicínskými postupy a legislativou ČR „manuál“, který nám ukazuje cestu, jak toho dosáhnout. Chceme zůstat špičkovým zařízením ve srovnání s tuzemskými i evropskými nemocnicemi. Certifikát Joint Commission International s jeho Zlatou pečetí je určitým puncem toho, že se nám to stále daří. Ruku v ruce s výbornou odbornou prací lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků a špičkovým technologickým vybavením tvoří certifikát JCI obraz nemocnice, který, jak doufám, vnímá odborná i laická veřejnost.
Co letos konkrétně pro pacienty zlepšíte?
Například do budoucna chceme na základě JCI standardů vytvořit tým klinických farmaceutů, kteří budou kontrolovat správnost podávání léků po každém jejich předepsání lékařem na jednotlivých odděleních. Tím se sníží výrazně riziko polékových komplikací. Naráží to ovšem na nedostatek těchto pracovníků. Víme však, že pro pacienty by to byl další krok k bezpečné léčbě, proto na tom pracujeme. Ale změn k lepšímu bude víc.
Jste asi jediná nemocnice, která nemá problémy s nedostatkem sester. To je tak dobře platíte? Jaký je průměrný plat sester a lékařů u vás?
Máme tisíc osm set zaměstnanců a z toho sedm set osmdesát všeobecných sester. Loni jsme sice museli bojovat s přechodným nedostatkem sester v některých specializacích, například v intenzívní péči, ale dnes už tento problém nemáme. Sestry u nás mají dlouhodobě nadprůměrné platy. Vždyť průměrný měsíční hrubý příjem sestry činil loni 31 000 korun a lékaře se všemi službami a odměnami 75 000 korun. Zdravotníci obecně v naší nemocnici oceňují možnost pracovat s nejmodernějšími technologiemi a v multidisciplinárních týmech, možnost kontinuálního vzdělávání doma i v zahraničí, jazykové výuky a další benefity.
To znamená, že jim finančně na tyto věci přispíváte?
Ano. Pokud lékař jede například na kongres přednášet, má ho plně hrazen. Stejně tak finančně přispíváme na jazykové kurzy všem zaměstnancům a každému zaměstnanci dále v průměru 385 korunami na penzijní připojištění. Měsíčně jen na tento příspěvek vydáváme zhruba 330 000 korun.
Homolka léčí epilepsii elektrickými šoky, což není zcela běžné.
Byl jsem jedním z neurochirurgů, který tuto léčbu na Homolce a v ČR zaváděl. Jedná se o elektrostimulaci jednoho z hlavových nervů, tzv. bloudivého nervu, s pomocí elektrod připevněných k tomuto nervu a spojených se stimulátorem, který je naprogramován k jemnému dráždění bloudivého nervu. Tímto postupem se potlačují projevy epileptických záchvatů. Pacient má stimulátor voperovaný pod kůží v oblasti klíční kosti a celý princip je podobný například kardiostimulátoru. Léčba je součástí komplexní péče našeho centra pro léčbu epilepsie, které patří k největším v ČR.
Také jsem slyšel, že chcete koupit i další robotický operační systém.
Je nutné si uvědomit, že náš robotický systém da Vinci je pět let starý. Je proto logické uvažovat o jeho obměně, tím spíše, že na robotech provádíme celou řadu celosvětově unikátních operací v kardiochirurgii a cévní chirurgii.
Homolka je sice luxusní nemocnice, ale zub času už je na ní také vidět…
Ano. Před dvaceti lety jsme dostali do vínku novou budovu, v níž sice nezatékalo střechou, ale z hlediska medicínského byla vzhledem ke svému původnímu účelu - Sanopz - pro potřeby akutní nemocnice téměř nepoužitelná.
To snad ne?
Ale ano. Museli jsme investovat obrovské peníze do vnitřního uspořádání budovy, abychom vybudovali operační sály, jednotky intenzívní péče, katetrizační sály, lůžkové provozy a diagnostická centra tak, aby se ze sanatoria stala nemocnice. A to ještě nemocnice s vysoce náročnými obory, jakými jsou neurochirurgie, kardiochirurgie, intervenční kardiologie a další.
A už jste s obměnou u konce?
Zdaleka ne. Dál přetváříme vnitřek nemocnice pro pohodlí pacientů. Loni před koncem roku jsme otevřeli zbrusu nové čekárny pro pacienty na centrálních laboratořích, RDG oddělení a mamografii. Když už pacienti čekají, tak chceme, aby čekali v příjemném prostředí. Stranou nezůstane ani tvář nemocnice zvenčí. Ve zvláštním fondu už na opravy máme pár desítek miliónů korun a letos začneme s etapovou opravou pláště budovy, kterou chceme i zateplit. Tím se také dají ušetřit milióny za energie. Část peněz na to chceme získat i z evropských fondů. Změní se i hlavní vstup do nemocnice.
Myslíte si, že by měly být zachovány poplatky ve zdravotnictví, konkrétně za den v nemocnici 60 korun?
Šedesátikorunový poplatek má regulační funkci a jsem pro jeho zachování. Neřeší ale takzvané hotelové náklady na lůžkoden. Jen pro ilustraci: tyto náklady na jedno standardní lůžko jsou v naší nemocnici 970 korun denně a na jedno lůžko intenzívní péče asi 1600 korun.
Jste bývalý primář neurochirurgie, který před třemi roky přesedlal do ředitelského křesla. Operujete ještě? Vždyť vaší specializací byly náročné operace mozku.
Jedenkrát za čtrnáct dní mám operační den po dohodě s primářem neurochirurgie. Jde mi o to, abych si udržel rutinní návyky chirurga, a upřímně řečeno, hodně si při operacích odpočinu od úřednického stresu. A také jednou za čtrnáct dní, po přátelské dohodě, sloužím ve vinohradské nemocnici, jako starší lékař na telefonu pro mladší kolegy. Práce neurochirurga je krásná. Možná se k ní jednou vrátím.
A sportujete ještě?
Dřív jsem běhal maratóny. Mám jich na svém kontě patnáct. Teď se snažím kondičně týdně běhat deset patnáct kilometrů. Při sportu se dobře odreaguji.