Očkovací povinnost obecně stanovují zákony, podrobnosti upravuje ministerská vyhláška. Rozšířený senát NSS už v dubnu v jiném rozhodnutí stanovil, že konkretizace očkovací povinnosti formou vyhlášky neodporuje ústavně právním požadavkům. Rozhodnutí o hexavakcíně z tohoto stanoviska vychází.
Hexavakcína zahrnuje protilátky proti šesti vážným chorobám, například záškrtu, tetanu, dávivému kašli a přenosné dětské obrně. Očkování se v několika dávkách podrobují děti v prvním roce života. Nesplnění očkovací povinnosti u hexavakcíny lze podle NSS sankcionovat, protože vyhláška u tohoto konkrétního očkování „stanoví termíny a věkový limit, do kdy je nutno tuto povinnost splnit“.
Vědecký sekretář České vakcionologické společnosti Roman Chlíbek ČTK řekl, že rozhodnutí soudu by mohlo pomoci, aby si ti, kteří očkování odmítají, uvědomili, že tím porušují zákon. „Dosud se řada lidí tvářila, že je to jejich svobodná volba, zda dítě očkovat dají nebo nedají,“ řekl Chlíbek. Dodal však, že nepovažuje za nejlepší, aby lidé byli k očkování nuceni pod pohrůžkou vysokých pokut. „Správná cesta je jim vysvětlit, proč to je uzákoněné a jaké to očkování pro ně má význam,“ řekl Chlíbek.
Podle něj očkování takzvanou hexavakcínou v České republice odmítají rodiče dětí pouze v jednotlivých případech, rozhodně se nejedná o tisíce případů. „Jsou to jednotlivci, kteří z nějakého přesvědčení mají pocit, že ty choroby se už nevyskytují a že očkování je zbytečné,“ řekl Chlíbek.
NSS se konkrétně zabýval případem pětitisícové pokuty, kterou ministerstvo zdravotnictví udělilo rodičům neočkovaného děvčátka. Městský soud v Praze v srpnu 2010 sankci zrušil. Dospěl totiž k závěru, že porušení očkovací povinnosti v tomto případě nelze postihnout správním trestem. Nejvyšší správní soud ale koncem dubna vyhověl kasační stížnosti ministerstva a verdikt Městského soudu v Praze zrušil.
Ve sporu o hexavakcínu čekal běžný senát NSS na stanovisko rozšířeného senátu v jiném, věcně souvisejícím případu. Rozšířený senát nakonec těsnou většinou hlasů dospěl k závěru, že vyhláška vychází ze zákona a respektuje zákonné meze. Úprava očkování tak odpovídá ústavně právnímu požadavku, podle něhož lze povinnosti ukládat toliko na základě zákona.
Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje povinnost podrobit se pravidelnému očkování. Příslušná vyhláška na základě zákona upravuje členění očkování, jeho druhy a podmínky provedení. Podle některých právních názorů podobnou povinnost může stanovit jen zákon. Podle NSS je ale řešení prostřednictvím vyhlášky přípustné a v jistém ohledu i praktické - umožňuje pružně reagovat na vývoj výskytu infekčních onemocnění i vývoj vědeckého poznání.
Očkovací povinnost má podle NSS odborné i politické aspekty, protože očkování vždy představuje určité omezení základních práv a svobod. Zároveň soudci uvedli, že konkrétní povinnosti stanovené ve vyhlášce podléhají soudní kontrole. Soud by pak odpovídal na otázku, zda konkrétní očkování odpovídá aktuálnímu stavu vědeckého poznání, zda je nezbytné a přiměřené sledovanému cíli. Názory na prospěšnost očkování se liší, někteří lidé považují vakcíny za nebezpečné pro zdraví dětí.
Očkovací povinnosti se v minulosti zabýval také Ústavní soud. V obecné rovině nijak nezpochybnil potřebnost a ústavnost povinného očkování dětí. Podle nálezu je to politická a expertní otázka, kterou ÚS nemůže do detailu posuzovat. Úřady a soudy by však podle ÚS měly v individuálních a odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí.