Nutriční farmakologie – cesta od naděje k realitě

Poškození jednotlivých orgánů a rozvoj orgánové dysfunkce až multiorgánového selhání vedlo k vývoji specifických metod výživy v parenterální i enterální oblasti s cílem zajistit podporu poškozeného orgánu, a to zejména s využitím farmakologického efektu nutrientů. Uvedená oblast je do té míry specifická a indikace těchto typů výživy natolik odlišné od běžné „konfekční“ nutriční podpory, že v jistých oblastech nutriční podpory založené na farmakologickém účinku nutrientů docházelo a dochází k pochybnostem účinnosti tohoto přístupu. Zkušenosti z poslední doby však jednoznačně potvrzují, že farmakologický účinek nutričních substrátů je v mnoha směrech významný, a to nejen z hlediska nutriční podpory, ale také z hlediska farmakologického a mediátorového účinku nutrientů. Tím vznikla oblast, která je definována jako nutriční farmakologie nebo orgánově specifická výživa. Někdy se v anglosaské literatuře používá i termín „disease specific nutrition“. Orgánově specifická výživa by měla umožnit využití nutrientů v situaci, kdy nemocný trpí poruchami krevní cirkulace a perfuze orgánů, hypoxií nebo je jeho metabolismus narušen toxickými produkty bakterií v sepsi nebo v nekrotických tkáních při těžkých polytraumatech a po rozsáhlých operacích. Zásady farmakonutrice Specifická nutriční podpora typu farmakonutrice využívá v poslední době následující me cha nis my: 1. Anaplerotické substráty (náhradní metabolické substráty), jejichž účinek se zakládá na tom, že pokud nemocný má