píše list The New York Times.
V takové situaci má lékař za úkol pacienta stabilizovat, aby vydržel, než loď připluje k pevnině. Není to tak dlouho, kdy netrénovaní členové posádky na palubě lodí převážejících cestující postupovali podle instrukcí předávaných vysílačkou, pokud bylo třeba zakročit v případě mimořádné zdravotní události.
Nyní, s nárůstem lodní přepravy cestujících, mají mnohé lodi vlastní lékaře a sestry, kteří pracují na palubě ve vybavených ordinacích. Prostřednictvím internetu mohou poslat složité elektrokardiogramy či rentgenové snímky ke konzultaci kolegům na pevnině a mohou se poradit i v případě složitějších problémů, k nimž na palubě lodí schopných převážet až 2400 lidí, může dojít.
Lékaři na lodích ale neoperují a v případě krajní nouze mohou být pacienti převezeni na pevninu vrtulníky. Ale vzhledem k tomu, že většina lodí nemá přistávací plochu, „vstávají z podobných převozů vlasy na hlavě“, říká doktor Razon, který za tři a půl roku, kdy pracuje jako lodní lékař pro námořní společnost Holland America, absolvoval podobný převoz pětkrát.
Vrtulník v takovém případě visí ve vzduchu nad palubou lodi, zmítá jím vítr a strefují se do něj vzedmuté vlny, zatímco se na palubu spustí výsadkáři, kteří pacienta na lanech zvedají do vrtulníku, popisuje Razon, který má dvojí specializaci - jako pediatr a záchranář.
Třiačtyřicetiletý lékař už teď má sbírku případů, na které může vzpomínat - od těch velmi vážných až po spíš kuriózní. Jeden pasažér málem vykrvácel kvůli běžné střevní bakteriální infekci při plavbě ze San Diega na Havaj. Infekce vyvolala náhlý pokles červených krvinek, rychlý pokles krevního tlaku a zrychlení tepu. „Opravdu jsme o něj měli velké obavy, a tak jsme se začali shánět po nějakém dárci krve,“ říká Razon.
|
Příspěvky s názvem článku na který reagujete posílejte přes formulářZDE Pravidla diskuse najdete v prohlášení vydavatele. |
Z databanky zjistil, že muž má vzácný typ krve - A negativní - kterou má na palubě už jenom kapitán. A tak mu odebral jednotku krve, ze které poskytl pacientovi transfúzi, díky níž přežil.
Při plavbě v roce 2004 u norských břehů, kdy lodí zmítaly deseti až dvanáctimetrové vlny, spadla bedýnka s nářadím na hlavu námořníka ve strojovně a rozrazila mu kůži. Razon měl sám mořskou nemoc a kdykoli se pokusil udělat na námořníkově hlavě další steh, vyklouzla mu nit. Za normálních okolností patnáctiminutová procedura mu tehdy trvala hodinu a půl.
Nejkurióznější ovšem byl případ staršího pána, který při plavbě kolem Mexika přiběhl večer do ordinace a zoufale žádal viagru. „Kupte si nějakou zítra, až připlujeme do přístavu,“ radil mu Razon. „Ale ne, vy mi nerozumíte, já ji nutně potřebuju teď,“ naléhal muž, který nechtěl pochopit, že v lodní lékárně viagra jednoduše není.
Nejběžnější ovšem je, že si lidé přijdou pro léky, které si zapomněli doma, anebo nestihli nechat napsat, ale pamatují si jenom jejich barvu a tvar, nikoli název. Někteří cestující zavolají svým lékařům na pevnině, aby problém vyřešili. Jiní nechají lékaře a sestry hrát si na detektivy a hádat, o jaký lék by se mohlo jednat.
Lodní lékárna není úplná, ale „je v ní zastoupen každý druh léků“, říká Razon. Pokaždé se snaží cestujícím vysvětlit, že jim může poskytnout srovnatelnou náhradu na několik dní a předpis na lék, na který jsou zvyklí, aby si ho mohli pořídit při první návštěvě na pevnině. Největší je vždycky zásoba pilulek proti mořské nemoci - průměrně kolem 7000 kusů, ale i ty se mohou rychle vyčerpat. Například při plavbě, kdy na palubě byli téměř výhradně cestující s první zkušeností na moři, musel dokonce požádat o výpomoc blízkou loď.
ČTK