NANDA ano, či ne?
Ráda bych reagovala na článek autorky Sabiny Ščepoňcové, který vyšel v čísle 11/2009 s názvem Zdravotnická dokumentace. Autorka se zde mimo jiné zamýšlí nad systémem ošetřovatelských diagnóz taxonomie NANDA International. K článku není uvedena použitá literatura, ale předpokládám, že autorka je seznámená s publikací doc. Jany Marečkové Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Tato publikace seznamuje odbornou veřejnost s celou taxonomií. Hned v úvodní kapitole je poznamenáno, že taxonomie je pojata jako zevrubný systém. Tímto je myšleno, že jej lze použít ve všech oborech ošetřovatelství od neonatologie přes intenzivní péči až po geriatrii.
Při pročítání celého systému opravdu vyvstane zdravotníkovi na mysli, že těžko uplatní diagnózu neefektivní kojení u geriatrického pacienta. Tady už nastupuje okamžik, kdy by sestra jako profesionál měla použít své samostatné myšlení a tzv. zdravý selský rozum. Celá taxonomie je opravdu nastavena tak, aby byl pacientovi vypracován individuální ošetřovatelský plán, který by vyřešil deficity ve všech sférách lidských potřeb. Je jasné, že sestra pracující u lůžka nebude mít čas řešit problémy, jako je např. zmíněná sexuální dysfunkce nebo přerušený život rodiny. V tomto ohledu by ji měly zastoupit tzv. komunitní sestry. Ale to je jiné téma.
Avšak i v tomto systému, který se zdá zprvu složitý, lze nalézt cestu. Troufám si tvrdit, že u každého onemocnění lze nalézt ošetřovatelské diagnózy, které se vyskytují s vyšší frekvencí. Například u zlomeniny dolní končetiny lze vždy konstatovat deficit sebepéče v oblasti oblékání, hygieny a vyprazdňování, akutní bolest, riziko infekce v případě katetrizace močového měchýře a zavedení periferního žilního katétru, riziko pádu apod.
Takto je možno postupovat u všech medicínských diagnóz. I na chirurgii se některé medicínské diagnózy opakují a tím pádem se opakují i diagnózy ošetřovatelské. Z tohoto pohledu můžeme vypracovat soubor ošetřovatelských diagnóz, které se vyskytují častěji. K nim se zpracují cíle a intervence a takový plán lze použít na všechny pacienty se zlomenou dolní končetinou. Nikdy ovšem nezapomínejme na to, že plán by měl být individuální, a proto bychom měli posuzovat stav potřeb ve všech třinácti doménách.
Co se týká například zmíněné diagnózy únava, autorka píše: „… klient, který se podrobil operačnímu výkonu, se bude dva až tři dny cítit unavený. Proto nevím, zda bychom tento jev měli brát za patologický a nějakým způsobem proti němu bojovat.“ Není nutné vždy bojovat a řešit, ale lze tuto ošetřovatelskou diagnózu zohlednit při plánování péče spolu s bolestí a spíše ji vnímat jako ukazatel, kde jsou hranice pacientovy soběstačnosti a sil. Ne každá ošetřovatelská diagnóza musí být při propuštění pacienta vyřešena, ale jde o to, abychom měli o svých pacientech všechny informace a podle toho s nimi mohli vyvinout efektivní spolupráci.
Naprosto chápu zděšení a zdrženlivost při setkání s taxonomií NANDA International. Je to opět něco nového a jiného. Systém se vyvíjí již od roku 1973 a je logické, že nebude jednoduchý. Během této doby byly ošetřovatelské diagnózy zahrnuté v taxonomii prověřovány v praxi a jsou soustavně revidovány.
Schůdnou cestou je vypracování určitého počtu ošetřovatelských diagnóz na předtištěných formulářích s ponecháním prostoru pro další zjištěné diagnózy. Vím, že je to typicky české přetvoření si původní myšlenky k obrazu a potřebám svým (zejména pod tlakem akreditačních nároků). Ale je zase jedním z krůčků, jak taxonomii sestrám přiblížit.
Co se týká nedostatečného počtu sester a jejich neadekvátního platového ohodnocení, musím jen souhlasit. Pokud bychom opravdu měly podmínky jako sestry v jiných zemích a nemusely odvádět práci jiných, pak bychom měly i více času na řešení individuálních ošetřovatelských plánů. Všechny další postřehy autorky k sesterské profesi potvrzuji a souhlasím s nimi.
Nakonec bych chtěla jen podotknout, že nic bychom neměli brát dogmaticky a že i ošetřovatelství je prostor pro tvořivost (i když někdy jde spíše o improvizaci). Neberme ani NANDA International dogmaticky, ale jako pomocnou ruku.
Přeji všem sestrám, které s ní „bojují“, aby byly kurážné a odhodlané ji pochopit.
Pozn. red.: Příspěvky jsou redakčně upravovány, případně kráceny, a nevyjadřují stanovisko redakce.