EKONOMICKÝ KONZULTANT MARTIN KOCOUREK ŘEKL PRÁVU:
Co je špatného na výzvě České lékařské komory (ČLK), aby ministerstvo zdravotnictví až do přijetí chystané novely neschvalovalo další fúze zdravotních pojišťoven?
Výzva je pouze pokračováním nesmyslné hysterie kolem fúzí zdravotních pojišťoven - nejprve Hutnické zaměstnanecké pojišťovny a Zdravotní pojišťovny Agel, a nyní HZP a České národní zdravotní pojišťovny.
Prezident ČLK Milan Kubek ovšem varuje před nebezpečím, že zdravotní pojišťovny a zdravotnická zařízení by mohly skončit v rukou jednoho majitele.
Argumentace Kubka i politiků by byla zábavná, kdyby nešlo o vyjádření lidí, kteří by jako první měli dokonale znát platné právní předpisy. A ty jsou jasné - žádnou ze zdravotních pojišťoven nemůže vlastnit soukromá osoba. Pojišťovny nejsou a ani nemohou být akciovými společnostmi, jako například na Slovensku. Ve své podstatě patří státu a jsou státní.
Chcete říct, že soukromé zdravotní pojišťovny nepatří svým majitelům?
Jakýkoliv zakladatel zdravotní pojišťovny vždy podstupuje riziko, že po volbách do orgánů pojišťovny, které jsou každé čtyři roky, ztratí vliv na chod celé pojišťovny. Založit zdravotní pojišťovnu v ČR totiž nepředstavuje investici do svého podniku, ale do státního byznysu. A ti, kteří hrozí monopolem, pravděpodobně neumějí počítat.
Opravdu nemůže slučování pojišťoven vést ke vzniku nežádoucího monopolu?
V ČR má dominantní postavení Všeobecná zdravotní pojišťovna. Již realizovaná fúze dvou menších regionálních zdravotních pojišťoven a následná fúze HZP a ČNZP tedy karty výrazně nezamíchá, což opakovaně potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A to je zřejmě důvod, proč bojovníci proti fúzím nepodložili svá tvrzení žádnými čísly, jen prázdnými frázemi. Nemluvě o tom, že právě politici a vývoj situace na trhu pojišťovny do fúzí přímo tlačí. Proti tvrdým vyjádřením politiků stojí lidé z praxe. Asociace nemocnic ČR se přihlásila k názoru, že fúze zpřehlední situaci mezi zdravotními pojišťovnami a lékařům ulehčí od zbytečné byrokracie. Podobně reagovala i Asociace českých a moravských nemocnic.
Je podle vás kontrola hospodaření zdravotních pojišťoven dostatečná?
Do takzvaného provozního fondu míří pouze 3,6 % vybraných prostředků na pojistném a tento příděl se z rozhodnutí ministerstva zdravotnictví bude dále snižovat až na 3,1 % v příštím roce. Liché jsou proto obavy části lidoveckých poslanců v čele s Ludvíkem Hovorkou, že účastníci fúze by chtěli pojišťovny vytunelovat. Jde přece o peníze, které leží na účtech, z nichž se mohou platit pouze výdaje za péči pro pacienty - úhrady za léky, ošetření u praktického lékaře, nebo třeba pobyt v nemocnici. Každá úhrada je kontrolována a pojišťovny nemají možnost žádného poskytovatele zdravotní péče upřednostňovat.
Selhání kontrolních mechanismů vylučujete?
Pokud by selhaly, nebyly by na vině pojišťovny, ale jejich majitel, jímž je stát. Ten zastupují právě lidé jako pan poslanec Hovorka a další politici, kteří svými neodbornými vyjádřeními jen matou veřejnost. K fúzi jako prostředku k překonání krize sice nejčastěji přistupují soukromé společnosti, to ale vůbec nevylučuje, že tento krok může být prospěšný i pro tak specifický sektor, jakým je zdravotní pojištění.
Co vám vadí na snaze zpřísnit pravidla slučování zdravotních pojišťoven?
Především to, že se vede iracionální diskuse, kdy obhájci novely zákona volají po nutnosti zamezit, aby nějaká soukromá skupina mohla na zdravotním pojištění vydělávat. Jejich snažení by bylo úsměvné, kdybychom nežili v čase hospodářské recese, kdy roste počet lidí bez práce, zpožďují se platby za zdravotní pojištění od některých podniků a zdravotním pojišťovnám hrozí výpadek příjmů ve výši deseti miliard korun.
Krize ale přece jednou skončí
I pak bude platit, že větší subjekt vždy dosáhne logicky větších úspor než malá zdravotní pojišťovna, kterou může nižší výběr pojistného dostat do vážných, ne-li přímo existenčních potíží. Sloučený subjekt může naopak ušetřit například na nákladech za pobočkovou síť, na informační systémy, administrativu a podobně.
Václav Tuček, Právo