Velké množství nepříznivých následků vzniká ne z důvodu odborného pochybení personálu, ale pro nedostatečnou komunikaci s pacienty. Nesprávná komunikace je porušováním práv pacienta. Pro naši společnost je charakteristická snaha adaptovat se na podmínky informační společnosti, což vyvolává mnoho otázek morálně-etického charakteru.
Sféra informačních technologií je jedním z nejvýznamnějších fenoménů, které ovlivnily a ovlivňují vývoj společnosti i v tak komplikovaných oblastech, jakými jsou medicína a zdravotnictví.
Podpora informačních toků a vědomostí umožňuje lepší účast jednotlivců na rozhodování, které se týká jejich zdraví. Na tuto složitou složku -jasnou a vědecky správnou informaci - poukazuje také rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady v oblasti veřejného zdravotnictví.
V současné době se ve sféře informovanosti zdůrazňuje „subjektivní standard“, tj. požadavek, aby lékaři přizpůsobovali informovanost podle konkrétních specifik a zájmů samotného pacienta jako lidské bytosti v jejím tělesném, duševním a duchovním celku. Hlavním cílem současné medicíny je dobro pacienta a „návrat“ zdraví je podřízen tomuto cíli. Pacient by proto neměl být pasivním příjemcem dobra. Úcta k autonomii jednotlivce je jednou z nejdůležitějších hodnot civilizovaného způsobu života. Každý člověk je zainteresovaný v přijímání rozhodnutí, která ovlivňují jeho život. Pacienta by měla informovat jedna osoba, aby nedocházelo k případům, kdy je pacient o jedné skutečnosti informován několika lékaři rozdílným způsobem. Taková situace může vést k narušení důvěry. Při poučení pacienta se musí postupovat individuálně (s odhadem správné formy poučení), srozumitelně, s přiměřeným obsahem a takovým množstvím informací, aby se pacient mohl rozhodnout kvalifikovaně, což je základní předpoklad pro jakýkoli zákrok. Sestra je zároveň prostředníkem mezi lékařem a pacientem. Pomáhá pacientovi vytvářet si důvěru k lékaři i ostatnímu personálu, čímž spojuje profesionalitu s požadavky humanity, protože všechny ošetřovatelské výkony mají morální dopad. Při obhajobě práv pacienta má sestra povinnost o těchto právech pacienta informovat a zabezpečit, aby klient těmto právům rozuměl a aby je uměl uplatnit. Pacient by měl jakékoli porušení práv signalizovat. Sestra informace pacientovi poskytuje, nevnucuje mu je, ale pomáhá mu přezkoumat všechny dostupné možnosti volby, odhadnout výhody a nevýhody různých voleb a dojít k rozhodnutí, které je nejvíce v souladu s jeho vírou a přáními. Pokud nikdo jiný nehovoří za pacienta, sestra jako jeho zástupce nejlépe podporuje jeho zájmy. V této úloze je právě ona zodpovědná pacientovi za způsoby, jakými je ochraňována jeho lidská důstojnost a jiné významné lidské hodnoty.
Pokud je prvořadou úlohou sestry poskytování péče pacientům, pak je tato prvořadá role spojena též s loajalitou vůči nim. Dobro pacienta představuje důvod existence a činnosti pro práci sester, stejně tak jako pro vedení nemocnice.
V práci by sestra neměla svůj přístup zaměřovat výlučně na plnění požadavků lékaře (vedení nemocnice), své úsilí by měla orientovat v první řadě k pacientovi. Sestra má vždy přistupovat k pacientovi jako k celému člověku a považovat jeho dobro (wellbeing) za hlavní cíl svého snažení.
Aby sestra mohla potřebu informací uspokojit a tím zmírnit pacientův stres, musí poznat nejen lidské potřeby, ale také situace, které by způsobily jejich nesplnění. Vzhledem k tomu, že sestra tráví s pacientem podstatně více času než lékař, je pochopitelné, že se na ni pacienti obracejí s mnoha otázkami o vyšetřeních, lécích, délce hospitalizace…, čímž jí projevují velkou důvěru.
Sestra ochraňuje pacienta v tom smyslu, že se mu dostává takové péče (v mezích možností), jakou potřebuje, obhajuje autonomní rozhodování pacienta a zabezpečuje komplexní a kontinuální ošetřovatelský proces.
Pokud pacientovi jeho zdravotní stav nedovoluje, aby sám svá práva obhajoval, sestra jej zastupuje, brání jej před „vnucováním“ jakékoli „nechtěné“ činnosti.
Být dobrou sestrou znamená vážit si svého pacienta, stát za jeho oprávněnými zájmy, zabezpečit mu pocit jistoty a bezpečí, dbát, aby netrpěl pocitem samoty, edukovat nejen jeho, ale také jeho rodinu, informovat jej o skutečnostech, které mu prospějí a pomohou, hodnotit a chválit jej za pozitivní úsilí, vždy se vzdělávat, zvyšovat si odbornou kvalifikaci, nebát se přiznat chybu, precizně vykonávat ordinace a být tvořivá, vstřícná a vnímavá v rámci ošetřovatelského procesu.
O autorovi: PhDr. Tatiana Kosťová, MPH, NsP A. Leňa, Humenné Slovenská republika (kostova@centrum.cz) Literatura u autorky