Obuv se poté nevrací. V případě, že je nutno poskytnout novou obuv dříve než za zmíněné období, musí pracovník poměrnou část odpovídající zbývající době, po kterou měla obuv ještě sloužit svému účelu, zaměstnavateli uhradit. Je to správné? Osobní ochranné pracovní prostředky, ale i pracovní oděvy a obuv, jsou prostředky individuální ochrany zaměstnance. Ustanovení § 133a odst. 1 zákoníku práce stanoví, že nelze-li rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Z deř nice pojmu osobní ochranné pracovní prostředky vyplývá, že to jsou ochranné prostředky, které musejí chránit zaměstnance před riziky možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců, jež se týkají výkonu práce. Z deř nice pojmu pracovní oděvy a obuv, která je obsažená v § 133a odst. 2 zákoníku práce vyplývá, že se poskytují v prostředí, v němž oděv a obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení.
Zaměstnavatel poskytuje tyto prostředky, aby zaměstnance chránily před riziky týkající se výkonu práce. Důležitá je v této souvislosti zásada obsažená v ustanovení § 132 odst. 5 zák. práce, že veškeré náklady na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. Zaměstnanci ukládá ustanovení § 135 odst. 4 písm. d) zákoníku práce povinnost dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a tato svévolně neměnit a nevyřazovat z provozu. Ustanovení § 133 odst. 1 písm. g) zákoníku práce ukládá zaměstnavateli umožnit zaměstnancům nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Osobní ochranné prostředky, včetně pracovních oděvů a obuvi, jsou majetkem zaměstnavatele. To vyplývá z povinnosti zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům zmíněné prostředky podle vlastního seznamu, který je zpracován na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Je výhradně záležitostí zaměstnavatele, jak si zajistí případnou úhradu škody, která mu vznikne v souvislosti se ztrátou osobního ochranného prostředku. Podle ustanovení § 178 zákoníku práce může zaměstnavatel uplatňovat na zaměstnanci náhradu škody z titulu odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, pokud zaměstnanec písemně potvrdil převzetí osobního ochranného prostředku. V některých případech zaměstnavatelé umožňují, aby si zaměstnanci osobní ochranné prostředky, zejména pracovní oděv nebo obuv, nosili domů, i když jsou osobní ochranné pracovní prostředky výhradně majetkem zaměstnavatele. Tímto majetkem jsou, i když ztratí svoji ochrannou funkci, např. pro poruchu, pro kterou musely být vyřazeny apod. Žádný právní předpis nestanoví povinnost zaměstnavatele ponechat zaměstnanci osobní ochranný prostředek. Zaměstnavatel nemůže na zaměstnanci požadovat úhradu ceny osobních ochranných prostředků místo jejich vrácení.
V případě ztráty nebo poškození osobního ochranného prostředku, byl-li svěřen na písemné potvrzení, může zaměstnavatel postupovat pouze v souladu s ustanovením § 178 zákoníku práce, tzn., že pokud zaměstnanec ve vašem případě obuv nepoškodí buť nevhodným ošetřováním, nebo používáním, neměl by v žádném případě hradit zaměstnavateli zůstatkovou cenu obuvi.