Soudem nařízenou ochrannou léčbu upraví nový zákon, který v současnosti připravuje ministerstvo zdravotnictví. ČTK to řekl jeho mluvčí Tomáš Cikrt. Uvedl, že část osob, jimž soudy léčbu nařídí, by měla zůstat v léčebnách.
Péče o ně by byla hrazena ze zdravotního pojištění. Ti, kteří se léčit nechtějí či je ani léčit nelze, by pak měli pobývat ve zvláštních ústavech pro nebezpečné vězně, které by financovalo ministerstvo spravedlnosti.
„Zákon o ochranné léčbě by se týkal pouze toho, co je zdravotnické. Ochranné léčby těch, kteří se chtějí léčit a u kterých to má smysl,“ upřesnil mluvčí. Zásady zákona, který by upravoval jak ústavní, tak i ambulantní péči, by měly být podle něj hotovy do konce roku. „Paralelně s tím ale musí ministerstvo spravedlnosti vrátit znovu do hry trestní zákoník a spolu s ním detenční ústavy,“ dodal.
Novelu, která má umožnit vznik zabezpečovacího zařízení pro nebezpečné pachatele, kteří vzhledem k nepříčetnosti sice nejsou trestně odpovědní, ale psychiatrická léčba není pro ně dostačující (detenční zařízení), ministerstvo spravedlnosti již připravuje. Rozhodlo se novelu navrhnout proto, že chystaný trestní zákon zřejmě nebude účinný dříve než od roku 2009.
Institut vytvářející přechod mezi léčebnou a vězením podle odborníků v Česku dosud chybí. Vedle pacientů, kteří se chtějí léčení podrobit a spolupracují s lékaři, přebývají na stejných odděleních i ti, kteří psychiatrům práci komplikují.
Detenční ústavy by pak měly tuto mezeru vyplnit, v léčebnách by pak zůstávali pouze ti, jejichž léčba má smysl. Hrazení této péče ze zdravotního pojištění by pak Cikrt považoval za odůvodněné.
Zástupci léčeben však namítají, že ministerstvo spravedlnosti by mělo hradit všechny ochranné léčby, které nařídí soud. To ale tento návrh považuje za nesystémový.
„Není zcela jasné, co by tato navrhovaná změna měla vyřešit, vzhledem k tomu, že v každém případě jde o prostředky ze státního rozpočtu, a jde tedy pouze o podobu jejich distribuce,“ sdělila ČTK mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová.
Zavedením systematické ochranné léčby, kterou podstupují například sexuální devianti, se podle odborníků snížila možnost opakování činů z 60 až 70 procent na současných deset až 17 procent.
Ochranná ústavní sexuologická léčba trvá v průměru 18 měsíců a nebývá kratší než půl roku. Celkem soudy údajně pošlou do léčeben ročně až 600 lidí, sexuální devianti tvoří asi šestinu z nich.
ČTK