Také tentokrát zdůraznili, že očkování je prospěšné pro celou společnost, nikoliv jen pro konkrétního jedince, a že rizika jsou podle současných vědeckých poznatků minimální. Problém se patrně v budoucnu přenese k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
„Pondělní rozhodnutí Ústavního soudu je velmi rozumné a umožní, aby systém, který jsme tady zavedli a který je úspěšný, mohl fungovat i nadále,“ řekl novinářům hlavní hygienik Vladimír Valenta. Připomněl, že díky očkování nezemře ročně 500 dětí a dalších 150.000 neonemocní. Očkováno je 95 procent dětí, což umožní ochranu před infekcí i těm, kdo z nejrůznějších důvodů očkováni být nemohou.
Podmínku očkování dítěte před přijetím do předškolního zařízení ÚS označil v nálezu za akt sociální solidarity. Sociální nespravedlností, či dokonce sobectvím, by naopak bylo, kdyby určitá část rodičů odmítala bez závažných důvodů očkování svých dětí, ale přitom čerpala výhody, které vyplývají z vakcinace ostatních. Čím vyšší je totiž podíl očkovaných lidí, tím nižší je riziko přenesení choroby i na ty, kteří vakcínu nepřijali, případně nemohli přijmout.
„Pokud se konkrétní dítě má zapojit do tohoto kolektivu, tak předpokládáme, že bude solidární vůči těm ostatním, že nebude pouze využívat toho, že ostatní očkování jsou, a samo se bude očkování vyhýbat,“ řekl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Soudci odkázali také na evropskou judikaturu a na právní úpravu ve Francii, kde školy i předškolní zařízení vyžadují předložení zdravotního deníku s ohledem na povinná očkování. Naopak odpůrci očkování poukazují na jiné státy, kde je vakcinace upravena benevolentně.
Ústavní stížnost kvůli školkám podala Barbora Zemanová jménem svého syna. Nepřijaly jej dvě mateřské školy v Náměšti nad Oslavou na Třebíčsku, měl totiž jen část vakcín. Matka systém očkování v Česku označila za skanzen, vakcinace už podle ní dávno není v daném rozsahu nezbytná. „Já si nemyslím, že moje ne zcela očkované děti ohrožují kolektiv,“ uvedla Zemanová.
Kolektivní imunitu by podle ní neohrozilo ani to, kdyby neočkovaných dětí výrazně přibylo. Při rozhodnutí odmítnout vakcínu prý vycházela ze svého biologického vzdělání i z odborné literatury. Chlapec nyní chodí do školy, která jej přijmout musela, základní vzdělání je v Česku povinné.
Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty je pondělní nález výsledkem víry soudců v prospěšnost vakcinace. „Věří tomu povinnému očkování a vůbec nepřihlédli k relevantní argumentaci,“ uvedla Candigliota. Například tetanus, který se z člověka na člověka nešíří, podle ní jistě nepředstavuje společenskou hrozbu. Po plénu ÚS se bude kauzou zabývat ještě jeden z jeho tříčlenných senátů. Poté se podle Candiglioty spor zřejmě přenese do Štrasburku.
Podle zákona o ochraně veřejného zdraví mohou jesle, školky a dětské skupiny přijmout pouze dítě, které se podrobilo povinnému očkování. Výjimku mají děti s potvrzenou imunitou proti nákaze nebo s trvalou kontraindikací, která podání vakcíny znemožňuje. Školský zákon pak ve zvláštním ustanovení zdůrazňuje, že při přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání je nutné dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem - tedy právě zákonem o ochraně veřejného zdraví.
Názory na prospěšnost očkování se liší, někteří lidé považují vakcíny za nebezpečné. Pro děti v Česku je nyní povinné očkování hexavakcínou, která pokrývá záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B a onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu B. Další povinná vakcína chrání před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi.
V posledním verdiktu k problematice očkování ÚS před týdnem rozhodl, že ministerstvo zdravotnictví může nadále určovat povinné vakcíny. Za nedodržení povinnosti hrozí zákonným zástupcům pokuta až 10.000 korun. Zároveň by ale zákonodárci měli podle ÚS zvážit odškodňování případných zdravotních následků vakcín, kterých se někteří rodiče obávají. Valenta ČTK potvrdil, že kroky v tomto směru už ministerstvo činí.
K pondělnímu nálezu uplatnila odlišné stanovisko jediná soudkyně - Kateřina Šimáčková, stejně jako před týdnem. „Většina se spokojila jen s tím, že se vyjádřila obecně ve prospěch očkovací povinnosti, aniž by však dostatečně zkoumala kvalitu všech aspektů posuzované právní úpravy,“ konstatovala Šimáčková.