Očkování u dětí

MUDr. Eva Domorázková, CSc.   Očkování je vpravení oslabeného nebo usmrceného zárodku určitého infekčního onemocnění, očkovací látky, do organizmu za účelem vytvoření ochranných protilátek proti tomuto onemocnění. Očkování je stále jedním z nejvýznamnějších objevů v lékařství, pokud jde o možnost předcházet infekčním chorobám. Jeho prováděním, vysokou proočkovaností, dodržováním správného postupu při očkování a při zacházení s očkovací látkou a důslednou surveillance nemocí, proti kterým se očkuje, lze dosáhnout výrazného snížení nemocností a úmrtnosti způsobené infekčními chorobami, proti kterým se pravidelně očkuje (Tab. 1). Ročně se v ČR očkováním zabrání 100 000 onemocnění a před úmrtím zachrání okolo 500 lidí.   Klíčová slova: očkovací látky - úhrady - imunita - typy vakcín - kontraindikace Bylo dosaženo: likvidace dětské přenosné obrny; snížení výskytu dávivého kašle; u dětí vymýcení záškrtu, tetanu; výrazného snížení výskytu spalniček a příušnic (6). Dítě by mělo být očkováno lékařem, který jej má v trvalé péči, tedy praktickým lékařem pro děti a dorost. Pouze tento lékař dokonale zná anamnézu a zdravotní stav pacienta, a může tedy komplexně posoudit případné kontraindikace očkování. Výjimkou jsou situace, kdy očkování nesnese odkladu (úraz, podezření na vzteklinu apod.), anebo kdy sám praktický lékař rozhodne a doporučí očkování v jiném zdravotnickém zařízení (speciální oddělení pro riziková očková