Tamní lékaři jsou schopni za jeden den odoperovat přibližně tolik pacientů se šedým zákalem, jako se operuje denně v celé České republice. Ti nejzručnější zvládnou jednu operaci i za tři minuty.
„Na jednu stranu to vypadá jako fabrika. Ale zároveň velmi dbají na to,aby výsledek byl naprosto kvalitní. Jako bývalá britská kolonie se rádi srovnávají s britskými statistikami a především, co se týče komplikací operací, jsou na tom lépe než britské zdravotnictví. S každou vážnější komplikací musíte na kobereček k šéfovi celé kliniky, kde musíte vše vysvětlit. A zároveň je naprosto zákonité, že se druhý den jdete na pacienta podívat vy jako operatér, i kdyby byla neděle, protože je to vaše komplikace a nikdo jiný ji za vás řešit nebude,“ říká Jiří Blažek, lékař očního oddělení Pardubické nemocnice, jenž byl vůbec prvním Středoevropanem na této stáži.
„Zaujalo mě obrovské zapálení indických lékařů pro medicínu. Doslova jí obětují život. Pracují většinou šest, ale často i sedm dní v týdnu. Otázku, jak trávím doma volný čas,jsem od nikoho z nich za celý měsíc nedostal,“ dodává.
Co vás vlastně přivedlo k tomu, abyste obětoval měsíc dovolené a vyrazil jste do Indie?
Předloni jsem byl v Keni díky projektu Itibo, který vede Pardubák Aleš Bárta. Rád by péči rozšířil i o některou elektivní operativu včetně oční problematiky. Vybavení by bylo evropské, nicméně v tamních podmínkách určitě nepůjde operovat vždy jen moderním způsobem s použitím ultrazvuku. Mnohdy se neobejdeme bez použití starších metod z pohledu Evropana. Příkladem je klasická manuální extrakapsulární extrakce katarakty. Tuto v minulosti velmi efektivní chirurgickou metodu s potřebou minimálního nástrojového vybavení a vlastně bez jakýchkoliv přístrojů se můžete naučit už jen na pár místech, a to mimo Evropu. Oslovil jsem čtyři různá pracoviště a možnost stáže v Indii mi přišla nejlepší.
Můžete přiblížit pro jiné chirurgické obory rozdíl mezi operací katarakty pomocí ultrazvuku a manuálně?
Asi velmi případné by bylo srovnání robotické operace vůči klasické operaci. Třikrát menší řez, cena desetinásobná.
V čem vaše indická stáž spočívala?
Jednalo se o výuku operace katarakty (šedého zákalu) bez použití ultrazvuku, metodou, která je hojně využívaná v zemích třetího světa. V trošku jednodušší podobě se u nás používala do 90. let. Dnes se tady používat nesmí, je již „offlabel“. V chudých zemích ale mnoho lidí na operaci „západním“ způsobem nedosáhne. Takže tam tuto metodu dovedli k dokonalosti a nadále ji využívají. Díky ní mohou vidět miliony lidí. Je výrazně levnější. Náklady na takovou operaci jednoho oka jsou v Indii v přepočtu zhruba 300 korun, zatímco za ultrazvukovou operaci je to něco přes 10 tisíc korun (podobně jako u nás v Čechách – pojišťovna zde platí 9 250 korun).
Můžete tuto levnější metodu popsat?
Používá se metoda většího řezu do oka. Když se využívala ještě u nás, chirurgové ránu šili, což výrazně prodlužovalo dobu operace a i infekčních komplikací bylo více. Indové to ale propracovali takovým způsobem, že se rána nemusí vůbec šít, navíc i procento infekčních komplikací je srovnatelné s chirurgií menšího řezu. A především jsou tímto způsobem schopni odoperovat oko za tři minuty. To je až neuvěřitelné! Navíc administrativu spojenou s operací mají na starosti sestry. Chirurg hned po skončení výkonu postupuje k dalšímu stolu a operuje dalšího pacienta. Je schopen odoperovat i 12 lidí za hodinu. Pro zajímavost: v České republice nejrychlejší oční chirurg dokázal odvést v asistovaném rekordním dnu „jen“ 9 operací za hodinu. Zatímco evropský nebo americký lékař za rok udělá v průměru kolem 300 operací, indický jich má 2000. Když vidíte ty zkušené operovat, je to doslova koncert.
Na klinice, kde jste byl na stáži, tedy operují šedý zákal pouze tímto „levnějším“ způsobem?
Je to zhruba půl na půl. Polovina operací se dělá „západním“ způsobem a polovina touto metodou. Ale pohybují se v úplně jiných číslech. Zatímco u nás největší kliniky udělají několik desítek operací katarakty za den, oni jich při standardním provozu zvládnou kolem 600, při velkém náporu pacientů ale i podstatně více. Jen po logistické stránce je to obdivuhodný počet. Ale je to zařízení i s největším počtem všech očních operací na světě. Jedná se o nestátní neziskovou organizaci, kterou založil obdivuhodný člověk, doktor Venkataswamy, na sklonku své kariéry. Uvědomoval si, že slepota je obrovským socioekonomickým problémem v zemích třetího světa a že systém zdravotní péče v chudých státech není schopen pokrýt péči o miliony slepých. Přitom se tyto obtíže dají vyřešit za pár stovek. Začínal s 20 lůžky, nyní mají 6 poboček s několika sty lůžky a například v příštím roce chtějí otevírat další s 800 lůžky. Vymysleli systém, který funguje a který není závislý na pomoci od státu ani žádných dotacích a sponzorech. Toto „knowhow“ také dále učí manažery očních zařízení z mnoha zemí. Tam, kde jsem byl, jsou tři velké šestipatrové budovy. A dělá se tam jen oční medicína. To je až nepředstavitelné!
Klinika tedy má svou komerční část, z níž dotuje levnější operace pro chudé?
Je to tak. Ale o způsobu, respektive placení operace se rozhoduje pacient. Pokud se jedná konkrétně o operaci katarakty, sám si zvolí, zda chce být operován za plnou komerční cenu nebo za tři stovky, eventuálně zdarma. Hned si řeknete, že u nás by to asi mnoho lidí zneužívalo. VIndii s tím zřejmě problém není, protože to funguje. Samozřejmě když se rozhodnete pro levnější variantu, jste na pokoji s 20 lůžky. Komfort je podstatně nižší, ale samotná operace je u všech pacientů kvalitní.
Vaše stáž byla pouze teoretická? Nebo jste i sám operoval?
Odoperoval jsem 25 očí. Dělal jsem jedno dvě denně. Ze začátku mi to trvalo asi hodinu, postupně jsem se dostal na poloviční čas. Ale k tříminutovým operacím se člověk propracuje až po stovkách výkonů.
Byl jste prvním Středoevropanem, který absolvoval tuto stáž. Kdo se tam jezdí učit?
Tento kurz, který běží již od roku 1993, absolvovali lékaři ze zhruba stovky zemí. Většinou jsou to lékaři ze států třetího světa. Se mnou tam byli kolegové z Bangladéše, Indonésie nebo Hondurasu. Ale jezdí sem i lékaři třeba zUSA nebo Německa, kteří pak míří na mise. Jinak ale tato klinika slouží jako obrovské oční výukové centrum pro celý svět, cestují tam i studenti z Harvardu a dalších prestižních západních univerzit. Výzkum, stejně jako celá oftalmologie, se tam dělá na velmi vysoké úrovni.
V Indii jste tedy získal nové dovednosti, ale při práci na očním oddělení v Pardubické nemocnici je přesto nevyužijete. Je to tak?
Samozřejmě po návratu z Indie jsem tuto metodu nepoužil ani jednou. Ale věřím, že jednou ji využiji. Třeba na misi v Keni.