Úlohou důvěryhodné politické reprezentace má být zase přesvědčit odbory, že méně dnes může znamenat více zítra a více dnes může znamenat mnohem méně zítra. Přesvědčuje vláda dobře a chce vůbec přesvědčovat?
Pokud chce někdo prosadit něco bolestného (není pochyb, že plošné snižování platů a propouštění bolestné je), je dobré jít příkladem a začít u sebe. Zde má koalice velké rezervy. Slíbila třeba zdanit poslanecké náhrady. Jenže zatím ticho po pěšině. Poslanci sice omezují zahraniční cesty, ale sami si platy o deset a více procent nesnižují. Naopak: do tisku pronikají informace o tom, jak se noví poslanci rychle naučili zneužívat náhrad. A neochota vlády řešit průšvihy typu fotovoltaika, které budou dalším útokem na peněženky „obyčejných lidí“, si také vybírá svou daň.
A boj s korupcí? Myslí si vláda, že personál nemocnic nevidí, jak se kupují předražené přístroje a léky?
Další věcí je vize. Jakou společnost chce vláda mít? Velmi úspěšné německé reformy sociálního státu a trhu práce pod značkou Hartz, ze kterých tamní ekonomika velmi těží, byly dohodnuty pomocí důsledného přesvědčování odborů a postupného budování konsensu. Před pár týdny jsem měl pocit, že toto je cesta, kterou chce jít premiér Nečas. Teď si nejsem jist. Takže válka s odbory typu Thatcherová nebo konsenzus typu Schröder-Merkelová?
Navrhovaná vládní opatření jsou poměrně razantní (snižování platů, bourání tabulek a tarifů). Možná to vláda záměrně přehnala, aby měla kam ustupovat - a prosadila nakonec alespoň něco (nemám o této strategii žádné důkazy, ale dovedu si představit, že například Miroslav Kalousek takto uvažuje). Je to sice chytré, ale vše má své náklady a výnosy. Negativem je, že tím jak to záměrně „přepísknu“, zbytečně odbory rozzuřím.
České odbory mají docela krotkou historii a jejich vliv jako všude na světě slábne. Na druhou stranu si lze i v Česku představit, že odbory mohou za určitých podmínek zdivočet. Pokud ale vyzývá k občanské neposlušnosti Jiří Paroubek, nechává to člověka docela klidným. A strach ze státního bankrotu typu Řecka sice trochu oslabil, ale pořád tu je.
Celý komentář si můžete přečíst na serveru Hospodářských novin iHNED.cz nebo ZDE.
Autor pracuje v týdeníku Respekt