Benefitem studijního pobytu však není jen zlepšení profesionálních a jazykových dovedností, ale již v názvu příspěvku zmiňovaná „škola života“, která s sebou ruku v ruce přináší a zanechává více či méně výrazné stopy v osobním životě studenta. Budeme-li vycházet z pojmu stáž, pak jej lze definovat mnoha způsoby. Jak uvádí akademický slovník cizích slov, stáž je chápána jako delší studijní pobyt na jiné vysoké škole. V tomto duchu jsou uskutečňovány také studijní stáže na Katedře ošetřovatelství Masarykovy univerzity v Brně. Studenti mají doposud možnost absolvovat stáž jednou za dobu studia (standardně tři roky studia ve studijním oboru bakalářském a poté dva roky v magisterském studiu podle Boloňské deklarace). V březnu tohoto roku by mělo být národní agenturou pro vzdělávací evropské programy (NAEP) uveřejněno konečné rozhodnutí vztahující se k možnosti opakovaného absolvování zahraniční studijní stáže v rámci programu Erasmus. Katedra ošetřovatelství v Brně doposud spolupracuje s 10 zahraničními univerzitami. Je také aktivně zapojena do spolupráce v rámci organizace Florence Network (www.florence-network.info) sdružující vzdělávací instituce pro obor ošetřovatelství ze 34 zemí, s nimiž kolaboruje na postupné úpravě a sjednocení kurikul studia. Také z toho důvodu, že škála zainteresovaných škol v oblasti zahraniční spolupráce je široká a někdy jsou přítomny relativně velké interkulturní rozdíly (např. ve spolupráci s Tureckem) a tím se také liší požadavky na obsah studia, absolvují studenti většinou stáž ve formě klinické praxe.
Eutanázie v přímém přenosu
V souvislosti s výše uvedenými fakty bychom vás rády seznámily se zkušeností jedné naší studentky, kterou prožila v průběhu studijního pobytu v nejmenované belgické nemocnici. Představte si, že jste již zhruba dva měsíce na klinice v zahraničí.
Vše probíhá relativně bez problémů, odmyslíme-li si to, že jste mimo domov, daleko od svých blízkých a chybí vám třeba i nevlídné české slůvko. Máte pocit, že už vás jen tak něco nepřekvapí, protože už jste si přece docela zvykli nejen na provoz a jiné postupy u odborných výkonů, ale i na lidi s nimiž spolupracujete. A tak poskytujete péči podle svých nejlepších dosavadních dovedností a podle toho, co je považováno na tomto pracovišti za postupy lege artis. Dnes pečujete o nemocného v terminálním staadiu (podle dokumentace a tvrzení lékaře), který je po náročném chirurgickém zákroku (trepanace lebky a evakuace subdurálního hematomu). Pacient má tracheotomickou kanylu, ale dýchá spontánně. U nás by podle GCS byl hodnocen na 5 bodů (nicméně na tomto pracovišti se Glasgow nehodnotí). Z důvodu zahlenění bylo nutno pacienta odsát. Rozhodli jste se tento výkon provést. Je zcela rutinní a vy víte, že jej zvládnete. Sestra, která s vámi jako se studentem spolupracuje, vám plně důvěřuje, a proto vás pošle na pokoj samotné a přichází později. Ovšem v tuto chvíli je již na scéně další „aktér“, lékař, kterého znáte z oddělení a v minulosti byl na této ošetřovací jednotce na konziliu jako neurolog. Bez potíží pokračujete v činnosti. Zmiňovaný lékař vás požádá o pět minut, které potřebuje k vyšetření nemocného. Nechápete, přece vidí, že nemocný je silně zahleněný. Snažíte se protestovat. Marně. Lékař vás striktně upozorní na potřebu se nemocným zabývat a dodá, že po ukončení činnosti si s nemocným můžete dělat co chcete. Ve chvíli, kdy jste uvolnili cestu lékaři k nemocnému přichází vaše kolegyně, sestramentorka.
Lékař přistoupí k nemocnému a aplikuje mu neznámou látku do centrálního venózního katétru. Ve stejnou chvíli slyšíte, vlastně promiňte nic neslyšíte a dochází vám, že pacient dodýchal. Napadá vás, že začne nějaká akce. Bude se resuscitovat. Vždyť pán má jasné známky cyanózy… Nic se však neděje, všichni jsou v klidu. Nechápete a nevíte, jak reagovat. Dochází vám, že jste se stali svědky eutanázie v přímém přenosu. A byla to opravdu eutanázie neboli dobrá milosrdná smrt?
Lékař opouští nemocniční pokoj s dotazem na kontakt na rodinu nemocného. Jste v šoku, a proto s ním obě vycházíte z pokoje a míříte na pracovnu, kde mu vyhledáte příslušnou informaci a slyšíte, jak lékař oznamuje staniční sestře, že pacient zemřel.
Sestra-mentorka vás odvádí na jiný pokoj, kde je potřeba upravit lůžko. Obě jste předchozím zážitkem silně zasaženy. Přejete si dozvědět se více. A ono to přijde. Jen v trochu jiné a neočekávané podobě. Máte jít provést péči o zemřelého. Považujete to za nezbytné. Jste přesvědčeni, že pro tuto osobu již toho nemůžete mnoho udělat. A proto to málo, co zbývá, chcete provést do důsledku s úctou a důstojně. Ještě stále doufáte, že si o tom s vámi někdo promluví. Bohužel se ani tento den, ani v následujících dnech nikdo z ošetřujícího personálu k této situaci nevracel. Velmi vás to samozřejmě trápí. Co teď? Jste zde jen student na stáži. Koho můžete oslovit? S kým to probrat? Víte, že je eutanázie v Belgii legální, ale tato forma je opravdu zvláštní.
Nakonec se rozhodnete napsat to své vyučující do České republiky. Ta je pohoršená a kontaktuje kolegu ze školy, kde jste na stáži. Tento vyučující se angažuje, vysvětlí vám, že užitý postup nebyl v žádném případě standardní, obzvláště když rodina nemocného s takovým postupem nesouhlasila, jak se později ukázalo. V současné době bylo ve zmiňované nemocnici započato vyšetřování postupu lékaře etickou komisí. Čekání na výsledek je však nejen dlouhé, ale také plné obav. Příběh této studentky není ani v nejmenším smyšlený. Budeme-li chtít najít pozitivní aspekt, zcela jistě to bude změna náhledu na problematiku umírajících, jejich prožívání a práva, stejně jako jejich blízkých. Pamatujme, že i my, poskytovatelé péče, se stáváme v jistém slova smyslu pozůstalými. Jen abychom nepohřbívali své ideály.
Závěr
Výše popsaný příběh je skutečně ojedinělý. I ona studentka zažila během zahraniční stáže jistě mnoho zajímavého a také opravdu veselého, jak je vidět z fotografií. Studijní stáže jsou pro naše studenty jednoznačně přínosné. Z nejčastěji uváděných pozitiv si dovolíme citovat:
* vyšší míra samostatnosti; * ověření si schopností a dovedností v provozu klinických pracovišť mimo ČR;* zjištění, že studium v ČR je kvalitní a prakticky orientované;* získání přesvědčení, že jsem plnohodnotným členem týmu a jistě mnohé další.
Po překonání prvotních maladaptačních projevů a pocitů, které studenti sdělují nejen prostřednictvím SMS, ale i elektronickou poštou, se podaří najít na každém pobytu to krásné a obohacující.
Máte-li podobnou, ať již pozitivní či negativní zkušenost ze zahraniční stáže, prosím, kontaktujte autorky. Rády bychom připravily workshop pro studenty, kteří absolvovali zahraniční studijní stáž.
O autorovi: Mgr. Andrea Pokorná Tereza Procházková, Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství Brno (apokorna@med.muni.cz prochazkovatereza@centrum.cz)
