Zatímco výdaje na ty běžné rostou ročně o 14-17 procent, výdaje na onkologické léky stoupají zhruba o 37 procent.
Důvodem je - kromě faktu, že počet nádorových onemocnění stoupá - především přísun nových a stále dražších léků.
Cytostatika dostaneme v lékárne. Jedna taková krabička stojí víc než 10 000 korun.
Jeden z nově dostupných léků podle průzkumu prodlužuje nemocným v určité fázi život o 20 měsíců. Pacientovi s rakovinou tak jeho užívání může dát oproti staršímu léku 8 měsíců života navíc. Cena toho nového je ale 25krát vyšší.
„Pacient i lékař po takovém léku samozřejmě touží,“ říká předseda kategorizační komise Karel Němeček z Všeobecné zdravotní pojišťovny. „Ale je nutné si uvědomit, že náš systém nemůže zaplatit cokoliv. Nemáme na to.“
Podle Němečka je onkologie citlivý obor, do kterého si málokdo troufne říznout. „V této oblasti selhávají i revizní lékaři,“ říká. „Je pro ně obtížné říci, že ten který onkologický lék nebude podáván. Protože tady jde o život.“
Řízní onkologové
Přední čeští onkologové se ale rozhodli sami říznout do vlastních řad. Předseda České onkologické společnosti (ČOS) Jiří Vorlíček udělal na hematoonkologické klinice v Brně, kde je přednostou, průzkum, jak jsou cytostatika používána.
„Zjistil jsem, že řada pacientů dostává léky, které stojí statisíce na jednoho pacienta, až do smrti,“ říká Vorlíček. „Přitom víme, že v určité fázi choroby už cytostatika nemají efekt a mají pouze vedlejší účinky.“
Dlouhou dobu tak léčil i Vorlíček. „Je snazší dávat léky než pacientovi přiznat, že už léčba nepomáhá a že je čas s ní přestat. Je to strašně těžké rozhodnutí, které vyžaduje komunikaci s nemocným i s jeho rodinou. A do toho se většině lékařů nechce,“ říká dnes.
V Brně se k tomu odhodlali a komise lékařů každý týden hodnotí způsob léčby a vhodnost nasazených léků. V případě, že už nemají kýžený efekt, sdělí to pacientovi a místo cytostatik nabídnou podpůrnou léčbu.
„Pacientovi, který k nám přijde, dávám tři naděje - na vyléčení, na prodloužení života a nakonec naději na bezbolestné umírání,“ říká Vorlíček. „Tím, že v určité fázi skončíme s léčbou cytostatiky a soustředíme se na léčbu symptomů, umožníme naplnit tu třetí naději.“
Díky racionálnějšímu přístupu snížili v Brně spotřebu cytostatik o 30 procent.
Vše podle zákona
Na neefektivní podávání onkologických léků upozorňuje i ředitel Masarykova onkologického ústavu Rostislav Vyzula. „Setkáváme se s tím, že k nám přichází pacienti, kteří jsou rezistentní vůči chemoterapii, a přesto dostávali cytostatika,“ popisuje ředitel. „Nebo k nám přijde člověk, který má za sebou už čtvrtou chemoterapii. To je nesmysl a ten lékař to dobře ví, chtěl se tím zbavit zodpovědnosti. Tím prodražuje celý systém a pacientovi to přinejmenším nepomáhá.“
Podle ředitele Vyzuly je problém v tom, že i výše popsaný postup je nenapadnutelný - podle zákona. „Neexistuje žádná regulace. Mělo by být jasně řečeno, co je standard a co už ne,“ říká ředitel Vyzula.
Současné zákony umožňují léčit všechny za jakoukoliv cenu. Například na karcinom prsu lze využít tři druhy léků, které mají stejné účinky. První přijde na 800 korun, druhý stojí v řádu několika tisíců a třetí v řádu desetitisíců. Žádná zákonná regulace neexistuje.
Když kape každá postel
Do boje s plýtváním se pustili i v Olomouci. „Neléčíme za každou cenu. Je potřeba si uvědomit, že léčit s racionalitou je nutné nejen kvůli penězům, ale kvůli pacientovi,“ říká přednosta onkologické kliniky v Olomouci Jindřich Macháček. „Snažíme se, aby měli pacienti poslední měsíce života ulehčené, a ne do nich prát chemoterapii. Místo toho se se vší intenzitou věnujeme boji s bolestí.“
V Olomouci tak utratili během roku za jeden lék 4 miliony korun - o 20 milionů méně, než kolik za něj vydali ve stejně velkém zařízení v jiném regionu.
Podle Macháčka model „léčit za každou cenu“ přetrvává hlavně v menších nemocnicích. „Léčí se tam draze, kape tam každá postel. Koho lapnou, tomu dávají chemoterapii,“ říká Macháček s tím, že „pro lékaře je to jednodušší.“
Správná léčba, správnému pacientovi
ČOS vybrala a na začátku roku představila 18 onkologických center, která by měla pacientům zaručit kvalitní a racionální péči. „Měla by zaručit, že se správná léčba dostane správnému pacientovi,“ říká Macháček. „Měli by tam být lékaři, kteří jsou schopni rozhodnout o ukončení léčby a zároveň poskytnout kvalitní následnou péči.“
Onkologové také sestavili Zásady správné léčby - jaká léčba je vhodná v dané fázi na daný druh nádoru. „Podle toho, s jakými léky k nám pacienti přichází ale vidíme, že to lékaři moc nerespektují. Odhaduji, že se tím řídí tak polovina,“ říká ředitel MOÚ Vyzula. „Někdo to musí stanovit zákonem.“
Zatím nikdo s takvou iniciativou nepřišel. O nutnosti stanovení, co je standardem a co nadstandardem, začal před časem hovořit ministr zdravotnictví David Rath pouze v souvislosti se zavedením komerčního připojištění. Při jeho přípravě budou muset jednotlivé odborné společnosti jasně stanovit, co je v jejich oboru standard a co už ne. Rozhodování by se nemělo vyhnout ani onkologii.
Aktuálně.cz