Sestry působící ve věznicích je podle adiktologů nezbytné vybavit znalostmi, které zlepší jejich komunikaci s uživateli návykových látek. Mezi vězni je jen málo těch, kteří alespoň nekouří nebo nepijí. Někteří jedinci pak nastupují k výkonu trestu již s anamnézou závislosti na nelegálních drogách. Cílem adiktologického vzdělání je nejen zlepšit systém prevence a léčby závislostí ve věznicích, ale také zvýšit bezpečnost vězeňského personálu a uživatelů návykových látek. Ti totiž bývají často obětí šikany ze strany spoluodsouzených dealerů.
V průběhu vzdělávacích seminářů, z nichž první proběhl nedávno v prostorách Kliniky adiktologie, se účastnice mimo jiné dozvěděly, jak mají diferencovat mezi jednotlivými závislostmi či jak komunikovat s uživateli a motivovat je k léčbě. „Je potřeba, aby sestry pracující ve věznicích věděly, o jak širokou skupinu uživatelů se jedná. Že kromě alkoholu, zneužívání léků a kouření jsou zde skupiny heroinistů, pervitinistů a další, přičemž každá tato skupina má svá specifika. Chceme sestry motivovat a senzitizovat k časnému záchytu závislostí u odsouzených. To mimo jiné znamená naučit je včas vytipovat a doporučit příslušné jedince k odbornému vyšetření, případně minimálně provést krátkou intervenci,“ vysvětluje přednosta Kliniky adiktologie prof. PhDr. Michal Miovský, Ph. D.
Aktuální projekt vzdělávání
Probíhající projekt pro vězeňské sestry je složen ze dvou částí. Jedna je zaměřená na získání praktických dovedností – jedná se o osmihodinový trénink, při němž se účastnice naučí provádět krátkou intervenci a orientovat se mezi cílovými skupinami. Druhou část tvoří e-learningový kurz, který je zakončen zkouškou a udělením certifikátu.
„V průběhu kurzu se ukázalo, že se jedná o atraktivní téma a seminář provázela živá diskuse. Nejvíce se diskutovalo o tom, zda se má závislost vůbec léčit a zda to nejsou vyhozené peníze. V tomto ohledu je třeba sestry více motivovat, aby věřily, že jejich práce má smysl,“ myslí si ředitel Odboru zdravotnické služby Vězeňské služby ČR MUDr. Jaroslav Žižka a dodává, že jakkoli sestry zprvu projektu nedůvěřovaly, nyní se do něj již hlásí další zájemkyně.
Spolupráce mezi adiktology a věznicemi probíhá již od roku 1999. V minulosti se však adiktologické vzdělávání zaměřovalo spíše na nezdravotnickou část vězeňské služby. „Dlouho se nám nedařilo adiktologickou problematiku propojit s vězeňskými zdravotníky. Proto jsme uvítali podnět ze strany Odboru zdravotnické služby Vězeňské služby ČR na vzdělávání jejich sester. Zájem o tuto problematiku vzrostl se zveřejněním výsledků studie, která sledovala výskyt a šíření infekčních chorob ve věznicích, především mezi injekčními uživateli. Studie ukázala, že v dané oblasti je třeba něco udělat,“ uvádí profesor Miovský.
„Protialkoholní léčba a léčba dalších závislostí probíhá ve vězeňských zařízeních dlouhodobě – často se jedná o soudem nařízenou ochrannou léčbu. Běžnou zdravotní péči ve věznicích zajišťují vězeňští zdravotníci, naopak specialisté jako adiktologové do věznic docházejí na konzilia. Vzhledem k narůstající potřebě adiktologické prevence jsme se však rozhodli vyškolit v této problematice i naše zaměstnance,“ říká MUDr. Žižka.
Specifika závislostí ve věznicích
Vězeňské prostředí je specifické tím, že jde o uzavřený prostor s danými pravidly. „Uživatelé návykových látek jsou frekventovanými návštěvníky těchto zařízení, mnozí jsou zde navíc proto, že drogy přechovávali nebo distribuovali. Ačkoli drogy včetně alkoholu jsou ve věznicích zakázány, jsou zde bohužel dostupné, navíc stanovená pravidla vytvářejí koruptivní tlak na personál. Ceny návykových látek jsou totiž ve věznicích 4x až 5x vyšší než mimo věznice, ale současně se jejich hodnota nevyčísluje v penězích, ale zejména v protislužbách. To samo o sobě představuje obrovské bezpečnostní riziko pro věznice i uživatele,“ upozorňuje Michal Miovský. Drogy dostupné ve věznicích jsou podle jeho vyjádření často nekvalitní a rovněž jejich aplikace bývá extrémně nebezpečná z důvodů obtížné dostupnosti a rizika postihu při odhalení parafernálií. Z důvodu oddělenosti ženských a mužských věznic je zde i vysoké riziko spojení s homosexuálním chováním, což ve spojení s injekčními uživateli zvyšuje riziko přenosu infekčních chorob. Jedná se zejména o HIV a hepatitidu C, jejichž incidence je dlouhodobě sledována.
„Dalším problémem je to, že odsouzení mají nárok na stejnou zdravotní péči jako lidé na svobodě, to však není jednoduché zajistit. Například zavést do věznic specializovaná oddělení poskytující substituční léčbu bylo dosti obtížné, stejně jako vytvoření bezdrogových zón. Ve věznicích prostě nelze aplikovat stejné modely a strategie jako mimo věznice. Funguje tam i jiné financování. Je problém s návazností péče a podobně,“ konstatuje adiktolog a dodává, že řadu opatření se u nás v tomto ohledu již podařilo prosadit, nicméně ve srovnání s ostatními státy si stojíme někde uprostřed a máme před sebou země, které se s danou problematikou vypořádaly brilantně. Nemalou roli hrají úspory spojené s adiktologickou prevencí ve věznicích. Studie ze zahraničí ukázaly, že opatření, jako jsou bezdrogové zóny a podobně, se významně promítají například do snížení nemocnosti vězeňského personálu.
Skladba „vězeňských“ drog
Jedinou tolerovanou drogou ve věznicích je tabák. „Cigarety si zde mohou vězni volně zakoupit a navzdory tomu, že tabákové výrobky mají na svědomí velké množství životů, nemyslím, že by se v tomto ohledu něco změnilo.“ tvrdí Jaroslav Žižka.
Množství nelegálních drog ve věznicích je nezanedbatelné, odhaduje se, že se týká až třetiny uvězněných. Skladba drog je problematická vzhledem ke specifickým vstupům, ale v zásadě kopíruje trend a poptávku, jaká je na drogové scéně mimo věznice. Typickou drogou pro vězeňské prostředí jsou léky. Frekventovaný je také alkohol, ale ten se ve věznicích nekonzumuje v tak vysoké míře. V zásadě se pak ve věznicích uplatňují zejména ty drogy, které sem lze propašovat, eventuálně získat prekurzory pro jejich výrobu, a drogy, jejichž užívání lze maskovat,“ říká prof. Miovský. Podle nedávného průzkumu v českých věznicích je nejčastěji užívanou nelegální drogou THC, respektive konopí, následují metamfetamin, benzodiazepiny, opiáty a další blíže neurčené drogy. Vězni jsou průběžně kontrolováni na obsah metabolitů v moči, avšak podle MUDr. Žižky nelze zachytit vše, neboť pro mnohé drogy nejsou k dispozici laboratorní indikátory.
Návaznost péče je výzvou
V rámci prevence závislostí působí ve věznicích řada neziskových organizací, zavedena jsou i některá léčebná opatření, takže se vězni mohou léčit i v průběhu výkonu trestu. Velkým tématem současnosti je zajištění návaznosti adiktologické léčby po propuštění. Řeší se také otázka, zda se má uživatel návykových látek léčit na začátku výkonu trestu nebo až na jeho konci. Obojí má své výhody i nevýhody. „Rozhodně nemůžeme léčit odsouzené po dobu celého pobytu ve vězení, který může trvat léta. Překážkou v léčbě je pak typické chybění motivace uživatelů k léčbě. Strukturovaná motivační práce s odsouzenými vyžaduje specifické dovednosti a není jednoduchá,“ připomíná profesor Miovský.
Komorbidity, menšiny a gender
Problematika závislostí ve věznicích je úzce spojena s psychopatologií uživatelů. Stejně jako mimo věznice zde platí, že čím větší je patologie osobnosti, tím těžší je zacházení s takovým jedincem. Výsledkem kombinace obou faktorů je zvýšená agresivita a vysoké bezpečnostní riziko jak pro ostatní odsouzené, tak pro vězeňský personál. A věznice jsou pochopitelně prostředím, kde se takoví jedinci kumulují ve zvýšené míře.
Narůstajícím problémem jsou také národnostní menšiny. Ruští a balkánští vězni například představují zcela odlišné bezpečnostní riziko a nelze na ně aplikovat běžně užívaná opatření. „Tito lidé jsou často součástí organizovaného zločineckého gangu, jehož část je na svobodě, navíc mají zcela odlišný vztah ke zdraví a svému tělu než naši vězni. Zde teprve hledáme cesty jak s nimi zacházet. Specifickou skupinou jsou také mladé ženy na prahu dospělosti, které se rekrutují z nápravných ústavů, užívají léta drogy, provozují prostituci a rizikové sexuální chování a mívají sexuálně přenosné choroby. Tyto uživatelky budou patrně do budoucna také velkým tématem,“ varuje adiktolog.
Kriminogenní potenciál drog
Uživatele návykových látek ve věznicích lze v zásadě rozdělit na dva typy. Jedni páchají trestnou činnost a vedle toho užívají drogy, druzí se pak dostali do vězení v důsledku užívání návykových látek. Adiktologickou prevenci je podle odborníků potřeba zaměřit především na druhou uvedenou skupinu. „To, co dosud v praxi neumíme uspokojivě, je vyhodnotit a do práce s vězni promítnout kriminogenní potenciál jednotlivých návykových látek, které vězni užívali. Například konopí je látka, kvůli které se můžete dostat do vězení především za její výrobu nebo distribuci, zatímco alkohol může být odpovědný za závažnou, například násilnou trestnou činnost, a přesto se jeho účinek podceňuje. Alkohol má jeden z nejvyšších kriminogenních potenciálů, to znamená, že jeho konzumace silně predisponuje k trestné činnosti. Porovnáme-li stimulancia a opiáty, pak opiáty, navzdory tomu, jaký z nich byl strach, mají menší kriminogenní potenciál než stimulancia, například právě opět u násilné trestné činnosti. Stimulancia totiž zásadním způsobem zvyšují pohotovost k agresivnímu chování a nepředvídatelným reakcím, zejména při dlouhodobém užívání. Představují do budoucna vysoký rizikový potenciál,“ domnívá se profesor Miovský. Diferenciace jednotlivých skupin uživatelů a aplikace cílených opatření je podle něj klíčem k úspěchu adiktologické prevence a efektivnímu vynaložení finančních prostředků.
Profesor Michal Miovský