Zaměstnavatelé varují, že tarify nic neřeší, pokud nemocnice nedostanou od zdravotních pojišťoven dost peněz. Zástupci odborů a nemocnic to řekli ČTK.
„Shoda na růstu platů byla, nicméně neshodli jsme se na tom, jakým způsobem,“ řekla předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníková. Podle odborů by stejně jako jsou regulované příjmy nemocnic z veřejného zdravotního pojištění, měly být regulované i platy a mzdy. Státní tabulky by nemělo mít jen těch pár soukromých zařízení, kde si vše platí pacienti.
Shoda podle Žitníkové byla i na potřebě zvýšit odvody státu do zdravotnictví. „Bez tohoto nárůstu není možné systém dlouhodobě udržet a zvyšovat platy,“ dodala.
Podle Asociace českých a moravských nemocnic by platy a mzdy měly během tří let stoupnout o 30 procent, každý rok o deset. Při loňském i letošním zvýšení vždy o pět procent poslaly zdravotní pojišťovny do nemocnic na základě úhradové vyhlášky víc peněz, řada akciových společností ale mzdy nezvýšila a peníze použila na pokrytí inflace, dluhů či zlepšení péče.
„Státní tabulky nejsou hlavní problém, tím je výše úhrad. Pokud budou mít nemocnice dostatečné úhrady za péči, tak to automaticky generuje finanční prostředky na zvýšení mezd,“ řekl předseda AČMN Eduard Sohlich.
Ve státních a krajských nemocnicích, které se řídí státními tabulkami, jsou platy v průměru o 5000 korun vyšší než mzdy v soukromých a městských nemocnicích, kde mají mzdové předpisy.
Průměrný plat lékařů ve státních nemocnicích podle zdravotnických statistiků dosáhl loni 62.735 korun, z toho polovina byla za přesčasy a služby. Základní plat lékaře tak činil 32.450 korun, sestry 19.680 korun. Průměrný plat zaměstnance státu byl 25.880 korun.
„Finanční ohodnocení je nízké, je potřeba ho zvyšovat. Zdravotnických pracovníků je málo, konkurence na pracovním trhu je velká, tak nepředpokládám, že by si některé zdravotnické zařízení, pokud bude mít dostatečné množství finančních prostředků, dovolilo finanční ohodnocení nezvýšit,“ řekl Sohlich.
Zaměstnavatelé se podle něj obávají, že pokud by kývli na platové tabulky, tak se může stát, že ve zdravotním fondu prostředky neporostou, úhrady se nezvýší, ale nemocnice budou mít povinnost zvyšovat platy, i když na to nebudou mít.
Případné záruky vlády nejsou pro odbory ani zaměstnavatele dostatečné. Odkazují na memorandum, v němž Nečasova vláda slíbila růst platů lékařů na trojnásobek průměru v zemi. Současná vláda ho nepovažuje za závazné.
Odbory i zaměstnavatelé prosazují, aby stát zvýšil platbu za děti, důchodce či nezaměstnané. Státních pojištěnců je téměř šest milionů, stát za každého odvádí měsíčně 870 korun, podle odborů i zaměstnavatelů by měl odvádět přinejmenším stejně jako lidé bez zdanitelných příjmů, tedy 1337 korun. Nárůst výběru by pokryl i skokové navýšení platů. Na ně by měla navázat pravidelná valorizace. Dosud o ní rozhoduje vláda pro každý další rok, na některé roky odvody nezvyšovala.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) navrhuje systém změnit, valorizace by měla být automatická ze zákona, novinkou by byl anticyklický mechanismus, kdy by stát v době ekonomické krize dával za státní pojištěnce víc, aby vyrovnal pokles z výběru pojistného od zaměstnanců a podnikatelů. V dobách konjunktury by naopak stát mohl odvody do zdravotnictví snížit. S tímto řešením odbory i zaměstnavatelé souhlasí.