Plnou polovinu emigrantů přitom tvoří plně kvalifikovaní lékaři ve věku 30 až 40 let, tedy kolegové s nejdelší profesní perspektivou, jejichž odchod představuje pro naši společnost největší ztrátu.
Mezi odcházejícími lékaři přitom výrazně převažují zaměstnanci nemocnic, a to zejména anesteziologové, chirurgové a internisté. Nemocnice marně shání několik stovek lékařů. Naše zdravotnictví je tak stále více závislé na práci cizinců, mezi nimiž kromě Slováků dominují lékaři ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Pro ostatní nejsou pracovní podmínky v našich nemocnicích zajímavé.
Ministerstvo zdravotnictví obelhává občany, když za úspěch vydává růst spotřeby drahých léků, výstavbu nových budov nebo nákupy dalších a dalších přístrojů, s nimiž často ani nemá kdo pracovat.
Za těmito barevnými kulisami však personální devastace některých nemocnic dosáhla takové míry, že by se v nich již nikdo informovaný léčit nenechal. Bez kvalifikovaných lékařů a ostatních zdravotníků totiž kvalitní zdravotní péči poskytovat nelze. Politici tyto problémy neřeší. Spoléhají na to, že pacientvolič nic nepozná.
Požadavky nemocničních lékařů na zvýšení platů za základní pracovní dobu na jedenapůlnásobek až trojnásobek průměrné mzdy v závislosti na dosažené kvalifikaci jsou oprávněné a odpovídají příjmovým relacím ve vyspělých státech Evropské unie.
Naši lékaři přece nepožadují platy, jaké mají jejich kolegové v Německu či ve Velké Británii. Jde jim pouze o vyrovnání příjmových relací, nikoliv absolutních částek.
Je zajímavé, že i ti politici, kteří jsou jinak zastánci tržních principů, se najednou podivují nad tím, že se i lékaři chovají tržně a odcházejí tam, kde za svoji náročnou práci dostanou lépe zaplaceno.
Situace došla tak daleko, že již nemá smysl mudrovat na téma, jak vysoký plat by si lékaři v ČR zasloužili. Pokud totiž naši kolegové nedostanou zaplaceno tolik, kolik požadují, odejdou a nikdo je nedokáže nahradit. Pohár jejich trpělivosti prostě již přetekl.
Již dnes je v některých nemocnicích doktorů katastrofální nedostatek a nemocnice se přitom bez jejich práce neobejdou. Lékařská komora je povinna hájit nejenom profesní práva svých členů, ale také kvalitu lékařské péče. A právě v zájmu bezpečnosti pacientů jsme se rozhodli aktivitu Lékařského odborového klubu podpořit.
Dokud totiž odcházejí lékaři do ciziny po desítkách a po stovkách, daří se politikům problém rozpadajícího se zdravotnictví před občany zatajovat. Pokud však koncem roku podají najednou výpověď tisíce lékařů, politici již problém pod koberec zamést nedokážou a budou muset situaci řešit.
Ekonomické problémy našeho státu nezavinili lékaři, ale právě ti nezodpovědní a zkorumpovaní politici, kteří nás občany - daňové poplatníky - tak rádi vyzývají k šetření, aby oni mohli i nadále v klidu „reformovat“ a krást. Na zlepšení svých pracovních podmínek čeká většina nemocničních lékařů marně již dvacet let. Tak dlouho politici debatují o koncepcích a slibují nám lepší zítřky.
Tentokrát však budeme postupovat obráceně. Nejprve zaplaťte lékaře, aby neutíkali do ciziny, a teprve pak můžeme diskutovat o reformách. Uvidíte, že díky zvýšení platů lékařů, kteří přestanou zdravotnictví sponzorovat, se možná nakonec i nějaké smysluplné reformy dočkáme. Obrácený postup nikam nevede. Lékaři hrátky našich politiků již prohlédli. Proto děkují a odcházejí
Autor je prezidenemt České lékařské komory