Uvedená problematika je řešena zejména zákonem č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu. Důležitý je zejména § 20a odst. 1 zákona, který říká: „Každý lékař, který v rámci poskytování zdravotních služeb zjistí nebo nabude důvodné podezření, že pacient trpí nemocí, vadou nebo stavem, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost podle tohoto zákona, je oprávněn u příslušného útvaru policie ověřit, zda je taková osoba držitelem zbrojního průkazu. Příslušný útvar policie tyto údaje lékaři sdělí bez zbytečného odkladu.“
Pokud je takto zjištěno, že pacient má platný zbrojní průkaz, ale hrozí, že bude zbraní ohrožovat na životě či zdraví sebe nebo jiné osoby, probíhá následně přezkoumání toho, zda je nadále způsobilý si zbraň ponechat (takové přezkoumání v případě vědomosti o pacientově nebezpečnosti je povinen iniciovat sám lékař a informovat i policii). Nemá-li pacient zbrojní průkaz (a jde o zbraň, pro jejíž držení je průkaz zapotřebí) nebo hrozí, že pacient bude zbraň užívat k násilí, je možno požádat policii, aby mu zbraň ihned odebrala (v souladu s ust. § 35 zákona č. 273/2008, o Policii České republiky). Pokud ale nastane vámi popisovaný případ dobrovolné hospitalizace, kdy pacient spolupracuje a nikoho (legálně drženou) zbraní neohrožuje, není možné pacientovi proti jeho vůli zbraň odebrat (tím méně ze strany personálu zdravotnického zařízení bez asistence policie).
O autorovi| JUDr. Ivan David, advokát