Rezistence bakterií k antibiotikům narůstá. Kde se s odolnými mikroby setkáme nejčastěji?
Problém je hlavně v nemocnicích. VzemíchEUumírá ročně 37 tisíc lidí v souvislosti s infekcí, která vzniká při poskytování zdravotní péče. Tyto infekce jsou nezřídka vyvolány rezistentními bakteriemi. Podíváme-li se na srovnání v rámci Evropy, zjistíme, že výskyt některých multirezistentních nemocničních bakterií, odolných k většině dostupných antibiotik, je u nás častější než v jiných zemích. Vzácně se lze setkat i s tzv. panrezistentními bakteriemi, kde nejsou k dispozici žádná účinná antibiotika.
Proč?
Souvisí to s tím, jak často pacientovi antibiotika podáváme, kolik lidí je dlouhodobě hospitalizovaných a opakovaně se u nich objevují infekce, takže antibiotika berou dlouhodobě či opakovaně. Také to záleží na tom, jak jsme schopni zabránit šíření rezistentních bakterií z pacienta na pacienta - tedy jak umíme organizovat prevenci a kontrolu infekcí v nemocnicích. A tady máme co zlepšovat.
Zmínil jste panrezistentní bakterie. Odolnost proti antibiotikům se tedy různí?
Proti některým antibiotikům vzniká rezistence rychle a ochotně, takže během několika málo let se jejich účinnost ztrácí. Jiné léky jsou naopak velmi stabilní a odolnost vzniká jen velmi pomalu. Liší se to také podle toho, o jakého mikroba jde. Víme, že původce angíny - streptokok, je na celém světě velmi citlivý na penicilin - rezistence tady neexistuje, ačkoliv jde o nejstarší antibiotikum vůbec. Oproti tomu stafylokoky získaly odolnost už po několika letech po zavedení penicilinu do klinické praxe. Mnohdy může používání některých skupin antibiotik vyvolat rezistenci proti zcela jiným látkám. Obecně je problém vzniku rezistence větší u širokospektrých antibiotik. Ta mají větší selekční potenciál, eliminují tedy s větší intenzitou citlivé mikroby a dávají prostor těm odolnějším.
Takže se může stát, že i když člověk nikdy dříve antibiotika neužíval, při bakteriální infekci mu nezaberou?
Bakterie se na člověka může přenést z různých zdrojů. Některé mikroby se objevují i u zvířat - třeba Escherichia coli, která žije ve střevě člověka nebo zvířete. Pokud hospodářská zvířata dostávají antibiotika často, rezistence bakterií vzniká už u nich. Mohou tedy přicházet kmeny, které nemají nic společného s tím, jak s antibiotiky zacházíme u lidí. Rezistentní není pacient, ale bakterie, to je častý omyl. Ty se stávají odolnými, a my tak ztrácíme účinnou léčbu.
A co předepisování antibiotik u lékaře, kde se stává nejčastěji chyba?
Jednak se jimi léčí onemocnění virového původu, a na ty antibiotika neúčinkují. Takto zbytečné jsou až desítky procent předpisů antibiotik. Někdy se také dávají na základě provedeného mikrobiologického vyšetření, které je ale špatně interpretováno - reaguje se tedy na něco, co nemá souvislost s onemocněním pacienta
Předepisují se také nevhodná antibiotika?
Roli hraje to, jak lékař podléhá reklamním aktivitám výrobců léků. To souvisí s volbou antibiotika, které použije. Často se setkáváme s tím, že se vynechávají základní léky, které doporučujeme a které jsou v Česku stále dobře účinné. Dává se přednost drahým, širokospektrým a někdy i epidemiologicky rizikovým antibiotikům, které snáze vyvolávají rezistenci bakterií.