Další z řady pokusů o zažehnání mezinárodní ostudy: ženám, které proti jejich vůli lékaři sterilizovali, by mohl stát ulehčit přístup k umělému oplodnění.
Eleně Gorolové bylo dvacet jedna let, když jí lékaři navždy změnili život. Při komplikovaném porodu druhého dítěte ji sterilizovali. „Dali mi papír, tužku a řekli: Podepište, protože můžete umřít,“ vzpomíná žena.
To bylo v roce 1990. Až před třemi lety Gorolová spolu s dalšími osmdesáti šesti ženami našla zastání u ombudsmana. Úřad Otakara Motejla tehdy veřejně potvrdil, že nucené sterilizace romských žen se děly ve velkém a za tichého přihlížení státních institucí. Ochránce práv tehdy načrtl i kroky, jak křivdu napravit. Kromě legislativních změn doporučil ministrům, aby poškozené ženy odškodnili. Jenže doporučení zůstalo jen na papíře.
Zákrok za tisíce
Teď Spolku žen postižených sterilizací svitla nová naděje. Tým ministra pro lidská práva Michaela Kocába sepsal plán, v němž vypočítává úkoly pro ministerstvo zdravotnictví. A opět nechybí ani úvaha o odškodnění žen. „Jednou z možností odčinění újmy je v případě zájmu ženy umělé oplodnění,“ píše se v návrhu, který má TÝDEN k dispozici.
„Stát by mohl vyjednat se zdravotními pojišťovnami snazší přístup k tomuto lékařskému zákroku.“ Totiž: ženám, které podstoupily sterilizaci, pojišťovny zákrok nehradí. Za lékařský zásah musí zaplatit přibližně 26 tisíc korun, dalších patnáct až třicet tisíc stojí léky.
„Pomoc státu bychom samozřejmě uvítaly,“ říká předsedkyně Spolku žen postižených sterilizací Gorolová. Nejednou se totiž v praxi setkala s případy, kdy sterilizovaná žena měla o oplodnění in vitro zájem, chyběly jí však peníze. Sama však nevěří, že by takový návrh prošel. „Vláda neudělala nikdy nic, každý podnět vždy smetla ze stolu,“ dodává. Skutečně: třeba dokument exministryně Džamily Stehlíkové, v němž mimo jiné žádala finanční satisfakci pro poškozené, kabinet Mirka Topolánka neschválil.
Chce to etiku
Také Kocábův úřad si je vědom, že prosadit odškodnění nebude jednoduché. A jeho mluvčí proto vyznění návrhu mírní. „Nejde o návrh odškodnění, je to jen zmínka o možnosti, kterou navrhujeme ministerstvu zdravotnictví,“ vzkázala Lejla Abbasová. „Je to mírnější verze, musíme postupovat po malých krocích, abychom uspěli,“ dodala.
Kromě pomoci při umělém oplodnění má ministerstvo zdravotnictví domluvit s univerzitami, aby kladly větší důraz na výuku lékařské etiky. Především má však novelizovat směrnici o provádění sterilizací tak, aby takzvaný informovaný souhlas pacientek fungoval ve všech nemocnicích stejně. „Máme zkušenosti, že ženy nejsou všude dostatečně o zákroku informovány,“ tvrdí Gorolová i proto podle ní přibývají další případy nechtěných sterilizací.
Český stát zatím ani jednu ze sterilizovaných žen neodškodnil. Nejblíže satisfakci byla Iveta Červeňáková, jíž nechtěnou sterilizaci provedli před dvanácti lety ostravští lékaři. Krajský soud jí nejprve přiznal půlmilionovou kompenzaci, vrchní soud ale rozsudek zrušil. Česko čelí kvůli sterilizacím mezinárodní kritice. A poškozené ženy připravují stížnost, kterou chtějí podat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Jaroslava Synáčová, Týden