Ve stručnosti, co se stalo: překotný porod v domácím prostředí, kdy matka nechala novorozence přibližně hodinu po porodu s nepřerušeným pupečníkem a přivolala záchrannou službu pouze k jeho podvázání. Poté odmítla transport svůj a svého dítěte do nemocnice a zdravotníky vykázala z bytu.
Přesto lékař za asistence Policie ČR prosadil další odborné ošetření a hospitalizaci, což se ukázalo jako jediná správná volba v zájmu přežití dítěte, neboť to následné čtyři dny strávilo v inkubátoru.
Matka lékaři nejen že nepoděkovala, ale podala na něj žalobu. Nelíbilo se jí jeho autoritativní jednání. Lékař, který před konáním soudu zemřel, byl souzen a odsouzen. Organizace - záchranná služba - musí platit odškodné matce a dítěti.
Rozhodnutí soudce představuje nebezpečný precedens. Lékař se z odborného hlediska rozhodl naprosto správně. Jakékoliv jiné rozhodnutí by ohrozilo zdraví a život novorozence. Ten jistě následné čtyři dny nestrávil v inkubátoru zbytečně.
Dle logiky věci je rozsudek vzkazem do budoucna pro lékaře nejen záchranných služeb, že mohou být souzeni a odsouzeni, i když budou jednat odborně správně, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ve shodě se zdravým rozumem. De facto situace může být vyhodnocena jako kriminalizace činnosti lékařů.
Ještě k postojům a názorům matky: její odmítání hospitalizace bylo pro dítě nebezpečné. Stejně lze také hodnotit pozdní přivolání záchranné služby a tedy i pozdní podvaz pupečníku. Kdo by v této kauze měl vlastně být souzen?
Dle mého názoru jednoznačně matka, ktrerá svými nebezpečnými názory a jednáním ohrozila život dítěte (prohlášení Výboru odborné společnosti urgentní medicíny k alternativním porodům naleznete na www.urgmed.cz).
Zaměřme se ale na lékaře záchranné služby. Na rozdíl od všech svých klinických kolegů má jejich práce svá specifika. Reaguje na tísňovou výzvu, k pacientovi přijíždí v přísném časovém limitu, pohybuje se v cizím ( často nepřátelském ) prostředí s velmi omezenými prostředky.
Situaci musí vyhodnotit okamžitě a musí také okamžitě jednat, a to často pod tlakem laické veřejnosti, která je pseudokulturně poučena americkými seriály o nadpřirozených schopnostech tamních zdravotníků. Znalosti a zkušenosti lékaře záchranné služby musí zahrnovat akutní a kritické stavy prakticky všech klinických oborů.
Pacienty si nevybírá a nemůže je odmítnout. Jde o vysoce humánní profesi, která vychází z altruistických principů ochoty pomoci bližnímu v nouzi. Spousta kolegů zde pracuje třeba právě i pro nepřekonatelně úžasný pocit při úspěšné záchraně lidského života.
Lékař záchranné služby svou práci vykonává ve směnách, které drží kontinuitu 24 hodin ve dne v noci, 365 dní v roce, včetně svátků a prázdnin. Lékařů záchranných služeb je nedostatek a většina je nucena sloužit často enormní množství přesčasových hodin.
Rozsudek soudce personální situaci ohledně kvalitních lékařů na záchranných službách rozhodně nezlepší. Troufám si předpovědět, že toto nešťastné rozhodnutí navíc povede ke zvýšení počtu advokátních kanceláří, které teď mohou vidět v záchranných službách snadnou kořist.
Společnost by se měla rozhodnout, zda chce kvalitní záchrannou službu, která při své každodenní rizikové činnosti bude mít možnost dovolat se práva, anebo ještě více advokátních kanceláři, které budou záchranné služby vysávat a z celého srdce soudům přeji, aby v budoucnu soudily skutečné zločince, kterých je u nás jistě dost.
MUDr. Jiří Knor, lékař záchranné služby, člen Výboru odborné společnosti urgentní medicíny ČLSJEP, předseda Akreditační komise pro obor urgentní medicína MZd