Co znamená oligofrenie?
Co se dozvíte v článku
Oligofrenie je porucha intelektu, která se někdy rovněž označuje výrazem slabomyslnost nebo mentální retardace. Oligofrenikem se tedy rozumí člověk, jehož rozumové vnímání a porozumění realitě není dostatečně vyvinuté, důsledkem čehož nemusí být schopen se o sebe postarat sám.
Tato porucha bývá ve většině případů vrozená, může být ale také získaná vnějšími vlivy v období raného dětství, dojde-li k poškození mozkové tkáně. U každého jedince se může projevovat odlišně v závislosti na jejím stádiu. Jednotlivá stádia oligofrenie se klasifikují na základě inteligenčního kvocientu neboli IQ.
Jaké mohou být příčiny vzniku oligofrenie?
U 50 až 60 % pacientů vzniká mentální postižení v době před narozením, 25–30 % případů je způsobeno látkovou výměnou při poruchách vnitřní sekrece a pouze v 8 % případů k němu dochází až po porodu. Konkrétní příčiny mohou být následující:
- Toxické látky užívané matkou v období těhotenství
- Infekce, kterou žena v těhotenství prodělala (např. toxoplazmóza či zarděnky)
- Ozáření plodu rentgenovými vlnami
- Poruchy chromozomu či změnou jejich počtu (Downův syndrom)
- Metabolické a střádavé poruchy (např. Wilsonova nemoc)
- Dětská mozková obrna
- Infekce nebo úraz mozku
- Porucha štítné žlázy
- Nádorová onemocnění
Jak se projevuje oligofrenie?
U dětí s touto poruchou můžeme zpravidla již od narození pozorovat netypický vývoj motoriky, který je opožděný. Ve chvíli, kdy začíná batole mluvit, u něj lze zaznamenat rovněž mentální opožděnost. Projevy mentální retardace ovšem rozdělujeme podle toho, v jakém stádiu se mentální deficit pohybuje.
Často zde hraje roli, zda je dědičného původu, tehdy hovoříme o primární oligofrenii, která se pohybuje na nižší hranici IQ. Pokud byla zapříčiněna vnějšími vlivy v prenatálním či poporodním období, jedná se o sekundární oligofrenii, která se může pohybovat na různých úrovních inteligence.
Při některých typech poruchy se může mentální postižení projevovat i specifickými tělesnými znaky, například u Downova syndromu lze u pacientů pozorovat úzké šikmé oči daleko od sebe, tupý nos, malé uši, apod.
Stádia oligofrenie v závislosti na inteligenčním kvocientu
- Lehký deficit neboli debilita: IQ 50–70
- Středně těžký deficit neboli imbecilita: IQ 35–49
- Těžký deficit neboli idiocie: IQ 20–34
Lehký deficit
Většina lidí, kteří trpí oligofrenií, se nachází právě v tomto stádiu poruchy. Projevuje se zaostáváním v pohybovém i mentálním vývoji a u jedince se rovněž mohou objevit poruchy řeči, omezená slovní zásoba nebo zhoršená paměť.
Děti se zpravidla účastní předškolní docházky a mnohdy zvládají i základní školu, někdy jim však bývají doporučovány speciální školy. Po ukončení základního vzdělání se tito jedinci zvládnou vyučit určitému řemeslu a jsou schopní vykonávat práci ve svém oboru.
Středně těžký deficit
Středně těžká forma oligofrenie postihuje zhruba 12 % pacientů. Lidé s velikostí IQ na této úrovni obvykle trpí vážnějším mentálním poškozením, tudíž se i špatně vyjadřují, zvládají formulovat pouze jednoduché věty, a někdy dokonce jen samostatná slova.
Pro osoby s tímto mentálním deficitem je velice obtížné navazovat vztahy a kontakty s jinými lidmi a sami často mívají potíže postarat se o sebe. Děti se středně těžkým deficitem navštěvují místo základní školy speciální instituce, nicméně dalšího vzdělávání nebývají schopné, tudíž jen obtížně mohou vykonávat nějaké povolání.
Těžký deficit
Tato úroveň oligofrenie je považována za těžkou formu mentální retardace a postihuje přibližně 7 % pacientů. Pokud se dotyčný nachází pod úrovní IQ 34, bývají vážně poškozeny mentální funkce. Přítomnost idiocie lze identifikovat zejména na základě značných obtíží s řečí, kterou se jedinci mnohdy ani nenaučí.
Komunikace s okolím nejčastěji probíhá prostřednictvím gest a různých zvuků. Tito lidé se o sebe sami postarat nedovedou, mají obtíže zvládat i základní hygienické návyky nebo stravování. Mentální úroveň těchto osob lze přirovnat k dvouletému dítěti, tudíž nezvládají navštěvovat ani speciální školy.
Přivedli byste na svět dítě, které by mělo být postižené?
Vyšetření a diagnostika oligofrenie
Pokud se jedná o vrozenou mentální poruchu, bývá zpravidla diagnostikována již v období těhotenství. Když se postižené dítě narodí, je sledováno řadou odborníků, kterými jsou dětský neurolog, dětský psycholog, pedopsychiatr a další., přičemž dítě musí absolvovat řadu vyšetření, mezi která patří:
- Laboratorní vyšetření (iontogram, kreatitin, urea, kyselina močová, glykemie, amoniak, hepatální testy, laktát a zánětlivé parametry)
- Vyšetření poruch metabolismu
- Magnetickou rezonanci mozku, případně CT vyšetření
- EEG vyšetření
- Vyšetření ve spánkové laboratoři
U dítěte se zjišťuje výše specifikovaný stupeň mentálního postižení a hodnotí se inteligenční, emoční a sociálně-adaptační úroveň, psychomotorický vývoj a řečové i společenské dovednosti.
Na základě diagnostikovaného konkrétního onemocnění se následně přistupuje k návazným konziliárním vyšetřením, jako je ORL, kardiologie, nefrologie a oční.
Rozhovor s pacientem
V pokročilejším věku vyšetření oligofrenie probíhá také na základě rozhovoru s pacientem, během kterého odborník zkoumá jeho intelektuální úroveň. Bývá sledována slovní zásoba, tempo řeči, skladba vět, všeobecné znalosti, případně dostává za úkol vyřešit i konkrétní početní úlohy nebo objasnit některá přísloví.
Pacientům není obvykle oznámeno, o jaký typ vyšetření se jedná, a spíše bývá označováno za běžnou rutinní prohlídku. U dětí se zpravidla provádí více vyšetření v delším časovém horizontu. Součástí diagnostiky bývá rovněž stanovení příčiny mentální retardace, tedy zda jde o vrozenou vadu, či dodatečně získanou.
Léčba oligofrenie
Mentální postižení bohužel jako takové nelze léčit. Pokud ovšem během těhotenství lékaři mají podezření na tuto poruchu, rodiče jsou vždy informováni, aby mohli přemýšlet nad dalšími kroky.
Důležitou roli zde hraje genetické poradenství. Je nutné si uvědomit, že děti s mentálním postižením vyžadují velmi náročnou péči, dále jsou často vážně somaticky nemocné a jejich imunitní systém bývá rovněž velmi špatný. Někteří z pacientů navíc dosáhnou pouze dospělého života.
Poporodní poradenství
Pokud je zjištěna příčina mentální retardace u narozeného dítěte, lze v některých případech přistoupit k etiologické léčbě (například u hypotyreózy, apod.). Ve většině případů však etiologickou léčbu nelze provést.
Při potvrzení diagnózy u malého dítěte musí být rodině vždy poskytováno odborné poradenství. Rodiče musí být informováni o příčinách, prognóze, dopadu nemoci, možnostech vzdělávání a odborné přípravě dítěte. S pomocí odborníků je vyvíjen komplexní a individualizovaný program.
Užívání léků
Podpora rodiny a poradenství mají zásadní význam. Sociální rehabilitace je nutností. Jsou zde speciální školy pro výcvik těchto dětí a zapotřebí je také léků, mezi které patří antiepileptika, která fungují jako stabilizátory nálady, a antipsychotika, jež se využívají při potížích s chováním, neklidu, poruchách spánku nebo při přítomnosti psychotických projevů.
Při podávání léků u pacientů s mentálním postižením je nutné mít na paměti, že tito jedinci mají organické poruchy nebo defekty v mozku, a proto je třeba brát v úvahu léky s minimálními nepříznivými účinky.
Zdroje: handicapovani.cz, uzdravim.cz, wikiskripta.eu, peoi.org