Poruchy řeči se nejčastěji projevují v předškolním věku. Některé mohou přetrvávat do dospělosti

Co jsou poruchy řeči?

Pod výrazem porucha řeči se rozumí nějaké narušení komunikační schopnosti člověka. Může se přitom jednat například o vadu spojenou s výslovností, potíže s tvorbou vět, špatné porozumění mluvenému slovu nebo třeba úplnou ztrátu schopnosti verbálně se vyjadřovat. Touto problematikou se zpravidla nejvíce zabývá logopedie, nicméně některé vady vyžadují pozornost více lékařských oborů.

Různé poruchy mluvení vyžadují různé léčebné přístupy v závislosti na příčinách jejich vzniku a na jejich charakteristických projevech. Některé z nich mohou být přitom vrozené a jiné se u pacienta vyskytnou až v průběhu jeho života například v důsledku prodělání nějaké nemoci, úrazu či traumatu. Specifické poruchy řeči u dětí a dospělých se přitom dělí do následujících skupin:

• poruchy vývoje řeči (opožděný vývoj řeči, dysfázie, poruchy artikulace),
• afázie,
• symptomatické poruchy řeči,
• poruchy plynulosti řeči (koktavost, brebtavost),
• neurotické poruchy řeči (mutismus),
• poruchy hlasu,
• poruchy při anomáliích orofaciálního systému. [1, 2, 3, 4, 5]

Vývojová porucha řeči u dětí

Vývojové poruchy řeči vznikají už v průběhu vývoje plodu během těhotenství. Jedná se o skupinu poruch, které významně ovlivňují komunikaci a celkový rozvoj osobnosti dítěte, a v případě, že nejsou léčeny, mohou přetrvávat až do dospělosti. Za rozhodující období se přitom považuje prvních šest let života člověka a může se jednat o následující typy řečových poruch:

• opožděný vývoj řeči,
• vývojová dysfázie,
• dyslalie,
• verbální dyspraxie,
• vývojová dysartrie,
• vývojová dysfluence.

Nejčastěji se lze setkat s opožděným vývojem řeči, což je stav, kdy úroveň verbální komunikace dítěte neodpovídá jeho věku. Mnohdy se tak děje v důsledku nějakého onemocnění, jako jsou například sluchové vady, morfologické či funkční vady mluvidel, poruchy autistického spektra, mentální retardace, těžké zrakové vady nebo nějaké neurologické onemocnění.

Může se však jednat o takzvaný opožděný vývoj řeči prostý neboli časově opožděný nástup verbálních schopností. U dětí, kterých se tento jev týká, nedochází během vývoje k žádným anatomickým nebo morfologickým abnormitám v rámci CNS. Dotyční jedinci mají normální intelekt a smyslové orgány fungují, jak mají.

Daný stav se projevuje pouze tím, že kolem 3. roku jejich života nedisponují dostatečnou slovní zásobou, tvoří pouze jednoduché věty a často se u nich vyskytuje dyslalie. Vše se ale často samo spontánně upraví v průběhu jednoho nebo dvou let. Pokud však potíže přetrvávají, je vhodné navštívit logopeda, který dítěti poskytne účinnou terapii.

Vývojová dysfázie

Druhá nejčastější vývojová porucha řeči je dysfázie. Jedná se o vrozenou poruchu, která může mít menší či větší rozsah a obvykle se dotýká jak výslovnosti a schopnosti skládat dohromady věty, tak i slovní zásoby, porozumění či gramatiky. I přes poskytnuté přiměřené podmínky pro rozvoj řeči má dítě s vývojovou dysfázií potíže naučit se správně verbálně komunikovat.

Tomuto stavu vždy předchází opožděný vývoj řeči. Postižená osoba špatně rozumí delším větám a sama není schopna takové věty tvořit. Obvykle má malou slovní zásobu, špatnou slovní paměť a v mnohých případech se u ní projevuje porucha fonematického sluchu, což je stav při kterém dítě nedokáže rozlišit některé hlásky a zaměňuje tím určitá slova (například mouka a louka).

Dítě s vývojovou dysfázií často komolí slova nebo vynechává či zaměňuje některé slabiky. Zároveň dává přednost neverbální komunikaci, aby nemuselo mluvit, takže hodně gestikuluje a ukazuje. Někdy mohou být přítomny i poruchy zrakového vnímání a narušení paměťových a motorických funkcí. U některých jedinců pak dochází k nerovnoměrnému vývoji intelektu.

Příčinou dané poruchy přitom může být organické poškození mozku v prenatálním, perinatálním a postnatálním období života dítěte, které způsobuje postižení řečových center. Vývojovou dysfázii pak odborníci ještě dále rozdělují na základě konkrétních potíží, se kterými se dotyčné dítě potýká, na tři typy, kterými jsou:

1. percepční senzorická dysfázie: zahrnuje poruchu vnímání, porozumění a zhoršenou paměť,
2. expresivní motorická dysfázie: projevuje se potížemi s výslovností zejména konkrétních hlásek nebo slov a špatnou slovní zásobou,
3. smíšená dysfázie: jedná se o nejčastější typ dysfázie, kdy má dítě problémy jak s tvorbou řeči, tak i s porozuměním.

Co se týká léčby dysfázie, vhodnou terapii musí vždy stanovit odborník, kterým je v tomto případě logoped. V prvé řadě se musí rodiče zaměřit na vytvoření potřebných podmínek pro rozvoj řeči dítěte, přičemž lékař vám dá jasné pokyny a úkoly, na kterých je potřeba pracovat. V rámci terapie je přitom nutné soustředit se nejen na cvičení výslovnosti, ale především na rozvoj motoriky, zrakového a sluchového vnímání, paměti a pozornosti a orientace v čase a prostoru.

Poruchy artikulace

Kromě uvedených poruch se pak můžete poměrně často setkat také s určitými vývojovými poruchami artikulace. Mezi ty nejobvyklejší patří takzvaná dyslalie neboli patlavost a verbální dyspraxie. Dyslálie představuje narušenou komunikační schopnost používat hlásky nebo skupiny hlásek podle řečových a jazykových zvyklostí.

Tento problém se zpravidla vyskytuje u dětí, ale zároveň patří také mezi poruchy řeči u dospělých, jelikož v případě absence vhodné terapie se s ním může dotyčný jedinec potýkat celý život. Verbální komunikace je v tomto případě narušena z foneticko-fonologického hlediska. Projevuje se nahrazováním, vynecháváním nebo špatným vyslovováním některých hlásek.

Dítě obvykle špatně tvoří nebo vůbec netvoří hlásky L/R/Ř či skupinu ostrých nebo tupých sykavek (tj. C/S/Z nebo Č/Š/Ž). Podle toho, v jakém rozsahu jsou tyto hlásky špatně tvořeny, odborníci rozdělují danou poruchu na dva typy, a to dyslalii simplex a dyslalii multiplex. Druhý zmíněný typ pak zahrnuje také špatné vyslovování Ď/Ť/Ň, V/F nebo případně K/G/H/CH nebo T/D/N.

Pokud jde o verbální dyspraxii, tak ta se vyznačuje narušeným tvořením celých slov. Může se přitom jednat pouze o malé skupiny slov, nicméně stejně tak je někdy problém s celkovou slovní produkcí. Lékaři přitom tvrdí, že s tímto problémem se v dětství potýká prakticky každý. Pokud se však tyto děti nacházejí v dostatečně stimulujícím prostředí, obvykle potíže odezní samy od sebe. V opačném případě je potřeba vyhledat odborníka. [6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14]

Afázie

Jedním z nejproblematičtějších narušení schopnosti verbální komunikace je takzvaná afázie. Jedná se o poruchu získanou na základě poškození mozku následkem nějakého zdravotního stavu, jako je například mrtvice, nádor, nějaké zánětlivé onemocnění, trauma a podobně. Ovlivňuje tedy již naučenou řeč, a z toho důvodu je mnohem komplikovanější ji napravit, než je tomu v případě jiných řečových poruch.

Podle místa a rozsahu poškození mozku se příznaky této řečové poruchy mohou lišit. Proto jsou ve většině případů projevy afázie u jednotlivých pacientů rozdílné a také tedy neexistuje jediný univerzální druh terapie, který by mohl být aplikován na všechny případy. V závislosti na daných symptomech pak lékaři rozlišují několik typů této poruchy, kterými jsou:

• Brocova afázie: jinými slovy také nonfluentní, motorická nebo expresivní afázie. Jedná se o poruchu, kdy je narušena schopnost vyjadřování. Postižená osoba špatně artikuluje, řeč není plynulá, má špatný slovosled a je chudá na slovní zásobu. Často pacient namísto celé věty používá pouze jediné slovo.
• Wernickeova afázie: tento typ spočívá v poruše schopnosti porozumět. Přestože pacient mluví plynule a dobře artikuluje, vytváří si nová slova nebo zaměňuje výrazy za jiné a věty, které tvoří, tak často nedávají smysl. Kromě toho dotyčná osoba nerozumí, co jí říkají ostatní, a svůj problém si ani neuvědomuje.
• Globální afázie: tato porucha nastává v případě rozsáhlejšího narušení frontální, parietální a horní temporální oblasti mozku. Je kombinací Brocovy a Wernickeovy afázie a často je spojena s hemiplegií, což je úplná nebo částečná ztráta hybnosti, nebo s hemihypestézií (tj. jednostranné snížení citlivosti) či hemianopsií (výpadek levého nebo pravého zorného pole).
• Kondukční afázie: v případě této poruchy nedochází k potížím s porozuměním ani plynulostí řeči, ale pacient si vytváří nová slova například přesmykem některých hlásek nebo jeho mluva podléhá takzvané parafrázii, což je stav, kdy člověk přehazuje slovosled ve větě.
• Amnestická afázie: jedná se o poruchu, k níž dochází při narušení hlubších struktur dominantního temporálního laloku. Nemocná osoba dobře rozumí, ale zapomíná některé výrazy. Ve chvíli, kdy má na výběr z několika slov, si však vybere to správné.

Po prodělání nemoci nebo úrazu, který u pacienta způsobí afázii, dochází zpravidla k jeho hospitalizaci na neurologickém oddělení, kde je mu poskytnuta potřebná logopedická péče. Po odeznění této akutní fáze se nemocné osoby umisťují do center následné péče nacházejících se na rehabilitačních klinikách či v ústavech nebo na odděleních LDN. I zde se pak pokračuje v logopedické terapii. [15, 16, 17, 18, 19]

Symptomatické poruchy řeči

Kromě vývojových poruch řeči a afázie se pak u některých pacientů mohou projevit také potíže s verbální komunikací navázané na určité zdravotní problémy. Typicky se jedná například o symptomatické poruchy řeči u dětí vzniklé v důsledku zrakového, sluchového, mentálního nebo somatického postižení. Poměrně často se přitom narušené verbální schopnosti vyskytují také u osob s poruchami autistického spektra. [20, 21, 22]

Poruchy plynulosti řeči

V období předškolního věku se u některých dětí mohou projevit poruchy plynulosti verbálního projevu, mezi které typicky patří koktavost (balbuties) nebo brebtavost (tumultus sermonis). Pokud jde o koktavost, tak ta se projevuje nedobrovolným zadrháváním během mluvení. Na vině je přitom porucha koordinace činnosti svalů podílejících se na motorické realizaci řeči.

Mezi hlavní příčiny rozvoje zmíněných potíží se řadí dědičnost. Často se ale také jedná o negativní důsledek určitých psychických traumat nebo některých zdravotních problémů, jako je například porucha metabolismu. Není však vždy jednoduché s jistotou určit, co za tímto stavem přesně stojí. Lékaři pak na základě toho, jaké projevy koktavosti u pacienta převládají, rozlišují tři následující typy této poruchy:

1. tonická koktavost – před vyslovením slova či věty dochází ke zvýšení fonačního tlaku při uzavřené hlasové štěrbině (tzv. prefonační spasmus),
2. klonická koktavost – nekontrolovatelné opakování slabik,
3. tonoklonická koktavost – nekontrolovatelné opakování slabik, kterému navíc předchází prefonační spasmus.

Vedle samotného koktání se porucha projevuje mnohdy také doprovodnými příznaky, jako je například používání grimas, mrkání, kývání nebo neschopnost navázání očního kontaktu. Kromě toho, že osoba, která koktá, má potíže s komunikací, se tato porucha mnohdy odráží také na jejím psychickém stavu a sociálním zařazení.

Breptavost je pak porucha schopnosti verbálního projevu, pro kterou je charakteristické zrychlené tempo řeči a nezřetelná artikulace. Dané osobě je špatně rozumět mimo jiné také proto, že polyká koncovky slov. Dotyčný si však tento problém vůbec neuvědomuje, přičemž porucha působí na všechny oblasti komunikace včetně čtení, psaní, rytmu i samotného chování. Může se objevovat buď samostatně, nebo v kombinaci s koktavostí. [23, 24, 25, 26]

Neurotické poruchy řeči

Odborníci pak dále rozlišují ještě neurotické poruchy řeči, v souvislosti s kterými je nejčastěji zmiňován takzvaný mutismus neboli oněmění. Jedná se o problematiku, která spadá pod několik lékařských disciplín, kam patří logopedie, psychiatrie, psychologie a foniatrie. Zpravidla je tento jev vyvolán nějakým traumatizujícím zážitkem nebo akutním psychotickým onemocněním.

Příčinou mutismu však může být také neurotická reakce na dlouhodobé přetěžování, stres nebo nesprávný způsob výchovy dítěte. Navíc je porucha poměrně často zafixována v důsledku nevhodného chování pacientova okolí. O něco více jí trpí děvčata než chlapci a zpravidla se projevuje u dětí v předškolním věku.

Jak už napovídá název této poruchy, jejím typickým projevem je ztráta řeči. Pacient přestává v některých situacích nebo v určitém prostředí zcela mluvit, a to ne z toho důvodu, že nechce, jako je tomu u mluvního negativismu, ale protože nemůže. Jakmile se osoba dostane například do jiného prostředí, opět se mnohdy začne zase standardně nebo omezeně verbálně projevovat.

Běžným příkladem prostředí, kde dítě nemůže komunikovat, je mateřská školka, škola nebo zkrátka kdekoliv mimo jeho domov. Léčba mutismu pak spočívá v individuální psychoterapii a logopedické a foniatrické péči a může být velmi zdlouhavá. Diagnostiku poruchy je přitom možné provést za předpokladu, že dané potíže přetrvávají alespoň 4 týdny v kuse. [27, 28, 29, 30]

Poruchy hlasu

Verbální komunikace může být u jedince ovlivněna také některými poruchami hlasu. Základem pro zdravý hlasový projev je přitom správná funkce hlasivek, která se odvíjí od optimální synchronizace jejich postavení, napětí, proudu vzduchu a tonizace okolních svalů. Dojde-li k narušení rovnováhy mezi zmíněnými faktory, může se u pacienta projevit vada hlasu, kterou odborníci dělí do následujících skupin:

• Hyperkinetická dysfonie: porucha vzniklá následkem přílišného namáhání hlasivek (např. křikem). Nejprve se projevuje únavou a zastřením hlasu, později dochází k rozvoji chrapotu a epizodám afonie.
• Hypokinetická dysfonie: porucha způsobená atrofií hlasivek v důsledku stárnutí, nadužívání hlasu nebo některých onemocnění. Hlas pacienta je chraptivý a zastřený.
• Psychogenní afonie/dysfonie: porucha vyvolaná psychickým či emočním traumatem, jež má za následek zeslabení hlasu, který může být zároveň dyšný.
• Spastická dysfonie: hlas pacienta je sevřený a jeho mluvený projev připomíná koktání. Tyto příznaky se projevují během normální řeči, ale mizí při zpěvu či smíchu.
• Phonastenia: porucha, k níž dochází při nadměrném stresu, například když má pacient vystoupit před publikem. Jeho hlas je slabý nebo se rychle unaví a může se vyskytnout také kolísání jeho frekvence. [31, 32, 33, 34]

Zdroje: wikiskirpta.eu, pediatriepropraxi.cz, klinickalogopedie.cz, solen.cz, logopedieonline.cz, wiki.rvp.cz, dyspraxiafoundation.org.uk, klubafasie.com, mayoclinic.org, sancedetem.cz, is.muni.cz, lifelonglearning.mendelu.cz, klinickylogoped.com, asha.org, medicalnewstoday.com