Zarděnky patří k typickým dětským nemocem, ale ohrožují hlavně těhotné ženy. Jak se projevují?

Potýká se vaše ratolest se začervenalou vyrážkou, která se nejprve objevila na obličeji, ale brzy se rozšířila také na trup a končetiny? Mohlo by se jednat o zarděnky, které jsou vysoce infekční a postihují hlavně malé děti. Léčba spočívá pouze v tlumení příznaků, ale pacient by měl být izolován od zbytku populace, aby nenakazil těhotné ženy, pro které je nemoc nejvíce nebezpečná.

Co jsou zarděnky?

Zarděnky neboli rubeola (anglicky rubella či German measles) patří k virovým infekčním exantémovým onemocněním, která se přenáší kapénkovou infekcí. Jsou vysoce nakažlivé a projevují se nepříjemnou vyrážkou, která se postupně rozšíří po celém těle. Tato nemoc je typická zejména pro dětský věk, ale onemocnět mohou také dospívající nebo dospělí pacienti.

Dříve byly zarděnky mezi lidmi známé také jako třetí nemoc nebo růžovka. Tento termín se ale nakonec ujal jako obecné označení pro roseolu, což je jakákoliv červená skvrnitá vyrážka. Ta je charakteristickým znakem nejen pro zarděnky, ale i pro celou řadu dalších infekčních exantémových chorob.

Onemocnění projevující se vyrážkou:

Ještě před několika desítkami let považovali lékaři zarděnky za běžné dětské onemocnění, které v průběhu života prodělá valná většina malých pacientů. V současné době se ale na našem území setkáváme pouze s ojedinělými případy této nemoci a zarděnky se tak úspěšně zařadily k chorobám, jejichž výskyt se v naší zemi díky plošnému očkování podařilo dostat pod kontrolu.

Před objevením vakcíny docházelo k pravidelným epidemiím, kdy nemoc postihla velké procento obyvatelstva zasaženého státu. Ačkoliv jsou zarděnky rozšířené po celém světě, v mnoha zemích se jejich výskyt díky očkovací látce podařilo úspěšně potlačit. Dnes trápí hlavně státy, kde stále nebyla zavedená povinná vakcinace, tedy zejména oblasti v Africe nebo v jihovýchodní Asii.

Virus zodpovědný za rozvoj zarděnek vědci izolovali v roce 1954. Zhruba o 9 let později se pak začaly objevovat první vakcíny, pomocí kterých se četnost onemocnění výrazně snížila. V České republice se očkování provádí od roku 1986, díky čemuž se nemoc podařilo téměř vymýtit. Je součástí kombinované MMR vakcíny, která brání rozvoji tří chorob (zarděnky, spalničky, příušnice).

Zdroj nákazy

Původcem onemocnění je virus zarděnek, který je zástupcem rodu Rubivirus a čeledi Matonaviridae. Jedná se o jednovláknový RNA virus, jehož hostitelem se může stát pouze člověk. Jakmile se tento virus dostane do lidského organismu, zpočátku se množí ve sliznici nosohltanu a později pokračuje také do přilehlých mízních uzlin.

Zhruba po týdnu se virus zarděnek rozšíří také do dalších orgánů a napadá dýchací cesty, spojivky nebo pokožku. Podle toho, jakým způsobem realizují zarděnky přenos na konkrétního jedince, pak lékaři rozlišují dva typy nákazy. Získané zarděnky se mezi lidmi šíří vzdušnou cestou, tedy kýcháním, kašláním, smrkáním a někdy i mluvením (kapénkami).

Zdrojem infekce je tedy především nemocný člověk, přičemž vůbec nezáleží na tom, zda se u něj rozvinula klinicky manifestní forma nemoci, nebo naopak klinicky němá varianta, která probíhá bezpříznakově. Další možností, jak se mohou zarděnky v populaci rozšířit, je pak přenos skrze kontaminované předměty.

Vrozené zarděnky, které postihují novorozené děti, se přenáší transplacentárně, tedy z těhotné ženy na její plod. Původcem problémů jsou v tomto případě neočkované nastávající matky, které se v průběhu těhotenství samy zarděnkami nakazily. Nejen, že pak nemoc ohrožuje dítě na životě, ale miminka s vrozenými zarděnkami se zároveň stávají dlouhodobým zdrojem infekce.

Zarděnky inkubační doba

Jak dlouho trvá, než se u pacienta objeví prvotní příznaky onemocnění? Inkubační doba zarděnek se pohybuje v rozmezí od 12 do 23 dnů. V průměru ale můžete očekávat obtíže zhruba za 17 dnů. Co se týče nakažlivosti, pacient je infekční zhruba týden před klinickou manifestací nemoci a pro své okolí představuje nebezpečí až do 7. dne po výsevu charakteristické vyrážky.

Mnohem delší je pak období nakažlivosti u dětí, které se potýkají s vrozeným zarděnkovým syndromem. Virus totiž mohou v moči a hltanovém sekretu vylučovat ještě i několik měsíců po narození (udává se až celý první rok života). Pokud se u nich ale zároveň rozvine šedý zákal, mohou být pro své okolí nakažlivé dokonce i ve třech letech.

Jaké mají zarděnky příznaky?

Pacienty obvykle nejvíce zajímá, jak vypadají zarděnky, jaké mají zarděnky průběh a podle jakých charakteristických znaků mohou toto onemocnění zaručeně poznat. Když se člověk zarděnkami nakazí, na počátku nemusí zaznamenat žádné specifické obtíže. Později však dochází ke zduření krčních lymfatických uzlin, které silně připomíná projevy příušnic.

Kromě toho může pacient zaznamenat také celou řadu dalších nespecifických projevů, kam patří například zvýšená teplota, zimnice nebo průjem. Pokud se zarděnky rozvinou u malého pacienta, průběh nemoci bývá spíše mírný. Někdy pak může probíhat dokonce i asymptomaticky, tedy bez jakýchkoliv viditelných příznaků, ale mnohem častěji dochází k výsevu zarudlých pupínků.

Kromě nespecifických projevů je tedy typickým příznakem pro zarděnky vyrážka, která je známá také jako makulopapulózní exantém. Tyto skvrny se většinou objevují nejprve na obličeji a odtud se šíří také na zbytek těla, tedy na krk, trup, končetiny a někdy také na sliznice. Vyrážka je růžová nebo zarudlá a obvykle nesvědí.

Typické příznaky zarděnek:

  • nesplývající vyrážka,
  • zduření lymfatických uzlin,
  • zvýšená teplota či horečka,
  • rýma a kašel,
  • zimnice,
  • průjem,
  • bolesti kloubů,
  • celková únava,
  • zánět spojivek.

Na končetinách bývají projevy zarděnek většinou méně výrazné. Někdy se ale vyrážka rozšíří také na sliznice, kde se pak objevují fleky označované jako enantém či drobné petechie, které jsou známé jako Forscheimerovy skvrny. Po prodělání nemoci pak člověk získává celoživotní imunitu, takže se již nemůže zarděnkami znovu nakazit.

Zarděnky v těhotenství

Ačkoliv lékaři nejčastěji řeší zarděnky u dětí, toto onemocnění samozřejmě může potrápit i jiné skupiny obyvatel. Výjimkou tak nejsou ani zarděnky u dospělých nebo dospívajících pacientů. Nejnebezpečnější je pak tato nemoc pro neočkované těhotné ženy, v jejichž případě nákaza působí na vývoj plodu a může dítě dokonce ohrozit na životě.

Jakým způsobem tedy ovlivňují zarděnky těhotenství? Pokud se nastávající matka nakazí během prvních čtyř měsíců těhotenství, kdy je plod nejnáchylnější k jakémukoliv poškození, může virus zarděnek způsobit potrat. U nenarozeného dítěte se mohou objevit také vývojové vady, jejichž závažnost se odvíjí od pokročilosti gravidity.

Vrozené zarděnky se pak u miminka mohou projevit také prostřednictvím Greggova syndromu, který je mezi lidmi známý i jako syndrom vrozených zarděnek nebo třeba zarděnková embryopatie. Toto onemocnění zahrnuje triádu symptomů, kam patří srdeční postižení, vrozená katarakta a hluchota. K typickým projevům Greggova syndromu tedy řadíme:

  • vrozené srdeční vady,
  • postižení centrální nervové soustavy,
  • postižení sluchu včetně celkové hluchoty,
  • postižení zraku (šedý zákal, retinopatie),
  • vznik purpury a petechií,
  • různé zubní anomálie,
  • autoimunitní cukrovku,
  • polygrandulární syndrom,
  • žloutenku způsobenou hepatitidou,
  • progresivní rubeolovou panencefalitidu (PRP).

Je-li těhotná žena bez dostatečných ochranných protilátek vystavena infekci v průběhu prvního trimestru, lékaři doporučují provést sérologické vyšetření (testy na protilátky) a případně podstoupit genetickou konzultaci. Riziko postižení plodu je v tuto chvíli velmi vysoké, a proto se nastávající matce často doporučuje ukončení těhotenství.

Nepříjemné zdravotní obtíže hrozí dítěti i v případě, že se nastávající matka nakazí až během druhého nebo třetího trimestru těhotenství. Zarděnky pak mohou u novorozenců vyvolat třeba myokarditidu, meningoencefalitidu nebo trombocytopenickou purpuru. Dále hrozí, že dítě bude mít nízkou porodní hmotnost, a může také dojít k rozvoji psychomotorické retardace nebo postižení dlouhých kostí.

Komplikace zarděnek

Ačkoliv zarděnky mívají ve většině případů nekomplikovaný průběh, může se stát, že u pacienta dojde k rozvoji nepříjemných zdravotních komplikací. Kromě vyrážky a dalších nespecifických projevů se pak objeví také o mnoho závažnější obtíže, které mívají převážně neurologický charakter a postihují i řadu orgánových systémů. Mezi možné komplikace se řadí:

  • artritida,
  • hepatopatie,
  • myokarditida,
  • trombocytopenická purpura,
  • encefalitida doprovázená horečkou a křečemi,
  • progresivní rubeolová panencefalitida.

Diagnostika

Jak poznat zarděnky? K odhalení této vysoce nakažlivé nemoci lékařům většinou stačí pacientova anamnéza a charakteristický klinický obraz (vyrážka, zvětšené mízní uzliny). Pozor by si ovšem měli dát na možnou záměnu za jiné exantémové onemocnění, jehož rozvoj se projevuje výsevem podobné vyrážky.

Z toho důvodu je dobré provést sérologické vyšetření (protilátky izotypu IgM metodou ELISA). U těhotných žen, které přišly do kontaktu s nakaženým člověkem, by pak mělo být samozřejmostí i vyšetření protilátek izotypu IgG proti viru rubeoly. Podle nich je totiž možné prokázat specifickou imunitu v minulosti navozenou očkováním nebo proděláním zarděnek.

Vyšetření na protilátky se obvykle provádí také u novorozenců, v jejichž případě lékaři zaznamenali kongenitální změny typické právě pro zarděnky. Stejně tak by měly být testy provedeny ve chvíli, kdy panuje podezření, že se dítě mohlo nakazit v průběhu těhotenství.

Léčba zarděnek

Zajímá vás, jaká existuje pro zarděnky léčba a co dělat, pokud by u někoho z vašeho okolí skutečně došlo k rozvoji této vysoce nakažlivé choroby? Kvůli své infekčnosti podléhají zarděnky hlášení. To znamená, že pokud lékař potvrdí tuto diagnózu, je povinen danou informaci předat krajské hygienické stanici.

Pokud jde o to, jak se onemocnění co nejrychleji zbavit, žádná specifická léčba zarděnek neexistuje a ve většině případů ani není nutná. Terapie většinou spočívá v tlumení jednotlivých příznaků a nemocný se musí na nějakou dobu izolovat od zbytku populace, což zamezí dalšímu šíření nákazy. Vyhýbat by se přitom měl hlavně těhotným ženám.

Ke snížení obtíží mohou pacienti užívat třeba běžné léky proti horečce a rýmě. Kromě toho mohou pro potlačení rýmy vyzkoušet také čaj z heřmánku, zatímco čaj z meduňky pomáhá pro celkové zklidnění organismu. Aby toho nebylo málo, doporučuje se také květ černého bezu.

Preventivní opatření

Dnes je již známým faktem, že úspěšně může potlačit zarděnky očkování, které lékaři vyvinuli několik let po izolaci příslušného viru. Jaké očkování zarděnky vyžadují? V současné době se využívá kombinovaná MMR vakcína (Measles, Mumps, Rubella), která by měla pacienta spolehlivě ochránit proti třem různým onemocněním (spalničky, zarděnky, příušnice).

Na území České republiky se proti zarděnkám očkuje od roku 1986. Toto očkování je povinné a momentálně má dvoufázové schéma. Podle očkovacího kalendáře platného od roku 2018 se dětem tedy aplikují dvě dávky vakcíny. První se podává od 13. do 18. měsíce života, druhá pak od 5. do 6. roku věku. Očkování je ale samozřejmě možné provést i u dospělých.

Rozdíl mezi spalničkami a zarděnkami

Spalničky patří stejně jako zarděnky mezi virová infekční exantémová onemocnění, která postihují především malé pacienty. Tyto choroby pak mohou mít i velmi podobné projevy, a to včetně typické vyrážky i nespecifických příznaků (horečka, rýma, zánět spojivek). U jinak zdravých pacientů mívají zarděnky projevy mírné, v případě spalniček ovšem dokáží člověka potrápit.

Ve druhé fázi onemocnění se pacienti potýkají s vysokými horečkami (přes 39 °C), celkovou únavou a schváceností, ale i s výraznými respiračními příznaky, kam patří třeba suchý dráždivý kašel. U dětí do 5 let věku, u podvyživených jedinců, u osob s oslabeným imunitním systémem a u pacientů, které trápí infekce HIV nebo jiné onemocnění, pak mohou mít spalničky velmi závažné komplikace.

V minulosti se spalničky řadily mezi poměrně běžné choroby, ale prostřednictvím očkování se jejich výskyt výrazně snížil. I dnes ovšem patří mezi nejčastější příčiny úmrtí pacientů v dětském věku, a to zejména v rozvojových státech. K tomu přispívá hlavně riziko sekundárních bakteriální infekcí a skutečnost, že vlivem odmítání vakcíny a nedostatečných očkovacích programů stále dochází k rozsáhlým epidemiím spalniček.

Zarděnky fotografie

Zdroje: nzip.cz, vaccination-info.eu, wikiskripta.eu

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top