Platí to v případě, kdy lékař dospěje k závěru, že jeho pacient potřebuje nikoli pojišťovnou plně hrazené léky, ale že obdobné léčivo s doplatkem je pro něj vhodnější. ČTK to sdělil ombudsman Pavel Varvařovský, jenž se zabýval takovouto kauzou z Karvinska.
Na ombudsmana se obrátil muž, který žije v sociální tísni a pobírá od státu měsíčně 3410 korun coby dávku na živobytí. Jeho lékař rozhodl, že lék s doplatkem je pro něj mnohem vhodnější než lék s obdobným složením, jenž plně hradí pojišťovna.
Muž ale na doplatek neměl peníze, proto požádal úřad práce o mimořádnou sociální dávku, z níž by doplatek uhradil. Pacient neuspěl; úřad mu sdělil, ať si nechá předepsat levnější lék.
Ombudsman upozornil, že o tom, jaké léky pacienti užívají, nerozhodují úředníci, ale lékaři. Pokud přichází pacient s žádostí o mimořádnou dávku na uhrazení doplatku a má k tomu potvrzení lékaře, je úřad povinen jeho požadavek přezkoumat.
Úřad ani nesmí odbýt takového žadatele argumentem, že pobírá sociální dávky od státu na živobytí a z nich si musí doplatek za léky uhradit. Úředníci musí při rozhodování zohlednit výši doplatku za lék a zejména to, zda by byl občan schopen s dávkou na živobytí po uhrazení platby v lékárně skutečně vystačit.
Na téma hrazení doplatků nepanuje mezi ombudsmanem a ministerstvem práce a sociálních věcí podle Varvařovského shoda. Proto chce v budoucnu o věci jednat nejen s jeho zástupci, ale i představiteli ministerstva zdravotnictví, Všeobecné zdravotní pojišťovny a Státního ústavu pro kontrolu léčiv.