Zajímá vás aktuální situace v České lékařské komoře? Souhlasíte s jejími kroky? Nebo podporujete snahy o její rozdělení? Kam ČLK směřuje jste se mohli zeptat přímo jejího prezidenta Milana Kubka. Na vaše dotazy odpovídal v on-line rozhovoru na Zdraví.Euro.cz.
Dobrý den, podporujete zákon o neziskových nemocnicích, který byl nakonec přijat. Nevadí Vám, že o tom, zda nemocnice bude mít smlouvu s pojišťovnou, bude rozhodovat právní status nemocnice a nikoliv kvalita poskytované péče? Jak tento zákon zabrání snižování kvality péče u nemotivovaných zdravotníků a zdravotnických zařízení? Myslíte, že ministerstvo zadravotnictví bude umět určovat kolik a jakých lůžek kde bude a jaké nemoci se kde budou léčit, když není nyní schopno ani řídit vlastní fakultní nemocnice generující systémově další a další dluhy?
Nemyslíte, že by mělo být spíše snahou pojišťoven poskytovat svým pojištěncům co nejvalitnější péči za co nejméně peněz? Nebylo by tedy lepší spíše pojišťovnám zvýšit jejich autonomii a ponechat si jen kontrolní funkci? Nemyslíte že koncentrace rozhodovacích pravmocí do rukou MZ (navíc bez odpovědnosti za případně způsobené dluhy) zvýší prostor pro korupci a pro rozhodování na základě klientelismu, což v důsledku systém opět prodraží? Myslíte si že mi mamon zatemnil mozek když také nesouhlasím s politikou současného šéfa MZ?
Děkuji za nevyhýbavé odpovědi. MUDr. Aleš Fibír
Zákony přijímané parlamentem jsou vždy kompromisem mezi ideálem jejich předkladatele a vůlí dostatečného počtu zákonodárců danou normu podpořit. Přínos každého nového zákona lze nejlépe hodnotit ve srovnání se situací před jeho schválením. Takto je tedy nutno přistupovat i k vaší otázce.
V současnosti rozhodují o uzavření či neuzavření smluvního vztahu se všemi zdravotnickými zařízeními úředníci pojišťoven, a to bez jakýchkoliv veřejně známých a kontrolovatelných pravidel. O tvrzení, že rozhodujícím faktorem je kvalita poskytované zdravotní péče, lze s úspěchem pochybovat. Výsledky výběrových řízení podle z. 48/97 Sb. o veřejném zdravotním pojištění nejsou totiž pro pojišťovny závazné. Toto se změní, pokud pan prezident Klaus nebude vetovat novelu z. 20/66 Sb. ( tisk 1045 ).
Zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních (VNÚZZ) stanoví (§ 43), že po 1.1.2008 musí pojišťovny realizující veřejné zdravotní pojišťovny hradit péči v „neziskových nemocnicích“ a to jednak v těch uvedených v přiloženém seznamu a jednak v těch, které vzniknou na žádost zřizovatelů nemocnic ( podle § 34 má každý právo požádat o změnu zdravotnického zařízení, které poskytuje ústavní péči, v neziskové ZZ ). V ostatních nemocnicích bude z veřejného pojištění hrazena pouze péče neodkladná, pokud zařízení nezíská smlouvu s pojišťovnou na základě výběrového řízení.
Na rozdíl od současnosti, kdy nemá ČLK právo kontrolovat ani personální vybavení nemocnic, a tak například kraje nemocnice zřizují a samy sobě prostřednictvím svých úředníků kontrolují, musí VNÚZZ splňovat personální, věcné a technické vybavení ( § 35 ). ČLK spolupracuje s Ministerstvem zdravotnictví na přípravě příslušné vyhlášky.
Ministerstvo zdravotnictví po předchozím projednání s krajem, zdravotními pojišťovnami a příslušnými Komorami stanoví rozsah povinnosti poskytovat zdravotní péči a spádové území ( § 33 ). Jde vždy o minimální rozsah péče a o území, z něhož nesmí být pacient odmítnut. Nejde pochopitelně o žádný zákaz poskytovat péči další ( pokud ji zdravotní pojišťovny budou ochotny nasmlouvat ) ani nebude ZZ uzavřeno pacientům odjinud.
Stran poznámky o řízení fakultních nemocnic, tak zde souhlasím, že s výjimkou ministra Ratha, který stanovil ředitelům pravidla sankčním a bonusovým řádem, jeho předchůdci většinou tyto tzv. přímo řízené organizace příliš neřídili. Je však pravdou i to, že řízení FN znesnadňují nejasné kompetence mezi nemocnicí a fakultou ( zdravotničtí a školští pracovníci… ).
Máte pravdu i v tom, že zdravotní pojišťovny se snaží platit za zdravotní péči co nejméně a to se jim poměrně daří. Na druhé straně však kontrolní mechanismy a revizní činnost pojišťoven se omezují na formální stránku věci, tedy na kontrolu správnosti rodných čísel, povolených kombinací výkonů…, avšak ještě nikdy jsem neviděl revizního lékaře, který by kontroloval kvalitu léčby v nemocnici, oprávněnost hospitalizace či správnou indikaci k nějakému vyšetření či výkonu. Nesdílím tedy váš optimismus, že by zdravotní pojišťovny byly schopny kontrolovat kvalitu zdravotní péče. Logickou motivací pojišťoven je platit za péči co nejméně a proto ani nemohou být hlavním garantem kvality poskytované péče.
Úplná autonomie zdravotních pojišťoven, jejichž prostřednictvím stát, jakožto organizátor veřejného zdravotního pojištění, zajišťuje dostupnost zdravotní péče všem občanům, je nesmysl. Buď bude nad pojišťovnami dozorovat Ministerstvo zdravotnictví, vláda, parlament ( stávající stav ) a nebo nějaký regulační úřad ( představa ODS ), který bude rovněž závislý na politickém rozložení sil. Výsledek bude s největší pravděpodobností srovnatelný.
V uplynulých měsících se stát přihlásil k odpovědnosti za dluhy ve zdravotním pojištění tím, že zvýšil platby státu za 55% tzv. státních pojištěnců ( děti, důchodci, nezaměstnaní ). Jejich základní příčinou je nepoměr mezi nízkými výdaji na zdravotnictví a vysokou kvalitou a širokou dostupností zdravotní péče pro občany ČR. Autonomie zdravotních pojišťoven je jistě krásná věc, jen by bylo třeba vyřešit, kdo v takovém případě zaplatí jejich dluhy a nebo co se stane s klienty pojišťovny, která si zcela autonomně a bez kontroly zkrachuje či bude vytunelovaná. Jsem přesvědčen, že stát, který nese již z ústavy odpovědnost za zajištění dostupnosti zdravotní péče, musí mít v ruce nástroje, jak tuto povinnost vůči občanům plnit.
Odpověď na otázku, zda vám zatemnil mysl mamon či něco jiného, neznám. Netroufám si dokonce ani posuzovat, zda je či není vaše mysl zatemnělá. Na nesouhlas s konáním ministra zdravotnictví máte pochopitelně právo, stejně tak jako nemusíte souhlasit s mými odpověďmi.
Milan Kubek s kolegiálním pozdravem a prosbou o stručnější otázky, neboť uspokojivá odpověď na takto strukturované dotazy by vydala na celou přednášku.
Pane prezidente, považujete za správné, abych jako praktický lékař hradil ze svého příjmu indukovaná vyšetření /labor.vyšetření,rtg,SONO,CT…/ provedená v rámci dif.-diagnostické péče o mé pacienty,pokud překročím limit na tato vyšetření stanovený úhradovými vyhláškami ministra zdravotnictví?Úhradovou vyhlášku jste osobně označil za spravedlivou. Nutno připomenout,že cena těchto vyšetření byla vydáním nového Seznamu výkonů značně zvýšena/např. u sonograf. vyšetření v průměru o 30%/,mohu tedy provést výrazně méně stejných vyšetření v porovnání s rokem 2005,abych nepřekročil nastavený limit a neplatil. Děkuji. dr.Roman Houska
Na úvod jen pro úplnost: Vyhlášku 550/05 Sb. jsem označil za tvrdou, ale spravedlivou. Tvrdou proto, že zavedla tak přísné regulace na preskribci i indukovanou péči, že je bylo možno akceptovat pouze jako přechodné opatření k řešení akutní finanční krize, kdy zpožďování plateb zejména od VZP ohrožovalo ekonomickou stabilitu většiny zdravotnických zařízení. Spravedlivou proto, že stejná pravidla platí pro všechna zdravotnická zařízení a to jak v oblasti nárůstu příjmů tak stran zmiňovaných regulací. Vyhláška skoncovala s praktikami, kdy zdravotní pojišťovny vůči některému lékaři uplatňovaly regulace a vůči jinému v obdobné situaci nikoliv.
Ještě jako předseda LOK-SČL jsem se před vydáním vyhlášky snažil prosadil zmírnění regulací, aby maximální srážka nemohla přesáhnout 15-20% úhrady danému zdravotnickému zařízení za výkony. Mé obavy, že nelimitované regulace mohou ohrozit lékaře těch odborností, kde je drahá preskribce a vykazují se zároveň pouze levné výkony ( diabetologie, alergologie, psychiatrie… ), však ministerstvo nevyslyšelo.
Za další nedostatek úhradových vyhlášek jsem považoval a považuji absenci bonifikací za úspory a srovnávání nákladů pouze na historickou úroveň daného zařízení bez ohledu na to, zda se v porovnání s obdobnými zařízeními chovalo a chová úsporně, či rozhazovačně. Zachovaly se tedy historické nespravedlnosti.
Asi víte, že XVIII. Sjezd ČLK 14.1.2006 vyslovil nesouhlas s regulačními opatřeními danými vyhláškou 550/05 Sb. Na základě tohoto usnesení jsem jako čerstvě zvolený prezident zahájil jednání s ministerstvem a pojišťovnami o novelizaci této vyhlášky. ČLK zůstala ve vyjednávání sama, neboť organizace soukromých lékařů sdružené v tzv. Krizovém štábu odmítly s ministrem Rathem jednat. Po několik týdnů trvajícím vyjednávacím marathónu se mi spolu s ministrem Rathem podařilo přesvědčit ministra financí i předsedu vlády o nutnosti zvýšit platby státu za pojištění dětí, důchodců a nezaměstnaných. Zdravotní pojišťovny tak získají v roce 2006 navíc cca. 4 miliardy Kč. To umožnilo ministrovi zmírnit tvrdost úhradové vyhlášky, aniž by se znovu prodloužily lhůty splatnosti zdravotnickým zařízením. Abych však nezdržoval, podařilo se mi vyjednat následující zlepšení, která ministerstvo promítlo do vyhlášky 101/06 Sb. platné od 1.4.2006:
Úhrady:
1) Zvýšení úhrad ze současných 103% na úroveň 105% roku 2005 při zachování
jejich stávajících mechanismů ( kapitace pro praktické lékaře se zohledněním
věkových skupin, úhrada na rodné číslo pro ambulantní specialisty… )
2) Zvlášť účtované léky se hradí do limitu 2. pololetí 2005 na jednoho pacienta
s danou diagnózou.
3) Očkování a prevence jsou vyjmuty z regulací a hradí se do limitu 105% na RČ.
4) Pojišťovny zohlední neplnohodnotné nebo neúplné referenční období.
Regulace:
1) Zdravotní pojišťovny nebudou uplatňovat regulace úhrad ani sankce za
překročení nákladů, pokud zdravotnické zařízení ošetří v daném období méně
než 50 pojištěnců této pojišťovny.
2) Léky a materiál – limit 101%, regulace 20% z překročení 101-105%, regulace
40% z překročení 105-110%, regulace 100% z překročení nad 110%
3) Indukovaná péče - u laboratoří limit 106% bodů, regulace 100% z překročení
u RTG ( odbornost 809 ) limit 110%, regulace 100% z překročení
4) Lze domluvit jiný způsob úhrady pokud by postup dle vyhlášky snížil kvalitu a
dostupnost péče, pokud toto nepovede k nedodržení zdravotně pojistného plánu pojišťovny.
Vyhláška 101/06 Sb. také obsahuje tzv. „vyviňovací klauzuli“: Pokud zdravotnické zařízení prokáže, že vzhledem ke zdravotními stavu pojištěnce nemohlo použít jiný způsob léčby nebo předepsat jiný zdravotnický prostředek nad 15.000 Kč schvalovaný revizním lékařem, zdravotní pojišťovna příslušnou regulaci neuplatní, pokud zdravotnické zařízení srovnatelný zdravotnický prostředek ve srovnatelném rozsahu nepředepsalo v referenčním období.
Obecně platí, že zdravotnická zařízení by se měla chovat přibližně stejně jako v loňském roce, aby se nevystavovala riziku regulačních srážek a zároveň neohrozila svoji vlastní budoucnost vytvořením si příliš nízkých hodnot preskribce a indukovaných vyšetření pro budoucí srovnávání.
Máte pravdu, že zatím co preskribci si každý lékař vlastnící PC dokáže snadno ohlídat, situace u indukovaných vyšetření je i díky novému seznamu zdravotních výkonů, který konečně obsahuje důstojnou cenu naší práce, i když ji zatím nedostáváme zaplacenu, komplikovanější. Všichni se shodneme na tom, že výkony se zdražily. Je však podivuhodné, jak se liší údaje od lékařů různých odborností. Zatím co biochemici připouští zdražení svých výkonů o cca. 2% a rentgenologové 5-10%, tak vy uvádíte zdražení sonografií o 30%. Věřím, že nejobjektivnější informace mají zdravotní pojišťovny, které jsou schopny dopady seznamu výkonů namodelovat. A byly to právě pojišťovny, kdo při jednáních o novele úhradové vyhlášky přišel s průměrným zdražením laboratorních vyšetření o 6% a zobrazovacích vyšetření o 10%. Tyto hodnoty pak byly zapracovány jako nové limity, aby při stejném objemu indukované péče nebyla odesílající zdravotnická zařízení postihována kvůli změnám v seznamu výkonů.
Je smutné, jak málo soukromých lékařů se orientuje ve složitém systému předběžných a definitivních úhrad a různých regulací. Systém je velmi nepřehledný a tak řada z našich kolegů ani neví, co zdravotním pojišťovnám podepisují. Pokud bude ČLK právě tím vyjednavačem s pojišťovnami, budu se snažit prosadit jednodušší a přehlednější pravidla úhrad. Soukromým lékařům chybí informace. Bohužel řada z nich nečte ani časopis Tempus a věří všem nesmyslům, které slyší v televizi a čtou v novinách. Jen tak si lze vysvětlit, že se například praktičtí lékaři bojí odesílat pacienty na konziliární vyšetření k odborníkům, ač tato péče není nijak regulována. Právě neinformovanost činí z řady kolegů důvěřivé oběti různých mystifikací.
Závěrem ještě jedna informace do budoucnosti. XIX. Sjezd ČLK 1.4.2006 uložil prezidentovi a představenstvu, aby jednání s ministerstvem zdravotnictví dosáhli úhradové vyhlášky, která vyřeší přesně a správně stávající nepřesnosti a zohlední nárůst nákladů na provedené výkony od 1.1.2006. Nové představenstvo hned na svém prvním zasedání zvolilo pracovní skupinu ( Dr. Jojko, Dr. Kinšt, Dr. Nový ), která bude s ministerstvem zdravotnictví jednat. Jmenovaným kolegům se zatím bohužel nepodařilo žádné další zlepšení vyjednat. Zůstává tedy v platnosti vyhláška 1001/06 Sb., kterou jsem jménem ČLK vyjednával já.
Dobrý den. Chtěl bych se zeptat, co bude dělat lékařská komora s dodržováním přesčasových hodin, s aplikací Evropského práva v této oblasti? Do kdy bude muset lékař vykazovat ve službě “ čekání na práci?? na PRACOVISTI!!!( všichni víme jaká je realita??)“, jestli je pro bezpečnost pacientů normální, aby je ošetřovali lékaři po službě (na nohou 36 hod), nebo dokonce po víkendu (So-Ne) co je (24+24hod+pondělí) 56 hodin??
Neuvažuje se , aby lékařská komora požádala o jakousi „právní IMUNITU-beztrestnost“, v případě že lékař po službě provede nějakou neúmyslnou profesní „botu“??? ( řidiči BUSu musí odstavit autobus po 8 hodinách, letci letadlo po 6 hodinách, a co chirurg, internista, porodník atd., ten může 36-56 hodin odborně a kvalitně pracovat?? MUDr. Petr Zalaba
Nový zákoník práce, který vstoupí v platnost 1.1.2007 je již v souladu s evropskými směrnicemi o pracovní době i judikáty Evropského soudního dvora a ruší tedy tzv. pracovní pohotovost na pracovišti, která je prostředkem k vykořisťování lékařů v nemocnicích. Od příštího roku bude tedy i v ČR veškerá přítomnost zaměstnance na pracovišti považována za výkon práce, bude muset být adekvátně zaplacena a její rozsah bude limitován na max. 8 hodin v průměru za týden. Aplikace nového zákoníku si jistě vyžádá změny v organizaci práce v nemocnicích. ČLK v současnosti spolupracuje s Ministerstvem zdravotnictví na přípravě vyhlášky o personálním vybavení veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, která bude muset nový právní stav reflektovat.
Jako bývalý předseda LOK-SČL vím, že se lékařské odbory snažily prosadit přechodné období, aby v souladu s možnostmi, které nám evropská legislativa dává, bylo umožněno lékařům po několik let dohodnout se na větším objemu práce než 48 hodin týdně. Naše snažení zmařil postoj OSZSP, jehož předseda Schlanger nesnesl představu, že by si lékaři mohli službami více vydělávat. Ministerstvo práce bohužel nereflektovalo na názory lékařů, kteří musí ÚPS zajistit, a prosadilo i proti vůli ministra zdravotnictví velmi rigidní normu.
Skutečnost, že lékař, který je ve službě například od pátečního ráno do pondělního odpoledne, představuje potenciální nebezpečí pro pacienty, mne velmi znepokojuje. Díky tomu, že jsem takové služby sloužil 12 let, vím dobře o čem mluvíte. Problém přetěžování lékařů v nových členských státech EU má dokonce i rozměr mezinárodní. FEMS ( Evropská federace lékařů zaměstnanců ), jejímž jsem viceprezidentem, přijala na svém dubnovém plenárním zasedání v Paříži usnesení, kterým varuje Evropský parlament a Evropskou komisi před důsledky přetěžování lékařů.
ČLK pochopitelně nebude prosazovat žádnou beztrestnost pro lékaře, kteří by svým konáním poškodili pacienty. Naším cílem je naopak prosadit pro lékaře dobré pracovní podmínky. Bez ohledu na to, že z 19 členů představenstva ČLK jsou pouze 3 zaměstnanci, budu jako prezident Komory hájit zájmy všech lékařů, tedy i zaměstnanců. Proto budu spolupracovat nejenom s organizacemi soukromých lékařů, ale i s Lékařským odborovým klubem, který bojuje za zájmy lékařů – zaměstnanců ze všech sil již deset let.
Dobrý den, kdesi jste , pane prezidente prohlásil to , co všichni více-méně tušíme. Nejsme odměňováni podle nového Seznamu výkonů, který je dávno platný. Blokuje nás Vyhl. 550 a násl .101 se svými regulacemi. Můžete mi vysvětlit, prosím , jak je toto možné ? Co tady vlastně platí ? Děkuji Vám. MUDr.Tomáš Rozsíval, Opava
Paradoxně platí všechny zmiňované právní normy. Cena lékařské práce je v novém Seznamu výkonu výrazně navýšena, avšak kvůli omezeným finančním možnostem veřejného zdravotního pojištění jsou úhrady zdravotnickým zařízením limitovány. Naším úkolem je prosadit, a jistě to nepůjde jinak než postupnými kroky, aby se vyšší cena práce promítla do reálného navýšení úhrad zdravotnickým zařízením a do vyšších platů lékařů zaměstnanců.
Avšak i když je zvýšení ceny naší práce zatím převážně pouze deklaratorní, reálný význam má. Podle nového Seznamu zdravotních výkonů můžeme účtovat péči nepojištěným pacientům a pojišťovnám, s nimiž nemáme uzavřenu smlouvu. Výhody nového Seznamu výkonů ocení jistě i nové praxe bez historie, které první rok mohou fungovat v režimu neregulovaného výkonového systému. Na změně vyděláme i při účtování pojišťovnám, u kterých ošetříme jen tzv. malý počet pojištěnců.
Základním problémem, který brání plné realizaci Seznamu výkonů, jsou příliš nízké výdaje na zdravotnictví ( 7% HDP ), které v ČR dokonce rostou pomaleji, než jak se rozvíjí naše ekonomika. Pokud se nechceme smířit o omezením kvality a snížením dostupnosti zdravotní péče, musíme se snažit prosazovat zvýšení výdajů na zdravotnictví alespoň na úroveň 8% HDP, jak svým členům doporučuje EU. Pokud se nám toto nepodaří, pak se výrazného zvýšení svých příjmů nedočkáme, neboť ani ucpání pověstných „černých děr“ ( léky, zdravotnický materiál, investice… ) stačit nebude.
Při limitovaném množství prostředků je třeba stále hledat rovnováhu mezi výší úhrad za zdravotní péči, dobou splatnosti našich faktur a výší nákladů na léky a zdravotnické prostředky. Tuto realitu jsem měl na paměti, když jsem jménem ČLK vyjednával s Ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami o změně úhradové vyhlášky. Výsledkem je slušný kompromis, který se bude moci stát základem pro financování zdravotnických zařízení i ve druhém pololetí letošního roku.
Zákon zachování hmoty platí i ve financování zdravotnictví. Zkrátka, čím více utratíme třeba za léky, tím méně zbude na zaplacení naší práce. Pokud je pravda, že díky vyhlášce 550/2005 Sb. se snížily za první čtvrtletí výdaje na léky o 2 miliardy korun ( údaje farmaceutických firem ), pak by to byl s ohledem na ekonomickou rovnováhu veřejného zdravotního pojištění fantastický výsledek.
Pane prezidente, jako bývalý odborář a předseda LOKu stejně jako my všichni, víte, že nikde v nemocnicích se nedodržuje stávajícími předpisy regulovaný fond přesčasových hodin a že služby lékařů na druhé straně jsou jedinou možností, jak si přilepšit k jinak mizerným mzdám. Na úkor ovšem různých podvodů a čarování s výkazy práce apod. Jistě to znáte, co si budeme povídat.
Od 1.1.2007 ovšem platí nový Zákoník práce, který snad toto již nedovolí. Lékaři přijdou o svá přilepšení a manažerům nemocnic nastanou skutečné potíže jak to všechno zase zmanipulovat, aby zajistili se stávajícím množstvím lékařů povinné služby. Někde to řeší za hranicí zákona, slouží nekvalifikovaní lékaři, nebo jsou lékaři doma na telefonu apod. Nic není v rámci zákona a poškozuje to kvalitu, poškozuje to hlavně péči lege artis, což by mělo být hlavním tématem dozoru ČLK. Jsou to letité podvody a nikdo s tím nic nedělá. Politici to komentují jako vadu systému, ale že by konečně do zdravotnictví dali více peněz, k tomu se nikdo nechystá. Jak je možné, že se tady veřejně dlouhá léta toleruje porušování zákona a nikomu to jaksi nevadí? Děkuji Vám. MUDr.Tomáš Rozsíval, Opava.
Na stejný problém upozorňoval kolega MUDr. Zalaba, proto si dovolím předpokládat, že jsem částečně zodpověděl i tento dotaz.
Nutnost vykazovat každou přítomnost lékaře na pracovišti jako výkon práce a adekvátně ji honorovat vytvoří tlak na změny v organizaci práce. Osobně mám však obavu, že kvalifikovaných lékařů není v ČR dostatek na to, abychom od 1.1.2007 mohli vyhovět evropským normám. Proto jsme se snažili prosadit přechodné období, bohužel úředníci Ministerstva práce více naslouchali hlasu pana Schlangera, který se obával, že když budou lékaři více vydělávat, tak nezbudou peníze pro ostatní personál.
Je třeba počítat s tím, že zajištění ÚPS bude od příštího roku dražší a že se tedy mírně zvýší podíl osobních nákladů na celkových nákladech nemocnic. ČLK neustále upozorňuje na nutnost zvýšit výdaje na zdravotnictví. Jsem rád, že i já jsem v jednáních s ministrem Rathem a premiérem Paroubkem přispěl ke zvýšení plateb pojistného za tzv. státní pojištěnce. Čtyři miliardy za rok jsou jistě hezké peníze, ale je to málo. Rekordně rostoucí česká ekonomika si může dovolit více, jde pouze o to, aby zdravotnictví nebylo pouze verbální, ale skutečnou celospolečenskou prioritou.
Vedle peněz je však závažnějším problémem nedostatek kvalifikovaného personálu. Vzhledem k tomu, jak dlouho trvá studium medicíny a vyškolení kvalifikovaného lékaře, tak zde může pomoci pouze širší zapojení soukromých lékařů do práce v nemocnicích. Limity na množství přesčasové práce lze částečně řešit rovněž dohodami o pracovní činnosti.
Od 1/4/06 došlo ke snížení pracovních hodin z 12 h na 10 h za den
ve vzorci KORKO. V Tempusu píšete, že toto omezení se týká jen 3% ambulancí, předpokládám, že nyní se bude týkat skoro každého. I nyní, pokud jsem poctivě ambuloval 8 hodin denně, tak i bez jakékoliv „ostré tužky“ či provádění jen lukrativních výkonů nebylo problémem se dostat ve výkazu na 12 hodin.
Vše je dáno tím, že délka výkonu uváděná v sazebníku neodpovídá vždy skutečnosti.Současné snížení KORKO chápu jako další regulační past, kdy sebepoctivější lékař si nemůže vydělat více ani delší dobou strávenou v ambulanci a ošetřením více pacientů (při dodržení všech dalších regulaci vztažených na unicitního pojištěnce), je to jen další nivelizace systému, v kterém si nikdo nesmí vydělat? Je zájem ČLK mít uniformní zdravotnictví? (Stejně si myslím že KORKO vzniklo v našem podivném systému spíše historicky a na základě nějakých dohod a pasovat do něj předpisy EU přinejmenším kulhá.)
kania
Snížení denního limitu pro vykazování provedených výkonů z 12 hodin denně na 10 hodin denně (nová úprava § 41 odst. 6 – sněmovní tisk 1150) byla parlamentem schválena na základě pozměňovacího návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Úprava byla provedena ve vazbě na nový Zákoník práce, který harmonizuje české právo s komunitárními předpisy. Komunitární právo, konkrétně směrnice 2003/88/EC o některých aspektech organizace pracovní doby stanoví krom jiného z důvodu bezpečnosti práce (a v tomto případě i bezpečnosti spotřebitele – pacienta) maximální délku denního, týdenního, měsíčního a ročního pracovního zatížení, tedy limity pro délku pracovní doby. Dále stanoví intervaly pro přestávky v práci, přestávky na oběd, večeře a další.
Pozměňovací návrh tak jak byl předložen MPSV ve Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, a jak byl také Sněmovnou schválen přebírá tato omezení. ČLK tento návrh zaznamenala a naši právníci ho analyzovali. Zde je nutno vzít v úvahu, že směrnice se nevztahuje jen na zaměstnance, ale na všechny pracovníky – tedy i na samostatně pracující osoby svobodného povolání (tedy i lékaře).
Neschválení této úpravy nemohla ČLK prosazovat z toho důvodu, že ČR musí mít zákony harmonizované s komunitárním právem. Požadovat zamítnutí harmonizační úpravy nemělo vůbec smysl.
Tato evropská úprava ostatně byla přijata z důvodu bezpečnosti práce, ale i bezpečnosti pacientů. Kvalita a bezpečnost práce lékaře z hlediska pacienta klesá v čase. Mezinárodní výzkumy prokázaly, že koncentrace po 4 hodinách klesá pod kritickou mez. Proto byly uzákoněny povinné přestávky. Stejným způsobem klesá výkonnost i po překročení 8 hodin práce. Proto byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. Je řadou výzkumů dokázáno, že přetěžování lékařů nadlimitním množstvím přesčasové práce zvyšuje riziko chyby při zákroku.
ČLK při jednáních o tomto problému rovněž vzala v úvahu skutečnost, že KORKO pojišťovny podle svých vlastních údajů uplatňují jen u 3% pracovišť.
Drtivá většina ambulancí vykazuje výkony v objemu menším než 12 hodin na kalendářní den. Kvůli těmto 3% ordinací, které vykazují výkony za každý kalendářní den včetně svátků, sobot a nedělí v objemu 12 hodin nemělo cenu bourat zákon, který zvyšuje příjmy veřejného zdravotního pojištění jen do konce letošního roku o 4 miliardy Kč. Za přínosnou pro lékaře nepovažuji ani novelu Seznamu zdravotních výkonů, která by zkrátila časy některých výkonů, jak ostatně pojišťovny na přelomu roku navrhovaly. Výsledkem takové aktivity by nebylo nic jiného, než že bychom museli ošetřovat více pacientů, abychom si vydělali stejné peníze.
Avšak i bez ohledu na souvislosti s právem EU je obtížné obhajovat skutečnost, že by 3% lékařů, kteří mohou být změnou poškozeni, skutečně každý den pracovala 12 hodin.
(iso), www.Zdravi.Euro.cz