OTÁZKA: * * Co vás přivedlo ke studiu medicíny?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Abych řekla pravdu, když jsem se rozhodovala, na jakou vysokou školu si podám přihlášku, o medicíně jsem moc neuvažovala. Na gymnáziu jsem měla slušné studijní výsledky, bavily mě hlavně předměty, které vyžadovaly logické myšlení. Měla jsem ráda chemii, matematiku a fyziku, ani technické kreslení a deskriptivní geometrie mi nedělaly žádný problém. Také jsem ráda malovala, a proto jsem hodně zvažovala, že bych šla na architekturu. Pod vlivem náhlého, nečekaného onemocnění v rodině jsem se však nakonec přihlásila na medicínu a byla přijata na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Ještě po prvním roce studia jsem uvažovala o tom, že přestoupím na architekturu, studium na medicíně mě moc nebavilo, nebyla jsem zvyklá na „biflování“. Nakonec jsem tam ale zůstala. Po třetím ročníku nám přibyly klinické předměty a to mě konečně začalo bavit. Od samého počátku studia jsem si také řekla, že pokud dostuduji, nebudu dělat nic jiného než chirurgii. A jak už to mám v povaze, začala jsem se na to systematicky připravovat. Chodila jsem na speciální stáže na I. chirurgickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. O prázdninách i během školního roku jsem navíc byla na brigádě na chirurgii na Bulovce, kde jsem pracovala jako sestra. Řekla jsem si, že práci na chirurgii musím poznat ze všech stran. Byly to pro mě velmi cenné zkušenosti. Znala jsem práci sester velmi dobře a to se mi pak v praxi zúročilo. Oproti ostatním medikům v ročníku jsem měla výhodu, že jsem se naučila spoustu ošetřovatelských výkonů. Nedělalo mi problém odebírat krev, píchat injekce a podobně. Když jsem pak po promoci nastoupila na chirurgii, nemohlo se mi stát, že bych od sestřiček někdy slyšela, že „něco nejde“.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Přání pracovat na chirurgii se vám splnilo. Na jaké oddělení jste po promoci nastoupila?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Tenkrát to nebylo jednoduché, místa v Praze se hledala dost obtížně. Bývalo by se mi líbilo, kdybych mohla zůstat na I. chirurgické klinice ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí. Od třetího ročníku jsem tam stážovala a byla tam celkem oblíbená, místo by se pro mě možná našlo. I když, na druhé straně to bylo špičkové pracoviště, takže jsem se trochu obávala, že bych se tam k operacím moc nedostala, a nechtěla jsem na sále jenom „držet háky“. Chtěla jsem do praxe. Nastoupila jsem proto na chirurgii do okresní nemocnice v Mělníce a dělala všeobecnou chirurgii. Vydržela jsem tam 4 roky a práce se mi líbila, ráda na to vzpomínám. Po těchto zkušenostech navíc mohu říci, že úroveň péče v okresní nemocnici tehdy byla velmi dobrá. Dostala jsem se postupně ke všem možným operacím, hodně jsem se tam naučila, ale taky dost nadřela. Asi bych nakonec i zůstala, problémem však bylo dojíždění. Během mateřské dovolené mi začalo být jasné, že si to z časových důvodů nebudu moci dovolit, a tak jsem začala uvažovat o místě v Praze.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Co vás přivedlo na plastickou chirurgii?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Byla jsem zrovna na mateřské dovolené, když se ve Vinohradské nemocnici otevírala nová klinika plastické chirurgie. Vedl ji tenkrát profesor Miroslav Fára. Tak jsem za ním zašla a zeptala se ho, jestli by mě nevzal. Volné místo na klinice nebylo, ale pan profesor mi nabídl, že bych mohla přijít na stáž a nebo mohla pracovat na popáleninách. Ty jsem však zprvu odmítla, tenhle obor mě moc nelákal. Pak mi asi za tři týdny volala Jaroslava Moserová, která tenkrát na popáleninové medicíně vedla výzkumné pracoviště v rámci Lékařské fakulty hygienické UK, a nabídla mi místo. Doporučil mě k ní totiž profesor Fára. Doktorka Moserová byla rozená diplomatka dávno před tím, než se vrhla do politiky – přesvědčila mne, že pokud začnu pracovat na oddělení popálenin, narůstá šance, že bych se časem mohla dostat i k vlastní plastické chirurgii. Po čtyřech letech jsem přešla na jeden a půl roku na stáž na plastiku, složila atestaci z plastické chirurgie a na klinice už zůstala. Začala jsem se specializovat především na operace rozštěpů rtu a patra, stala jsem se také ordinářem pro oblast kožních nádorů – melanomů, bazaliomů, spinaliomů a dalších.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Jak jste se dostala k rozštěpům?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Na operační techniky řešící rozštěpy rtu a patra jsem se zaměřila od samého počátku svého působení na klinice plastické chirurgie. Této problematice se v té době věnoval především profesor Fára a pak také docentka Jaroslava Hrivnáková. Pronikala jsem do této oblasti pod jejich vedením, od atestace v roce 1989 jsem se pak snažila navazovat na jejich práci samostatně. Je to kreativní záležitost a stále mě velmi baví. Každý případ, který řeším, je jiný. Základní principy operační techniky a další postupy jsou dané, ale vždy je nutné přistupovat k jednotlivým případům individuálně. Na operacích rozštěpových vad je pozitivní to, že bezprostředně po zákroku vidíte markantní zlepšení. V žádném případě to však neznamená, že pacient je tím definitivně vyřešen. Vzhledem k tomu, že rozštěp znamená kvantitativní i kvalitativní poškození tkání, je mimořádně důležitá následná multidisciplinární péče, která většinou trvá až do dospělosti. Není tedy důvod operovat rozštěp rtu hned po narození, jak se nyní někdy propaguje. Vhodnější je počkat tak do tří měsíců věku dítěte, kdy je možno udělat lépe i primární korekci nosu.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Nakonec jste se na tomto poli prosadila i v zahraničí.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Kromě práce na operačním sále jsem se totiž postupně zapojila i do výzkumných projektů, které se na klinice realizovaly. Když pak byly zahájeny programy Eurocleft a Eurocran, byla jsem tam delegovaná jako česká národní reprezentantka. S tím souvisela i moje účast na zahraničních konferencích zaměřených na rekonstrukční operační techniky vrozených rozštěpových vad. Účastnila jsem se řady odborných jednání, na kterých se diskutovalo o úrovni operačních technik a zpracovávaly se standardy péče o pacienty s vrozeným rozštěpem rtu a patra. Při těchto příležitostech jsem se seznámila se skupinou lékařů, kteří pravidelně jezdí na humanitární mise do rozvojových zemí a operují tam rozštěpy. Od nich jsem dostala nabídku na spolupráci, která se neodmítá. Řekla jsem si, že to zkusím, poslala životopis a byla vybrána do týmu vyslaného do Peru na pomoc pacientům s rozštěpy.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Stala jste se členkou prestižního lékařského týmu. Co to pro vás znamenalo?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Hodně si toho považuji. Nebylo lehké obstát v konkurenci amerických lékařů. Zpočátku vůči mně projevovali určitý despekt, ale zlomilo se to už v průběhu první mise, když viděli výsledky mé práce. Zúčastnila jsem se misí v Peru, Bolívii, Guatemale, El Salvadoru, Venezuele a na Filipínách. Je to pro mě cenná zkušenost jak po stránce odborné, tak lidské. Pomáháme lidem, kteří by se jinak na operační sál nedostali. Operace rozštěpů totiž zpravidla není hrazena ze základního zdravotního pojištění, takže je pro většinu chudých lidí nedostupná. Úroveň zdravotnictví v rozvojových zemích nelze srovnávat s evropskými zeměmi. Na těchto misích se setkávám s pacienty, s jakými bych se u nás na klinice nikdy nesetkala. Často přicházejí dospělí lidé s rozštěpem, kteří nikdy nebyli operováni. Rozštěpové vady se u nás operují už v kojeneckém věku a dospělého člověka s touto vadou bez operace už dnes nevidíte. Přesto i v zemích třetího světa tvoří většinu pacientů děti.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Jak jsou mise organizovány?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Existuje několik humanitárních organizací, jejichž posláním je právě péče o pacienty s rozštěpy. Cílem je jednak zajištění jejich léčby, ale také výuka místních lékařů a sester. Do předem vytipované oblasti vybrané rozvojové země vyšlou kompletní tým, což jsou zpravidla tři nebo čtyři chirurgové, čtyři anesteziologové, jeden nebo dva pediatři, jeden nebo dva ortodontisté, foniatr, sálové sestry a dětské sestry. Další pomocný personál se rekrutuje ze členů charitativních organizací, které přispěly na financování mise. Tito lidé zajišťují administrativu, fotodokumentaci, dělají nemocniční zřízence a tak dále. Organizace také zajistí veškeré vybavení operačních sálů včetně sterilizátorů, šicího materiálu, nástrojů a přístrojového vybavení. Pronajmou lékařské zařízení a zhruba čtrnáct dní se pak operuje od rána do večera. Velmi důležitá je spolupráce s místními humanitárními a zdravotnickými organizacemi. Jejich úkolem je najít a pozvat pacienty na určený termín. Někdy bývají sváženi i ze vzdálenějších oblastí speciálními autobusy. První den je vždy ambulantní. Pacienti jsou prohlédnuti, je posouzena jejich indikace k operaci. Kromě chirurgů jsou vyšetřeni i pediatry a anesteziology, kteří posoudí jejich aktuální stav, provedou se základní laboratorní rozbory a pacienti se připraví k operaci. Poté se sestaví operační program. Nával na sály je značný, v rozvojových oblastech se tato vrozená vada vyskytuje mnohem častěji než u nás. Během deseti dnů odoperujeme asi tak 150 pacientů, dětí i dospělých, kteří se narodili s rozštěpem. Volná je pouze neděle prvního týdne mise. Poslední den je pak určen ke kontrole odoperovaných pacientů a sbalení přivezené výbavy. I když je práce v misi fyzicky dost náročná, většinou jsem na sále až dvanáct hodin, pracuje se mi tam velmi dobře. Dělám v převážně mužském kolektivu, jsem jediná Češka mezi americkými lékaři, ale panují tam korektní vztahy a respekt k práci druhých. Myslím si, že i moje práce je kolegy dobře hodnocená, pozvání na mise dostávám každý rok.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Kdo tyto humanitární akce hradí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Jsou financovány ze sponzorských příspěvků poskytovaných jednotlivým organizacím dárci převážně z USA a částečně i z Kanady. Jsou to fyzické osoby i různá sdružení. Z toho jsou hrazeny náklady na materiální vybavení, pronájem zdravotnických zařízení, tedy provozní náklady, dále ubytování a převážně doprava. Účast na misi je jinak bezplatná a také stravu a veškeré vedlejší náklady si hradím sama.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Máte nějaké pacienty, na které ráda vzpomínáte?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Na to je těžká odpověď. Každý případ, který řeším, je jiný. Složitější jsou případy těžkých, oboustranných rozštěpů. Vždy se snažím odvést svou práci co nejlépe, takže pokud se týká vzpomínek na některé pacienty, je to dáno spíše v rovině osobních vztahů s milými dětmi a jejich rodiči. Také musím říci, že si velmi cením reakcí svých „misijních“ pacientů. Jsou to většinou velmi srdeční lidé a naší pomoci si váží. Mám pocit, že tam z lidí skutečně vyzařuje vděk a ocenění práce zdravotníků.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Již několik let působíte jako asistentka na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jaké máte zkušenosti s výukou mediků? Mají zájem o váš obor?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Učím mediky jednak základy obecné chirurgie, které v rámci rozvrhu výuky na 3. LF UK náležejí naší klinice. Zde seznamuji studenty se základními chirurgickými pojmy a technikami, se zásadami sterilizace a dezinfekce. Součástí výuky je i chování personálu na operačních sálech, nácvik techniky šití a podobně. Pro 6. ročník, postgraduální studenty a posluchače bakalářského studia všeobecných sester pak připravuji ještě specializované semináře a přednášky věnované vrozeným vývojoas. vým vadám, zejména rozštěpům, a kožním nádorům. Pokud někteří posluchači mají zájem přímo o plastickou chirurgii, mohou ke mně docházet na mimořádnou praxi. Organizuji obdobné semináře, na jaké jsem docházela jako studentka na I. chirurgickou kliniku VFN. S některými studenty mě pojí přátelské vztahy i po jejich osamostatnění.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * A co vaši učitelé a další osobnosti, které zásadním způsobem ovlivnily vaši profesní dráhu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Hodně si cením práce, kterou v oblasti péče o pacienty s rozštěpy odvedl akademik František Burian. Já už ho na klinice bohužel nezažila, ale vypracoval komplexní systém péče o pacienty s rozštěpy a díky němu tu máme již několik desítek let dobře fungující centralizovanou a komplexní péči na vysoké úrovni. Toto je požadavek zakotvený ve standardech poskytované péče. Musím zmínit také profesora Fáru a docentku Hrivnákovou, kteří byli mými učiteli v oboru plastické chirurgie, především v operační technice rozštěpů. S nimi jsem pracovala zhruba dvacet let.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Jste zkušenou operatérkou, přesto v medicíně je třeba se neustále vzdělávat. Jakých aktivit se v tomto směru účastníte?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Kromě povinných atestací z obecné a plastické chirurgie jsem absolvovala několik odborných stáží v zahraničí, kde jsem také získala řadu cenných zkušeností. Byla jsem na stáži ve Spojených státech, v Children’s Hospital v Los Angeles a ve Shriners Hospital ve Springfieldu, dále v Německu, na oddělení plastické chirurgie ve Stuttgartu, v Centru pro léčbu rozštěpových vad ve Finsku, ve Velké Británii... V Brazílii jsem navštívila několik privátních klinik estetické chirurgie, protože právě tento obor je tam nesmírně populární. Byla jsem pozvána i na kliniku profesora Pitanguyho, což je jeden z nejznámějších plastických chirurgů vůbec. Vedle toho jsem se zúčastnila mnoha kongresů a seminářů, přednášela jsem na kurzech pořádaných Institutem pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Moje vlastní publikační činnost se v počátcích týkala zejména dočasných krytů u popálených, později hlavně rozštěpových vad a kožních nádorů.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Věnujete se také estetické chirurgii?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
Ano, samozřejmě, to je rovněž nedílná součást plastické chirurgie, takže se estetikou zabývám po celou dobu své praxe. Mohu tak uplatnit i určité výtvarné nadání. Provádím prakticky kompletní spektrum estetických operací, v estetické chirurgii ale zastávám názor, že při řešení jednotlivých kosmetických úprav musí být vždy uplatněno medicínské hledisko. Pacientky někdy přicházejí – „poučeny“ kamarádkami nebo informacemi uveřejněnými na internetu – s nesmyslnými představami a požadavky. Zde by mělo být místo lékaře, který by se měl snažit pacienta erudovaně usměrnit, vysvětlit mu, co může od zákroku očekávat a že je třeba zvážit všechna pro i proti. Pokud nejsem přesvědčená o vhodnosti některého zákroku, snažím se jej pacientům rozmluvit.
4.11.2010 14:55:46
OTÁZKA: * * Vaše práce je velmi namáhavá nejen po stránce psychické, ale i fyzické. Stát celý den u operačního stolu vyžaduje dobrou kondici. Co pro sebe děláte, při čem si nejlépe odpočinete a naberete síly?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jitka Vrtišková
To máte pravdu. Jsem proto zvyklá každý den ráno asi čtvrt hodiny cvičit. Snažím se udržovat tělo v kondici. Při mé práci trpí hlavně záda. Sport mám ráda, každou zimu jezdím lyžovat, to je moje vášeň. V létě se hodně věnuji plavání, mám ráda delší vzdálenosti, takže dávám přednost jezerům a moři, na bazény mě moc neužije. Jinak pěstuji horskou turistiku. Také ráda cestuji po světě, poznávám nová místa, kultury, lidi. Čtu, občas zajdu do divadla nebo na výstavu. Žádnou zvláštní zálibu nemám, ale v mládí jsem ráda malovala, snad si někdy udělám čas i na to. *
4.11.2010 14:55:46