„Pojištěnci mohou čerpat péči v jakémkoliv zdravotnickém zařízení, ať už zcela soukromém, či smluvním, kdekoliv v EU. Za péči na místě zaplatí v hotovosti a následně požádají svou zdravotní pojišťovnu o náhradu nákladů. Pojišťovna uhradí částku, kterou by vynaložila za stejnou péči v ČR, nejvýše však tolik, kolik pojištěnec skutečně zaplatil. Podmínkou je, že se jednalo o péči v ČR hrazenou a že byly splněny případné podmínky stanovené pro čerpání takové péče, jako je doporučení ošetřujícího lékaře před operací,“ upozorňuje Ladislav Švec, ředitel Centra mezistátních úhrad. Směrnice platí jen v zemích EU, ne ve Švýcarsku.
Novinka ovšem platí i opačně – do ČR se nyní mohou jezdit léčit cizinci z evropských zemí, kde směrnice začala platit. „Pro české poskytovatele zdravotních služeb to může znamenat zvýšený příliv pacientů z těchto států, protože ti budou moci nově požadovat od své zdravotní pojišťovny proplacení alespoň části nákladů, které v hotovosti zaplatili za plánovanou léčbu poskytnutou v ČR,“ doplňuje Švec.
Že by české pacienty ti ze zahraničí na čekacích listinách předbíhali, se ale podle největší české zdravotní pojišťovny lidé bát nemusí. „Obavy z upřednostňování pojištěnců z jiných států před našimi nejsou namístě. Tento možný problém má VZP již dnes ve smlouvách s poskytovateli zdravotních služeb ošetřený. Je tam uvedeno, že hrazené služby musí být pojištěncům z EU poskytovány tak, aby nedocházelo k jejich diskriminaci ani upřednostňování, zejména u operací a zákroků, na které se čeká. Porušení smluvních podmínek samozřejmě podléhá sankcím,“ přibližuje mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Zatímco v jiných státech EU bylo přijetí evropské směrnice o přeshraniční péči omezeno řadou regulací, u nás zatím nejsou. „V Německu je poskytnutí nemocniční péče v jiném státě i nadále podmíněno souhlasem nemocenské pokladny. Obdobně postupovalo Rakousko. Slovensko přijalo rozsáhlý seznam zdravotních služeb, u nichž nebude možné vycestovat jinam a žádat náhradu, a také Polsko bude mít seznam typů péče, jež zůstane omezena předchozím souhlasem pojišťovny,“ přibližuje omezení v okolních státech Tichý.
Jak ovšem upozornil bývalý ministr zdravotnictví Martin Holcát, když před časem novelu předkládal ve sněmovně, v zákoně je zabudována brzda. Pokud by do zahraničí začalo vyjíždět nečekaně vysoké množství pacientů a prostředky z českého zdravotního pojištění by tak putovaly za hranice, bude možno nařízením vlády vydat seznam výkonů, u nichž by lidé opět museli žádat o souhlas pojišťovny předem. I potom se ale může regulace dotknout jen těch zákroků, u nichž máme stanovenou maximální čekací lhůtu – a těch je nyní pouze 13. Patří k nim například náhrada kloubu, operace šedého zákalu či různá vyšetření, jako je CT nebo rentgen.
Dosud pojišťovna proplácela péči v zahraničí v akutních případech, na plánované zákroky bylo nutné získat předem souhlas. Celkem tak bylo v roce 2010 a 2011 vynaloženo na péči za hranicemi 10,9 milionu korun. „V roce 2012 uhradila VZP 42 případů vyžádané péče za celkem necelé dva miliony korun. Za loňský rok ještě údaje nejsou k dispozici, s ohledem na protonovou terapii ale bude číslo a především vynaložená částka vyšší. Odmítli jsme zhruba deset procent žádostí,“ uzavírá Tichý.