Na dotaz odpovídá Mgr. Radek Policar
Odpovědět jednoznačně na takto položený dotaz není možné. Popsaná situace bude vždy předmětem bedlivého zkoumání jednotlivých okolností. Mimo jiné bude velmi záležet na tom, zda v důsledku nepřítomnosti lékaře v nemocnici došlo k újmě na zdraví u některého z pacientů.
Bude záležet na tom, nebylo-li možné dosáhnout stejného cíle (tedy poskytnutí první pomoci zraněným při dopravní nehodě) přivoláním zdravotnické záchranné služby nebo jiného lékaře z jiného blízkého zdravotnického zařízení.
Stejně tak by bylo předmětem zkoumání, zda lékař požádal kolegu z jiného oddělení téže nemocnice, aby byl dočasně ve spojení se sestrou na oddělení, které opouští, a případně poskytl pacientům potřebnou zdravotní péči.
Co je a není krajní nouze
Pokud se jedná o základní pravidla, podle kterých bude taková situace následně posuzována, jsou to na prvním místě dvě ustanovení zákoníku práce. § 249 odst. 1 uvádí, že zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení.
Bude-li se zaměstnanec hájit v případě, že v době jeho nepřítomnosti došlo k újmě na zdraví u některého z pacientů nemocnice, jistě uvede ustanovení § 251 odst. 2 zákoníku práce, jež říká, že zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
Nejobecněji lze říct, že v případě posuzování různých typů v úvahu přicházejících odpovědností bude zvažováno, zda byly či nebyly naplněny předpoklady jednoho z institutů, které vylučují protiprávnost jednání, a to krajní nouze.
Její základní definice se nachází v § 28 trestního zákoníku a má svoji pozitivní a negativní složku. V té pozitivní se říká, že čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem (typicky život a zdraví), není trestným činem.
Ta negativní pak dodává, že nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
Jednoznačná odpovědnost
Ve shora řešené situaci šlo o nelehký konflikt, kdy lékař běží zachraňovat životy či zdraví lidí zraněných při dopravní nehodě a zároveň svojí nepřítomností v nemocnici potenciálně ohrožuje životy či zdraví svěřených pacientů.
Lze si však představit i situaci, kdy si lékař na chvíli odskočí koupit lístky do kina, rozloučit se s přítelkyní odlétající na dva měsíce na druhý konec světa nebo vyřídit jinou osobní záležitost, která je hodnotově nepochybně výrazně méně zásadní, než byl případ záchrany lidí zraněných při dopravní nehodě. V takové situaci, dojde-li k újmě na zdraví u některého z pacientů, nemá lékař k dispozici žádnou právně relevantní obranu a jeho odpovědnost je jednoznačná.
Nicméně i v případě, že se nikomu z pacientů nic nestane, půjde ze strany lékaře o porušení povinností, které vyplývají z pracovního poměru, neboť v daný čas byl povinen být na pracovišti a konat svou práci.
Při volbě adekvátní sankce nepochybně bude na místě i úvaha o tom, jaké bylo potenciální riziko poškození pacientů. Takové nezodpovědné chování tak může mít za následek i rozvázání pracovního poměru s daným lékařem.