Jmenuje se Ježíš z Montrealu a v jedné ze scén se místního herce snaží kamarádi a kolegové „udat“ některé z montrealských nemocnic, protože se zranil.
Žádná z nemocnic, která měla volno, jej nevzala bez zdravotního průkazu, ty státní byly přeplněné. Aon málem zemřel.
I české zdravotnictví míří k tomu, že v něm budou některé věci záležet na penězích (v něčem je to dobře, v jiném špatně), přesto nevěřím, že se může v dohledné době dostat tak „daleko“.
Ano, nebyl to dokument, šlo o umělecké dílo, kde tento aspekt byl poněkud zvýrazněný a možná přehnaný.
Přesto jsem při vzpomínce na tento kanadský film byl rád, že naše nemocnice vybírají peníze až poté, co zraněné a nemocné (kteří nemají zdravotní pojištění) ošetří (alespoň neznám příklady opačného zacházení).
I za cenu nevymahatelných dluhů, i za cenu spousty námahy na zisk alespoň části těchto peněz. Lékařská přísaha musí zůstat nadřazená penězům i v komercionalizovaném zdravotnictví.
Jinak hrozí, že tu budeme mít nové mučedníky.