Nejpočetnější skupinu těchto pacientů tvoří chlapci s diagnózou hypospadie. Hypospadie je jednou z nejčastějších malformací dolních močových cest s výskytem. 3,3 na 1000 narozených chlapců. Řadí se tedy mezi nejčetnější vrozené vývojové vady vůbec.
Hypospadie představuje posunutí zevního ústí močové trubice na spodní část membra, skrota nebo perinea v důsledku poruchy srůstu genitálních vazů v raném stadiu embryonálního vývoje. Je projevem feminizace u chlapců, která je tím těžší, čím je vyústění zevního ústí proximálnější a čím více jsou vyjádřeny další přidružené malformace, např. hypoplazie skrota a varlat a jejich anomální uložení. Chlapci s tímto postižením mají i různé typy poruch mikce - od rozstřikování proudu moči až po nemožnost mikce vestoje; chlapec pak močí vsedě dívčím způsobem. To samozřejmě přispívá nejen k jejich psychické traumatizaci, ale i k poruše sexuální identifikace. V případě nedořešené vady se v dospělém věku přidružuje porucha fertility.
Léčení hypospadie je chirurgické
Spočívá v napřímení genitálu a v takové plastice uretry, aby její vyústění bylo na vrcholu glandu, štěrbinovité, bez rozstřikování proudu moči při mikci. Nejvhodnějším věkovým obdobím pro chirurgické řešení hypospadie je raný batolecí věk a léčení by mělo být ukončeno před začátkem školní docházky dítěte.
Péče o dítě s diagnózou hypospadie vyžaduje nejen vysokou odbornou erudici sester v samotné ošetřovatelské péči, ale také kvalitní psychologické vedení rodičů i dítěte. Je nezbytné, aby rodiče během ošetřování pacienta na lůžku pochopili nejen základy odborné péče, ale aby se seznámili se samotnou problematikou této vrozené vady. Jen tak se stávají významnou oporou dítěti s touto vadou. Situaci řešíme tím, že s dítětem je na kliniku přijat jeden rodinný příslušník - nejčastěji matka.
Předoperační i okamžitá pooperační ošetřovatelská péče je standardní jako u všech ostatních operací. Výjimka spočívá v uložení a zajištění pacienta na lůžku:
* Sestra fixuje dolní končetiny tak, aby si dítě nemohlo vytáhnout uretrální katetr a porušit obvaz. * Přes dolní končetiny pokládá sestra konstrukci, tzv. kolébku, která zabraňuje kontaktu operační rány s pokrývkou. Penis dítěte je totiž díky obvazu a zavedenému katetru napřímen. (Viz obr. 1.)
Sestra plní ordinace lékaře, které u této diagnózy spočívají převážně v tlumení bolesti. Analgetika se podávají kontinuálně intravenózně, event. se aplikují rektální čípky. Nedílnou součástí ošetřovatelské péče je sledování operační rány a průchodnost uretrálního katetru, který má pacient zaveden po dobu 5 - 7 dnů.
První převaz operační rány se provádí 4. den po operačním výkonu, není-li obvaz:
* prosáklý krví * poškozen dítětem * prosáklý močí, která uniká kolem uretrálního katetru. (Viz obr. 2.)
Po odstranění uretrálního katetru se operační rána převazuje po každé mikci. (Viz obr. 3.) Při převazu se dodržují pravidla asepse a postup je následující:
* Omyjeme ránu tenkým proudem fyziologického roztoku, který jsme předem ohřáli na tělesnou teplotu. * Omyjeme Betadine. * Přiložíme mastný tyl kolem celého membra. * Překryjeme suchým obvazem a na něj cirkulárně přiložíme další sterilní obvaz. * Provedeme jemnou kompresi elastickým obinadlem (malé utažení má za následek edém, velké utažení způsobí ischémii laloků). * Cirkulárně fixujeme membrum jednou náplastí a dalšími 3 - 4 pruhy náplasti fixujeme ke stěně břišní.
Popsanou techniku převazu musí zvládnout přítomný rodič, poněvadž po propuštění dítěte do domácí péče bude v převazech pokračovat. Sestra upozorní pacienta i matku, že první mikce po odstranění katetru může být bolestivá. (Viz obr. 4.) Bolestivost během dalších mikcí postupně vymizí Nejčastější komplikací po operaci hypospadie bývá vznik uretrálních píštělí. Ty vznikají v důsledku kontaktu kyselého pH moči s tkání neouretry. Proto musí sestra po výkonu sledovat proud moči při každé mikci; při vzniku píštěle může dítě močit i více proudy najednou. Řešením této komplikace je další operační výkon. Správné ošetřovatelské postupy v léčení hypospadie u dětí jsou nezbytné pro úspěch celého týmu.