Osteopatie u epileptiků

Epilepsie patří k nejčastějším chronickým neurologickým onemocněním. Ve své aktivní formě postihuje přibližně 0,5-1 % populace. Prevalence abnormních hodnot denzity kostního minerálu (BMD) v populaci dospělých epileptiků dlouhodobě (5 let a déle) léčených „klasickými antiepileptiky“ je vysoká. Hodnoty BMD jsou abnormní u 60 i více procent těchto pacientů, a to nejčastěji v pásmu osteopenie, méně často osteoporózy. Mezi klasická antiepileptika (AE) řadíme fenytoin (PHT), fenobarbital (PB), primidon (PRM), karbamazepin (CBZ) a valproát (VPA). Data týkající se „nových“ AE jsou sporá, resp. u některých zcela chybí. Terminologie Na osteopatii v populaci epileptiků poprvé upozornili němečtí autoři koncem 60. let 20. století v souvislosti s léčbou PB a PHT. Následně se v anglosaské literatuře setkáváme s označením „osteomalacia associated with anticonvulsant drug therapy“, v německé literatuře pak s termínem „Osteopathia antiepileptika“ či „Antiepileptika-induzierte Osteopathie“. Tyto termíny jako by předjímaly klíčovou roli AE v patogenezi osteomalacie, resp. osteoporózy u epileptiků. V následujícím textu bude používán termín „osteopatie u epileptiků“ (OE). Tento termín se jeví jako vhodnější. Patofyziologie OE je totiž multifaktoriální a není doposud jasné, zda AE jsou faktorem klíčovým. Klinická praxe je v celosvětovém měřítku poznamenána nedůsledností, pokud se jedná o diagnostiku a léčebně preventivní opatření týkající se OE. Součástí tohoto textu je proto návrh op