Vážený pane ministře, vážená paní, vážení pánové,
v České republice se, podobně jako ve většině vyspělých zemí, hovoří o reformě zdravotnictví. Nejde pouze o vyšší spoluúčast pacientů nebo zefektivnění systému zdravotní péče. Součástí změn má být také posílení role, kompetencí a odpovědnosti zdravotních pojišťoven, pacientů a „nelékařských“ zdravotnických pracovníků. A souběžně má dojít k vyššímu ohodnocení práce lékařů i „nelékařských“ zdravotnických profesí.
Změny v systému zdravotní péče by měly probíhat po důkladné přípravě a otevřené diskuzi z nejrůznějších úhlů pohledu. Tím nemyslíme pouze zástupce různých politických stran, ale kromě lékařů také „nelékařských“ zdravotnických profesí, manažerů, ekonomů, právníků i pacientů.
O způsobu léčby určitého onemocnění musí rozhodovat příslušná odborná lékařská společnost. Avšak jednostranný lékařský pohled na organizaci zdravotní péče, na síť zdravotnických zařízení, na personální a věcné požadavky, na kompetence, odpovědnost a ohodnocení jednotlivých zdravotnických profesí, nebo na výši úhrad a spoluúčast pacientů není v pořádku - spíše věci škodí.
Věříme, že ve smyslu tzv.„Mnichovské deklarace“ o posílení ošetřovatelství a porodní asistence a zajištění podílu sester a porodních asistentek na vytváření zdravotní politiky, máme k těmto otázkám co říct, jsme připraveny se na diskuzi o potřebných změnách podílet a převzít svůj podíl odpovědnosti.
Jaká jsou základní fakta o vývoji péče v oboru gynekologie a porodnictví a porodní asistence v období od roku 1992 (začátek privatizace) do roku 2009 (poslední známá statistická data) dle ÚZIS:
- Počet žen, počet porodů (necelých 120 tisíc) i gynekologických operací (cca 190 tisíc) byl v roce 2009 přibližně na stejné úrovni jako v roce 1992.
- Počet gynekologických vyšetření však narostl z cca 7,1 milionu v roce 1992 až na cca 11,5 milionu v roce 2007, po zavedení regulačních poplatků mírně klesl na necelých 10,7 milionu v roce 2009. Vzhledem k tomu, že počet žen, porodů i gynekologických operací zůstal na stejné úrovni, máme veliké pochybnosti o potřebnosti a přínosu zvýšení počtu gynekologických vyšetření o 49 %.
- Průměrná délka hospitalizace se postupně zkracovala ze 7,0 dne v roce 1992 až na 4,2 dne v roce 2009, tzn. o 40%. Ještě více se v tomto období snížil počet lůžek pro gynekologii a porodnictví z cca 11,2 tisíce v roce 1992 až na cca 5,7 tis v roce 2009, tzn. o přibližně 49 %. Současně však došlo k enormnímu omezení počtu návštěv porodních asistentek z více než 300 tisíc v roce 1992 na 20-30 tisíc v roce 2009 (přesný údaj není k dispozici). Vzhledem ke zkrácení délky hospitalizace (které může pokračovat) se zvýšil význam následné péče porodní asistentky v návštěvní službě a je zřejmé, že obrovský propad v tomto segmentu zhoršil celkovou dostupnost a komplexnost poskytované péče.
- Počet aktivních porodních asistentek od roku 1992 do roku 2009 klesl o cca 850, tzn. o cca 18 %, ve stejném období však stoupl počet lékařů-gynekologů o cca 800, tzn. o cca 43 %! Protože se většinou jedná o gynekology v ambulancích, je zde zřejmá souvislost se zvýšením počtu vyšetření.
Z výše uvedeného je zřejmé, že prodražování poskytované zdravotní péče nelze v našem oboru přičítat pouze zavádění nových technologií v diagnostice a léčbě.
Samozřejmě, že nás nejvíce zajímá otázka posílení kompetencí, odpovědnosti a ohodnocení „nelékařských“ zdravotnických profesí. Na jedné straně došlo ke zvýšení úrovně vzdělávání PA z pomaturitního nástavbového studia na SZŠ, přes studium na vyšších zdravotnických školách, na bakalářské studium na vysokých školách, byl zaveden systém registrací a celoživotního vzdělávání.
Byl přijat nový zákon o „nelékařských“ zdravotnických povoláních a nová vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků. Zákon o veřejném zdravotním pojištění a vyhláška, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů, však zůstaly beze změny. České předpisy tak nejsou v souladu. Role a kompetence se neposílily, naopak došlo k omezení samostatné práce i počtu porodních asistentek.
Porodní asistentky přitom nechtějí žádné nové kompetence, jde nám pouze o to, abychom mohly své krásné povolání vykonávat v celé šíři své odborné způsobilosti. Není pravda, že porodní asistentky chtějí gynekologům vzít některé činnosti.
V kompetenci porodních asistentek vždy byla samostatná péče o ženu během fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí, pouze je nám v této činnosti dlouhodobě bráněno. Přitom je tato péče mnohem hospodárnější, když ji poskytuje samostatně porodní asistentka, než když ji poskytuje gynekolog a porodní asistentka mu přitom pomáhá.
Problémem je postoj gynekologů. Všichni lékaři samozřejmě nejsou stejní, stejně jako nejsou stejné všechny porodní asistentky. Část gynekologů porodní asistentku a její kompetence respektuje, naše vztahy a spolupráce jsou na velmi dobré úrovni.
Druhá část gynekologů se naopak rozhodla upřednostnit své osobní a skupinové zájmy bez ohledu na prospěch celku a snaží se porodní asistentky omezovat všemi dostupnými prostředky. Blokuje doplnění výkonů pro porodní asistentky v sazebníku, naléhá na zdravotní pojišťovny, aby neuzavíraly smlouvy se samostatně pracujícími porodními asistentkami, naléhá na farmaceutické firmy, aby při vzdělávacích akcích nespolupracovaly s profesní organizací porodních asistentek, hrozí právníkovi, který spolupracoval s naší organizací nebo vyzývá všechny gynekology, aby nespolupracovali se samostatně pracujícími porodními asistentkami.
Bohužel druhá část dnes ve vedení České gynekologicko-porodnické společnosti a Sdružení soukromých gynekologů převládá. Pod tímto vedením ztratila v našich očích odborná společnost kredit. Je zřejmé, že nelze spoléhat na etiku ani u jednotlivých lékařů, ani u lékařských organizací.
O co těmto gynekologům jde? Již ve Zpravodaji č.1 z roku 2000 píše MUDr.Vladimír Dvořák kolegům „…záměr České konfederace porodních asistentek soukromé gynekology finančně ohrožuje …snahy ČKPA považujeme za potenciálně nebezpečné…“.
V té době jsme jednaly o návštěvní službě porodních asistentek. I kdyby tato dnes fungovala v ČR v obvyklém rozsahu, tvořil by počet návštěv pouhá 4 % z počtu gynekologických vyšetření. Návštěvní služba porodních asistentek se gynekologům nepočítá do objemu regulované vyžádané péče, samostatně pracující porodní asistentky jsou v jiném úhradovém segmentu než ambulantní gynekologové. To znamená, že se návštěvní služba porodních asistentek finančně nijak gynekologů nedotýká.
Je zřejmé, že se MUDr. Vladimír Dvořák a podobní pouze snaží urvat z prostředků veřejného zdravotního pojištění pro sebe co největší podíl. Návštěvy porodních asistentek jsou sice jiným druhem péče než gynekologická vyšetření, přesto spolu oba výkony souvisí. Např. v r. 2008 zahájila revizní lékařka VZP v Olomouckém kraji „tažení“ s cílem omezit návštěvy porodních asistentek. Důsledkem bylo zvýšení počtu gynekologických vyšetření v tomto kraji o 1 %, i když v celé ČR (ve všech ostatních krajích) došlo k jeho snížení o více než 5 %.
Věříme, že dříve či později dojde i v ČGPS a SSG ke změně a zvítězí realistický pohled a vůle ke spolupráci ve prospěch českých žen a jejich dětí. Nemůžeme však čekat. Zárukou dodržování práv pacientů a „nelékařských“ zdravotnických profesí by měly být zdravotní pojišťovny (především VZP) a ministerstvo zdravotnictví.
Bohužel však z jejich strany nevidíme vůli situaci řešit, i když jsme je na problémy několikrát upozorňovaly – proto nyní volíme formu otevřeného dopisu.
Pokud ministerstvo zdravotnictví a Všeobecná zdravotní pojišťovna setrvají v nečinnosti, nelze jejich deklarované snaze o zefektivnění systému péče, o posílení práv pacientů a o posílení role „nelékařů“ vůbec věřit.
Bc. Radmila Dorazilová, viceprezidentka ČKPA
Mgr. Věra Vránová, Ph.D., prezidentka ČKPA