Otevřený dopis České konfederace porodních asistentek

15. 6. 2011 8:34
přidejte názor
Autor: Redakce
Dopis je určen těmto adresátům: Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., ministr zdravotnictví ČR, MUDr. Boris Šťastný, předseda zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Ing. Arch. Daniela Filipiová, předsedkyně zdravotního výboru Senátu Parlamentu ČR, MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA, ředitel VZP, Bc. Marek Šnajdr, předseda správní rady VZP a člen zdravotního výboru PS Parlamentu ČR, ČTK


Vážený pane ministře, vážená paní, vážení pánové,

v České republice se, podobně jako ve většině vyspělých zemí, hovoří o reformě zdravotnictví. Nejde pouze o vyšší spoluúčast pacientů nebo zefektivnění systému zdravotní péče. Součástí změn má být také posílení role, kompetencí a odpovědnosti zdravotních pojišťoven, pacientů a „nelékařských“ zdravotnických pracovníků. A souběžně má dojít k vyššímu ohodnocení práce lékařů i „nelékařských“ zdravotnických profesí.

Změny v systému zdravotní péče by měly probíhat po důkladné přípravě a otevřené diskuzi z nejrůznějších úhlů pohledu. Tím nemyslíme pouze zástupce různých politických stran, ale kromě lékařů také „nelékařských“ zdravotnických profesí, manažerů, ekonomů, právníků i pacientů.

O způsobu léčby určitého onemocnění musí rozhodovat příslušná odborná lékařská společnost. Avšak jednostranný lékařský pohled na organizaci zdravotní péče, na síť zdravotnických zařízení, na personální a věcné požadavky, na kompetence, odpovědnost a ohodnocení jednotlivých zdravotnických profesí, nebo na výši úhrad a spoluúčast pacientů není v pořádku - spíše věci škodí.

Věříme, že ve smyslu tzv.„Mnichovské deklarace“ o posílení ošetřovatelství a porodní asistence a zajištění podílu sester a porodních asistentek na vytváření zdravotní politiky, máme k těmto otázkám co říct, jsme připraveny se na diskuzi o potřebných změnách podílet a převzít svůj podíl odpovědnosti.

Jaká jsou základní fakta o vývoji péče v oboru gynekologie a porodnictví a porodní asistence v období od roku 1992 (začátek privatizace) do roku 2009 (poslední známá statistická data) dle ÚZIS:

- Počet žen, počet porodů (necelých 120 tisíc) i gynekologických operací (cca 190 tisíc) byl v roce 2009 přibližně na stejné úrovni jako v roce 1992.

- Počet gynekologických vyšetření však narostl z cca 7,1 milionu v roce 1992 až na cca 11,5 milionu v roce 2007, po zavedení regulačních poplatků mírně klesl na necelých 10,7 milionu v roce 2009. Vzhledem k tomu, že počet žen, porodů i gynekologických operací zůstal na stejné úrovni, máme veliké pochybnosti o potřebnosti a přínosu zvýšení počtu gynekologických vyšetření o 49 %.

- Průměrná délka hospitalizace se postupně zkracovala ze 7,0 dne v roce 1992 až na 4,2 dne v roce 2009, tzn. o 40%. Ještě více se v tomto období snížil počet lůžek pro gynekologii a porodnictví z cca 11,2 tisíce v roce 1992 až na cca 5,7 tis v roce 2009, tzn. o přibližně 49 %. Současně však došlo k enormnímu omezení počtu návštěv porodních asistentek z více než 300 tisíc v roce 1992 na 20-30 tisíc v roce 2009 (přesný údaj není k dispozici). Vzhledem ke zkrácení délky hospitalizace (které může pokračovat) se zvýšil význam následné péče porodní asistentky v návštěvní službě a je zřejmé, že obrovský propad v tomto segmentu zhoršil celkovou dostupnost a komplexnost poskytované péče.

- Počet aktivních porodních asistentek od roku 1992 do roku 2009 klesl o cca 850, tzn. o cca 18 %, ve stejném období však stoupl počet lékařů-gynekologů o cca 800, tzn. o cca 43 %! Protože se většinou jedná o gynekology v ambulancích, je zde zřejmá souvislost se zvýšením počtu vyšetření.

Z výše uvedeného je zřejmé, že prodražování poskytované zdravotní péče nelze v našem oboru přičítat pouze zavádění nových technologií v diagnostice a léčbě.

Samozřejmě, že nás nejvíce zajímá otázka posílení kompetencí, odpovědnosti a ohodnocení „nelékařských“ zdravotnických profesí. Na jedné straně došlo ke zvýšení úrovně vzdělávání PA z pomaturitního nástavbového studia na SZŠ, přes studium na vyšších zdravotnických školách, na bakalářské studium na vysokých školách, byl zaveden systém registrací a celoživotního vzdělávání.

Byl přijat nový zákon o „nelékařských“ zdravotnických povoláních a nová vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků. Zákon o veřejném zdravotním pojištění a vyhláška, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů, však zůstaly beze změny. České předpisy tak nejsou v souladu. Role a kompetence se neposílily, naopak došlo k omezení samostatné práce i počtu porodních asistentek.

Porodní asistentky přitom nechtějí žádné nové kompetence, jde nám pouze o to, abychom mohly své krásné povolání vykonávat v celé šíři své odborné způsobilosti. Není pravda, že porodní asistentky chtějí gynekologům vzít některé činnosti.

V kompetenci porodních asistentek vždy byla samostatná péče o ženu během fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí, pouze je nám v této činnosti dlouhodobě bráněno. Přitom je tato péče mnohem hospodárnější, když ji poskytuje samostatně porodní asistentka, než když ji poskytuje gynekolog a porodní asistentka mu přitom pomáhá.

Problémem je postoj gynekologů. Všichni lékaři samozřejmě nejsou stejní, stejně jako nejsou stejné všechny porodní asistentky. Část gynekologů porodní asistentku a její kompetence respektuje, naše vztahy a spolupráce jsou na velmi dobré úrovni.

Druhá část gynekologů se naopak rozhodla upřednostnit své osobní a skupinové zájmy bez ohledu na prospěch celku a snaží se porodní asistentky omezovat všemi dostupnými prostředky. Blokuje doplnění výkonů pro porodní asistentky v sazebníku, naléhá na zdravotní pojišťovny, aby neuzavíraly smlouvy se samostatně pracujícími porodními asistentkami, naléhá na farmaceutické firmy, aby při vzdělávacích akcích nespolupracovaly s profesní organizací porodních asistentek, hrozí právníkovi, který spolupracoval s naší organizací nebo vyzývá všechny gynekology, aby nespolupracovali se samostatně pracujícími porodními asistentkami.

Bohužel druhá část dnes ve vedení České gynekologicko-porodnické společnosti a Sdružení soukromých gynekologů převládá. Pod tímto vedením ztratila v našich očích odborná společnost kredit. Je zřejmé, že nelze spoléhat na etiku ani u jednotlivých lékařů, ani u lékařských organizací.

O co těmto gynekologům jde? Již ve Zpravodaji č.1 z roku 2000 píše MUDr.Vladimír Dvořák kolegům „…záměr České konfederace porodních asistentek soukromé gynekology finančně ohrožuje …snahy ČKPA považujeme za potenciálně nebezpečné…“.

V té době jsme jednaly o návštěvní službě porodních asistentek. I kdyby tato dnes fungovala v ČR v obvyklém rozsahu, tvořil by počet návštěv pouhá 4 % z počtu gynekologických vyšetření. Návštěvní služba porodních asistentek se gynekologům nepočítá do objemu regulované vyžádané péče, samostatně pracující porodní asistentky jsou v jiném úhradovém segmentu než ambulantní gynekologové. To znamená, že se návštěvní služba porodních asistentek finančně nijak gynekologů nedotýká.

Je zřejmé, že se MUDr. Vladimír Dvořák a podobní pouze snaží urvat z prostředků veřejného zdravotního pojištění pro sebe co největší podíl. Návštěvy porodních asistentek jsou sice jiným druhem péče než gynekologická vyšetření, přesto spolu oba výkony souvisí. Např. v r. 2008 zahájila revizní lékařka VZP v Olomouckém kraji „tažení“ s cílem omezit návštěvy porodních asistentek. Důsledkem bylo zvýšení počtu gynekologických vyšetření v tomto kraji o 1 %, i když v celé ČR (ve všech ostatních krajích) došlo k jeho snížení o více než 5 %.

Věříme, že dříve či později dojde i v ČGPS a SSG ke změně a zvítězí realistický pohled a vůle ke spolupráci ve prospěch českých žen a jejich dětí. Nemůžeme však čekat. Zárukou dodržování práv pacientů a „nelékařských“ zdravotnických profesí by měly být zdravotní pojišťovny (především VZP) a ministerstvo zdravotnictví.

Bohužel však z jejich strany nevidíme vůli situaci řešit, i když jsme je na problémy několikrát upozorňovaly – proto nyní volíme formu otevřeného dopisu.

Pokud ministerstvo zdravotnictví a Všeobecná zdravotní pojišťovna setrvají v nečinnosti, nelze jejich deklarované snaze o zefektivnění systému péče, o posílení práv pacientů a o posílení role „nelékařů“ vůbec věřit.

Bc. Radmila Dorazilová, viceprezidentka ČKPA

Mgr. Věra Vránová, Ph.D., prezidentka ČKPA

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?